Který je ten pravý?

6. Kapitola

Když jsem šel domů, cítil jsem se zvláštně. Měl jsem takový divný pocit, jako bych ho ztrácel. S Urarakou jsem se hned podělil o to, co se stalo. Byla stejně zmatená jako já, možná víc. Byla k němu kritičtější než já. Teď ale jako by se mnou soucítila. Možná jsem si něco nalhával a ona už věděla, že je konec.

Kacchana jsem viděl po dvou dnech. Šli jsme na chvíli ven. Ale bylo to opravdu jako bychom byli jen přátelé. Jako by se vůbec nic nestalo. Povídali jsme si, ale ani jeden z nás nezačal mluvit o nás. Než jsme se vrátili domů, zkusil jsem jej alespoň chytit za ruku. Pousmál se na mě a chvíli se se mnou držel. Pak ji ale pustil a pomalu šel domů. Trápilo mě to.

Od té doby jsem Kacchana neviděl. Sem tam jsme si napsali, jak se máme nebo, co děláme, poslali si nějaké video a chvíli o něm mluvili. Ale Kacchan vždy psal, že má moc věcí do školy a že do toho hodně trénuje. Taky jsem toho měl hodně. Ale nechtěl jsem bez něj být dlouho. Čím déle bez něj, tím větší šance, že už mezi námi nebude vážně vůbec nic.

V sobotu dopoledne mi překvapivě zavolal. Nervózně jsem to zvednul. Co kdyby mi řekl nějaké špatné zprávy? Polkl jsem a zvedl to. Určitě to bude v pohodě.

„Halo?" „Ahoj, hele říkal jsem si, dneska večer je v klubu akce, a já tam jdu, tak jestli se nechceš přidat." Byl jsem překvapený. Na žádné pořádné párty jsem ještě nebyl. Nejen, že mě to nikdy moc nelákalo, ale hlavně máma mě nechtěla pouštět. Moc se o mě bála. „Hele, já bych rád... ale nevím, jestli mi to mamka dovolí. Jí se tyhle akce moc nelíbí, víš... Mohl bych ti zavolat později? Zkusil bych se s ní domluvit." „Není problém. Pak zavolej, ahoj." „Ahoj."

Šel jsem do obýváku, kde se máma dívala na televizní show a pletla u toho. Hluboký nádech, jdu na to.

„Mami? Myslíš, že bych dneska večer mohl jít na párty?" Zvědavě na mě pohlédla. „Na párty? Ty? Co bys tam broučku dělal?" „No, tancoval. Bavil se s přáteli... a tak." „Vždyť ty si tancuješ jen doma, když si myslíš, že jsi sám," pozasmála se. Zrudl jsem. „To bylo jen jednou."

„Prosím, mami." „Proč tam tak moc chceš jít, Izuku?" řekla trochu starostlivě. „Víš jak byl na mě Kacchan celou dobu zlý? Když jsem spal u něj, nějak jsme si to vyříkali a začali se zase kamarádit. Jde tam a chce, abych šel s ním. Nerad bych si to u něj pokazil. Jsem strašně rád, že jsme spolu zase v pohodě." „Takže chceš jít jen proto, aby se s tebou Katsuki bavil?" „Takhle to nemyslím, jen, že bych mu byl rád bližší. Chci vidět, co ho baví a prostě s ním trávit čas."

Nebyla z toho úplně nadšená, ale souhlasila. Jen s pár podmínkami. Tou nejdůležitější, kdy by mě prý měl chránit i samotný bůh, aby mě nemusela vyzvednout na policii, což rozhodně nehrozilo. A taky si přála, abych se ani nedotkl ničeho, co vypadá jako bonbony, ale nejsou bonbony. Řekla to velmi roztomilým způsobem, ale rozuměl jsem jí. Do toho by mě nikdo nedohnal. A po těch úplně absurdních podmínkách, chtěla, abych nepil. Alespoň ne moc. Mám se vrátit střízlivý. To bylo fér. A na konec chtěla, abych se vrátil maximálně kolem půlnoci. Po jedné ráno prý už tak nadšená nebude.

Od mamky jsem odešel se seriozním výrazem, ale hned za rohem jsem se musel usmát. Vytočil jsem číslo na Kacchana a všechno mu pověděl. Řekl mi, že jsem suchar a že mám přijít k němu domů. Musel jsem se nad tím pozasmát.

Začal jsem být nervózní, jak se obléct. Podíval jsem se na sociální sítě, byl tam nějaký kluk, který pracoval jako model. Na jedné fotce měl šedé kalhoty a bílou košili. To není moc vhodné na párty. Scrolloval jsem dál. Červená mikina a černé džíny. Ke mně moc červená nejde kvůli zeleným vlasům, tak jsem pokračoval dál. Bílé tričko Calvin Klein a šedé džíny. Otevřel jsem skříň a porozhlédl se. „Černá mikina, černé tričko, hodně staré tričko, do tohohle se už ani nevejdu, hodně ulítlá mikina ze základky, košile... tričko od pyžama?" Povzdechl jsem. Navlékl jsem se první do černých džínů a pak začal hledat svršek. Vzal jsem si klasické bílé tričko bez potisku a na něj hodil černou mikinu. Je to hodně tmavé, ale není to špatné. Otočil jsem se před zrcadlem a začal si zkoušet boty. V Černých teniskách jsem fakt nemohl jít. Zkusil jsem bílé kotníkové boty. Hm, ale nebylo to ono. Čistě jen černá a bílá. Pak jsem si ale vzpomněl na červené vysoké kecky, které jsem na sobě neměl strašně dlouho. Pořád mi byly. A vypadaly k tomu skvěle. Nebylo to nic světoborného, lidi, co se orientují v módě by mi na to asi řekli, hmmm klasika, ale pro mě to byla nejvíc přijatelná verze, co sedala doma najít.

Před zrcadlem jsem si upravil vlasy a dal si krém na ruce. Ano, dal jsem si krém na ruce a co? Mám rád, když mám hebkou kůži. Nakonec jsem se pořádně navolal a do kapes si nastrkal telefon, peněženku a klíče. Jdu na to.

Bylo devět, když jsem přišel před dům Kacchana. Přišel jsem přesně, jak chtěl, bez zpoždění. Zaklepal jsem a čekal, až mi otevře. Chvíli to trvalo, ale pak se přede mnou objevil Kirishima. Opíral se rukou o futra, překvapeně se na mě podíval a usmál se. „Ahoj," řekl. „A... ahoj," vykoktal jsem ze sebe. Co tu dělá?

„Katsuki, Deku přišel!" zavolal na něj. „Jde s námi!" zavolal Kacchan zpátky. „Pojď," uhnul mi, abych mohl vstoupit. Necítil jsem se moc dobře, ale potom jsem viděl ze schodů přijít Kacchana. Měl černé tričko s bílou lebkou, červenou flanelku a černé džíny. „Wau, Deku. Takhle vystylovaného jsem tě snad ještě neviděl," pozasmál se a prošel kolem mě. Cítil jsem blížící se minulost. Měl jsem pocit jako by se zase vracel ke svému starému já.

„Jo, no snažil jsem se. Mimochodem, sluší ti to," prohodil jsem tiše. Kirishima se nad tím pozastavil s pitím u rtů. Zvláštně pokrčil obočí, ale nakonec se napil a nic neřešil. Asi jsem to neměl říkat. Zřejmě to není úplně normální mezi klukama. Byl jsem opravdu nesvůj.

„Vyrazíme?" zeptal se nás Kacchan. Oba jsme souhlasili a vyrazili. Bylo to kousek. Z dálky už na nás mával Denki a Mina. Jasně, že nejdeme jen my dva spolu. Jak jsem mohl být tak naivní?

Oba jsem trochu překvapil. Ale nedivím se tomu. Poslední, co viděli, bylo jak mě Kacchan málem dobil na zemi. Kirishimu to moc nepřekvapilo, zřejmě si byli mnohem bližší než byli s ostatními.

Společně jsme šli dovnitř a hned si dali drink. Začalo se Mojitem. Hned jsem si vzpomněl na podmínky mamky, když mi Denki podával sklenici. „Ale no tak, mi neříkej, že nepiješ?" zasmál se. Rozhlédl jsem se po ostatních. Mina a Kirishima si hleděli svého a do drinku už se pustili. Kacchan stál za Denkim. Vypadal, jako by byl zvědavý na mou reakci a přemýšlel, zda něco říct. „Ale jo, jen se mám vrátit střízlivý," zasmál jsem se na oko. „Neboj, z jednoho drinku ti nic nebude." To ale nevěděl, že jsem ještě nikdy pořádně nepil.

Chvíli jsme seděli u stolu a čekali na nějakou lepší písničku. Možná bychom si i povídali, ale sotva se šlo slyšet, co druhý říká. Všichni kromě mě, měli dopito. Zrovna se rozehrálo něco, na co jsme zřejmě čekali, protože se všichni začali zvedat. Kacchan se rychle ke mně sklonil. „Honem, kopni to!" zavolal, ale sotva ho šlo slyšet. Vstal jsem a napil se, co to šlo, ale zamračil jsem se nad tím. „Nemůžu!" zavolal jsem na něj zpátky. Otočil oči v sloup a vzal mi sklenici, kterou dopil jak nic. „A teď pojď!" chytl mě za předloktí a táhl na parket za ostatními. Všichni tancovali jako by to byl jejich každodenní chleba. Já chvíli postával a pak se začal houpat do rytmu. Nebyla ta písnička moc rychlá, naštěstí, jinak bych vůbec nevěděl, co dělat. Mina si všimla mého znepokojení a vešla do našeho tanečního kroužku. „Hej, Deku! Nepřemýšlej a bav se!" zasmála se a chytla mě za ruce. Rozhoupala nás do rytmu a pak se pod mou rukou zatočila. Po chvíli se vrátila zpátky. Bylo to o něco lepší. Cítil jsem se uvolněněji.