Který je ten pravý?

10. Kapitola

Opláchl jsem si tvář studenou vodou a nadýchal se vzduchu u okna. Potřeboval jsem se srovnat, než půjdu do třídy. Taky jsem si potřeboval uspořádat myšlenky. Ale těch bylo tolik, že to teď bylo nepravděpodobné.

Vyšel jsem z toalet a narazil na Denkiho, který se opíral zády a o zeď vedle dveří. Podíval se na mě. „Myslel jsem, že dneska už nevylezeš." „Kéž bych mohl." „Je mi líto, co se ti stalo... Musí to být těžké." „Jo, to je... Díky." „Kdyby sis chtěl někdy promluvit... a ne s kámoškou, ale s klukem... s klukem, který ty dva zná... ozvi se mi." „Jak to myslíš?" „Myslím to tak, že bych ti mohl pomoct se s tím vyrovnat. Můžeš mi říct, co tě trápí nebo se klidně zeptat. Věřím, že nevíš všechno. A někdy vědět pravdu pomůže ke klidu." „Myslím, že Kacchan mi právě řekl dost drsnou pravdu." „Jo... Ale má tě rád, Izuku. Jestli tvrdí, že ne, tak lže." „Řekl mi, že jo. Ale mít rád a milovat je velký rozdíl." „To asi je no." „Myslíš si, že je ten jejich vztah opravdový?" „Jak to myslíš?" „Myslíš, že je to vážně láska? Že jim to vydrží?" „Za tebe doufám, že ne... Ale myslím si, že ano. Nechceš jim to zkazit, že ne?" „Ne. Jen chci vědět, že jsou šťastní, když už mi to tolik ublížilo... že to stálo za to." Jeho pohled vypadal lítostivě. „Neboj, jednou to přestane bolet. Ne dnes a určitě ne zítra. Ale jistě brzy... Pojď, půjdeme spolu do třídy. Za chvíli zvoní. Udělám ti doprovod. Třeba se pak budeš cítit líp, když nebudou všichni koukat na tebe, ale na nás. Nebudeš v tom sám." Usmál jsem se na něj. Vždycky jsem ho měl za pako, ale je opravdu fajn. „Díky, Denki."

Vešli jsme společně do třídy a měl pravdu. Bylo to o trochu lepší, když jsem věděl, že v tom nejsem sám. Sedl si na své místo a já zase na to své. Na své spolužáky, ani Kacchana, který seděl za mnou jsem se nedíval. Jediný, komu jsem věnoval pohled, byla Uraraka v lavici po mé pravici. Jemně se na mě usmála. Natáhla mi ruku a já ji za ni chytil. Nic neříkala, ale její pohled říkal mnoho. Litovala mě i konejšila zároveň. Pak ale do třídy vešel Aizawa a tak mou ruku pustila.

Po chvíli monologu, se podíval na mě a Kacchana. „Máte kluci své úkoly?" „Ano," řekl Kacchan a podal mu papír. Poté jsem vytáhl i já svůj. „Pošlu je panu řediteli, ať ví, že jsem dohodu splnili.

Po škole byla Uraraka a Tsuyu se mnou. Vytáhly mě na jídlo, zřejmě, aby mě rozveselily. Ale to moc nepomáhalo. I tak jsem jim byl vděčný. Od té doby jsem byl furt takový ponurý. Neměl jsem moc náladu. Sem tam jsem si všímal pohledů Kacchana, který zřejmě kontroloval, jestli se nehroutím. Ale to nemohl vidět, protože jsem se hroutil uvnitř.

Obzvlášť, když jsem je občas přistihl v nevhodnou chvíli, kdy se drželi za ruce nebo hůř, když se líbali. To bolelo nejvíc. Zrovna se mi to stalo. Stál jsem před školou, zrovna nám skončilo vyučování. Kacchan se opíral o strom a líbal se se svým klukem. Kirishima měl pravdu, něco proti němu mám. Má jeho.

„Neměl by ses na to dívat," podotkl Denki. „Kde ses tu vzal? Ani jsem si tě nevšiml." „Jestli, že to není tím, jak jsi do nich zahleděný." Pousmál jsem se. Byl jsem. „Zeptám se takhle... Vidíš se na jeho místě?" „Jo, kéžby." „Tak jsi ho pořád nepustil z hlavy a mělo by se to změnit. Pojď, zajdeme někam." „A kam?" „Nevím... Třeba na bazén. Dlouho jsem tam nebyl. Mohlo by ti to pomoct vypnout." Pokýval jsem nad tím hlavou. „To zní fajn. Ale musím si zajít pro plavky." „Není problém. Sejdeme se tam za hodinu?" „Dobře."

O hodinu později jsem se potkal s Denkim na plaveckém bazéně. Nevím, čím to bylo, ale asi se z něj stával můj nový kamarád.

Chvíli jsme plavali závodně, kdo bude rychlejší, pak jsem si dali pauzu. Sedli jsme si na okraj bazénu. „Ty, Denki... Ty jsi to věděl, že jo? Tehdá v tom klubu." „Měl jsem jisté podezření." „A u nich?" „Ne... Věděl jsem, že jsou nejlepší kámoši, ale nečekal jsem, že skončí spolu." „Byla mezi nima aspoň nějaká chemie?" „Jo, to jo. Lhal bych, kdybych tvrdil, že ne." „Řekneš mi, co se u vás stalo?" „Nic moc nevím, Izuku. Byli jsme všichni opilí." „Volal mi v jednu chvíli. Kirishima mu vzal mobil, řekl, že bude v pohodě a zavěsil mi to. Tak jsem byl zvědavý." „Mmmm, to si pamatuju. Vzal ho pak tančit za ostatními. No a pak..." „Pak co?" „Šli jsme postupně všichni spát. Spali společně v pokoji pro hosty, takže asi..." „Jo, já vím... Řekl mi, že spolu spali." Měl na mě pověšený lítostivý pohled. „Díky, že se mi snažíš pomoct, Denki." „Není za co."