Který je ten pravý?

12. Kapitola

Katsuki's pov: (Konec párty u Denkiho)

Chvilku jsem seděl u okna a pil vodu, abych se vzpamatoval. Začal jsem si uvědomovat, jak moc se do toho všeho zamotávám. Někde v hlouby duše jsem miloval Deku a na povrchu zřejmě Kirishimu. Ať si vyberu kohokoliv, druhému to ublíží.

„Jsi v pohodě?" Sedl si ke mně Kiri. „Jo, už jsem skoro střízlivý." „Tak jsem to nemyslel... Tváříš se, jako by ti někdo přejel kočku." Pozasmál jsem se. „Je toho na mě moc." „Mluvíš o Izukovi?" „Jak to víš?" Pokýval hlavou do stran. „Líbíš se mu." Povzdechl jsem si. Už ani on nevypadal v náladě. „Kiri, není to, tak jak to zní." „To je dobrý. Půjdu si lehnout." „Počkej, slíbil si mi, že si promluvíme." „Tak, chceš jít se mnou? Můžeme se podělit o pokoj." „Dobře."

Vešli jsme do pokoje pro hosty. Většina z nás už odjela nebo si našla místo na spaní. Sedl jsem si na postel a Kiri zavřel dveře. Sedl si vedle mě.

„Tak... jak to tedy je?" zeptal se. „Taky k němu něco cítíš?" Chvíli jsem přemýšlel. Nemohl jsem mu říct, že ano, protože jsem je miloval oba. Nemohl jsem ho ztratit tím, že mu řeknu úplnou pravdu. „Ne, tak jak si myslíš." „Miluješ ho?" Zavrtěl jsem hlavou. „A mě?" Přikývl jsem. „Radši bych to slyšel, Katsuki." Mlčel jsem. Nebylo to lehké. Vstal a šel ke dveřím. Rychle jsem vstal! „Ne, počkej! Miluju, tě Kiri."

Cvakl zámek. „Nechtěl jsem odejít," otočil se a věnoval mi úsměv. „Ale jsem rád, že jsi to řekl." Šel ke mně. Položil mi ruku na rameno a stáhl mě zpátky do sedu. Hleděl jsem mu vzhůru do očí. Když byl tak nade mnou, cítil jsem se nesvůj. Ale měl pohled, který by mě posadil na zadek sám. Z jeho úsměvu se mi potily dlaně a z jeho vůně jsem cítil napjetí po celém těle. „Řekni mi to ještě jednou... prosím," zašeptal mi do ucha a políbil mě na krku. Vrátil se pohledem ke mně. „Miluju tě," zašeptal jsem. „Taky tě miluju, Ka...tsu...ki," vyhláskoval pomalu mé jméno a políbil mě na rty. Udělal to znovu, ale tentokrát s jazykem. Obmotal jsem mu ruce kolem krku.

Šťouchl mě do postele, abych se svalil a vlezl si nade mě. Chvíli mě líbal, pak ale přestal. „Bude to tak v pořádku?" zeptal se, když jsme se dívali jeden druhému do očí. Ptal se mě na svolení? Když jsem chvíli neodpovídal, pohladil mě po tváři. „Cítíš se na to dost střízlivý? Nechci, abys ráno něčeho litoval nebo si to ani nepamatoval." Pokýval jsem rychle hlavou. „Jsem v pohodě, smýšlím čistě... teda ne čistě... chápeš mě přece," zamotal jsem se. Mile se pobavil. „Jsi ze mě nervózní." „Hodně," přiznal jsem. „V tom dobrém smyslu? Nebo se necítíš komfortně?" Tentokrát jsem jej pohladil já. „Ovšem, že v tom dobrém smyslu."

S úsměvem mě políbil na lalůček ucha a lehce ho zkousl. Projela mnou vlna slasti. Teď už jsem si byl vážně jistý, že to chci. Vyhrnul mi tričko a polibky pokračoval dolů k podbříšku. „Počkej," zastavil jsem ho rychle. Podíval se mi do očí a opět se vyhoupl ke mně. „Co se děje? Jdu na tebe moc rychle? Nebo jsi to ještě nedělal? To by mě docela překvapilo, upřímně," pozasmál se mile a věnoval mi malou pusinku na tvář. Z té opatrnosti a starosti jsem roztával. „Ne, já jen... Chci být nahoře." Chvíli na mě překvapeně hleděl, asi to nebyl jeho šálek čaje. „Vadí to?" zeptal jsem se opatrně. „Ne, jen jsem dole ještě nebyl... Ale pokud chceš jít nahoru... Pro tebe všechno." Z jeho posledních slov mě mrazilo.

Převalil jsem ho pod sebe. „Pro mě všechno? Mmmm?" Políbil jsem jej na čelo. „To je sladké," podotkl jsem. Věnoval mi jen úsměv.

Probudil mě zvonící telefon. Zamračil jsem se nad tím. Bylo to tak těžké vstávat, když mi třeštila hlava. Natáhl jsem ruku po telefonu a automaticky přijal hovor.

„Halo? Kdo volá?" „To jsem já, Kacchane, Izuk... Promiň, že tě budím." „Ne, to je dobrý." Není, ale to se neříká. Lidi s opicí se nebudí. „Jak se cítíš? Chtěl jsem jen vědět, jestli jsi v pohodě." „Mám hroznou opici, Deku. A jsem strašně unavený. Ale jinak jsem v pohodě." „Rád tě slyším," hlesl. „Vážně?" „Ano... Co kdybych se za tebou stavil a přinesl ti něco na tu opici? Mám doma šumivé tablety, které tě trochu hodí do normálu. A přinesu ti třeba džus, pamatuju si, že máš rád pomeranč, tak po cestě je obchod." Zarazil jsem se. „Deku, já nejsem doma." „A kde jsi?" „Zůstal jsem u Denkiho. Necítil jsem se na chůzi nebo jízdu v autě, tak jsem radši zůstal. Zbylo nás jen pár, tak jsme se vlezli, abychom přespali," zalhal jsem. Ano, lhal jsem mu. Nejradši bych si za to dal facku. Na druhou stranu, neměl jsem důvod s ním mluvit 100% upřímně. Nebyli jsme spolu. Tak co je taková malá nevinná lež?

„Aha. Nezlob se." „Proč bych se měl zlobit?" „Nevím, mám pocit, že se snažím a neměl bych." Povzdechl jsem si. „Nechej toho, Deku. Jsi moc hodný, že jsi mi ty věci chtěl přinést. Ale zrovna jsem se vzbudil a určitě hned nepoběžím domů. Nevím v kolik se vrátím. A až přijdu, vidím to tak, že se osprchuju, najím a dodělám si věci do školy a už bude pomalu večer." „Mohl jsem se stavit klidně večer, i kdyby jen na pár minut." Trochu mě to bolelo. Tak moc se snažil se mnou setkat. „Nech to na jiný den, Deku. Je mi mizerně. Uvidíme se zítra ve škole, přece." Bylo ticho.

„Dobře, máš pravdu." „Měj se, Deku. Uvidíme se." „Jo, ty taky. Ať je ti líp." „Díky," řekl na konec a zavěsil.

„Víš, že jsi ho mohl vidět večer, že ano?" řekl ospale a přitulil se mi víc k hrudi, na které celou dobu spinkal. Myslel jsem, že vůbec nevnímá. „Nevadilo by mi to, Katsuki." Pohladil jsem jej po vlasech. To málo komu.

„Nechci ho vidět." „To jsou ostrá slova. Co ti tak hrozného udělal?" Jak mu to mám vysvětlit? Pohlédl na mě. „Líbíš se mu," dodal. „Právě proto," povzdechl jsem. „Nechci mu ublížit." „Říkal jsi, že mu chceš vynahradit všechno za tu šikanu." „To ano, ale myslím, že teď na to není vhodná doba. Teď už ne." „Nechápu... Stojím ti nějak v cestě?" „Ne," opět jsem ho pohladil. „Jen vím, jak bude reagovat na nás." „Tak mu o nás neříkej." Zrazilo mě to. „Jak to myslíš?" „Jen, že mu to nemusíš hned říkat. Jak by ti bylo, kdybys slyšel od někoho, s kým chceš být, že měl sex s někým jiným?" Zamračil jsem se. „Kiri? To mezi námi... Byl to jen sex?" Přísahal bych, že mi nervozitou trnuly prsty. Semkl jsem pěsti, aby ten nepříjemný pocit přestal. Jistě si toho musel všimnout. Jednou rukou jsem jej objímal kolem zad.

„Jen sex?" nechápavě zvedl obočí a podepřel se loktem, aby na mě lépe viděl. „No, jak se to vezme. Byl to jen sex... Ale znamená to pro mě mnohem víc, jestli to myslíš takhle." Ulevilo se mi. „Vážně ses bál, že to byla jen jednorázovka?" pohladil mě po tváři. Pokýval jsem hlavou. „Řekl jsem ti, že tě miluju. A myslím to vážně... Takže pokud nejsi proti... Rád bych věděl, co děláš dneska, zítra a všechny ostatní dny," řekl s lehkým pobavením. „Chci s tebou strávit každou možnou chvíli a dělat tě šťastným." Nedýchal jsem.

„Je z tebe romantik," podotkl jsem a lehce se pozasmál. „Ale no tak," zasmál se a zlehka mě pleskl polštářkem přes obličej. „To bylo zákeřné." „Stejně jako, že mě nenecháš ti vyznat lásku." Zůstali jsme zticha hledět do tváře jeden druhému. „Chceš být se mnou, Kiri?" „Ovšem, že ano. Mám ti to snad říct i Španělsky? Sí."