Který je ten pravý?

11. Kapitola

Katsuki's pov: (Konec víkendu s Izukem)

Sedl jsem si za stůl a vytáhl deník z šuplíku. Možná to bylo směšné, ale už nějakou chvíli jsem chodil k psychologovi a on mi to doporučil. Prý si mám psát všechno, co mě trápí, abych si ulevil a dokázal se vyznat ve svých myšlenkách. Nevím, zda to pomáhalo, ale snažil jsem se to plnit, když už za to máma platila.

Zamyslel jsem se nad tím, co se stalo mezi mnou a Deku. Vzal jsem propisku a začal psát své myšlenky.

Byl jsem tak nesůj z toho, že bychom měli být spolu. Chtěl jsem... Nemohl jsem se vynadívat do těch smaragdových očí a nabažit se té vůně, kterou nosí. Byl takové introvertní pako, ale aspoň na chvíli byl mé pako. Nikdy jsem si neměl vylívat zlost na něm. Ale byl jsem tak zmatený. Najednou jsem už netoužil po holkách. Líbil se mi on. Nevím, proč mi přišlo jako nejlepší nápad mu začít ubližovat. Možná jsem věřil, že když na něj budu zlý, přejde mě to a on mě bude nesnášet a tak bych neměl ani šanci. Nikdy by se o tom nedozvěděl.

Víkend s ním byl těžký, obzvlášť potom, co mě zachránil ve škole od vyloučení a potom, co mi přiznal, že je gay. Najednou sem tak nějak věděl, že to, co řekl Denki ve třídě je pravda, že se Deku vážně líbím. Bylo tak těžké se v tu chvíli držet zpátky, abych po něm nevyjel. Ale nechtěl jsem mu ublížit. Věděl jsem, že to nedokážu. Nedokážu být s klukem na veřejnosti, držet jej za ruku nebo říct, to je můj přítel. Ne, když jsem mu tolik ubližoval. Nemohu si to odpustit, i když to on udělal. Nezasloužím si ho.

Chci mu vynahradit to, jak špatný kámoš jsem byl, ale je to teď tak těžké. Potom polibku a společných nocích v objetí, jsem nevěděl, jak se k němu chovat, aby to chápal.

Zavřel jsem deník a schoval jej zpátky. Je to osobní, nesmí to nikdo číst.

O několik dní později mi přišla zpráva od Miny, že jde s Denkim na akci, co byla ve městě. Za celý týden jsem Deku viděl snad jednou, tak bych mu to mohl aspoň takhle vynahradit. „Myslíš, že můžu vzít ještě někoho?" zeptal jsem se do telefonu. „Jasně, koho?" „Kirishimu a Izuka." „Zajímavá kombinace. Myslela jsem, že se s ním nebavíš." „Udělal jsem blbost, Mino. Chci mu to vynahradit a být dobrý kamarád." „Dobře, vezmi je. Sejdeme se u klubu."

Pozval jsem oba, jak jsme se domluvili. První přišel Kirishima. „Ahoj," pozdravil mě a já zase jeho. Ťukli jsme si pěstmi. „Jak se máš? Ve škole je bez tebe nuda." Pousmál jsem se. „Dá se to. Taky bych se radši viděl ve škole." „To můžeš říct fakt jen ty," zasmál se a já s ním. „Půjdeš takhle?" Podíval jsem se na sebe. „Není to dobré?" „Ale jo. Jen jsi celý v černém." „Hmmm, máš pravdu. Zajdu si ještě pro košili. Počkej tady, hned se vrátím." Vyběhl jsem schody a podíval se do skříně. Moje oblíbená košile vysela na ramínku, tak jsem si ji hned vzal a oblékl. V tu chvíli jsem zaslechl zespod Kiriho, že přišel Deku. Vrátil jsem se k nim. Deku se na párty vyfikl. Trošku jsem si z něj udělal srandu, ale vypadal dobře. Jen jsem nečekal, že mi řekne, že mi to sluší. Zastyděl jsem se a viděl pohled Kiriho. Neříkal nic, tak dobré. Věděl, že se mu líbím, přesto i tak to bylo zvláštní slyšet před někým druhým. Naštěstí, Kiri věděl o mě všechno. Teda, až na ten malý detail, proč jsem vůbec začal se šikanou Deku. Ale jinak mě znal jako své boty. A když už jsem to přehnal a málem ho zranil natolik, že se mohla stát nehoda, zachránil mě.

Flashback

Vzal mě za ruku a táhl pryč. Vzal mě na schodiště a přitlačil ke stěně. Dal si prst před pusu. „Pšššt, nenajdou nás. Nebudou vědět, že jsi to byl ty... Hlavně dýchej... Uklidni se." „Co jsem... co jsem to udělal?" rozbrečel jsem se v záchvatu. Stáhl mě k sobě do objetí. „To bude dobré, Katsuki. Hlavně se uklidni." „Proč mi pomáháš? Mohl jsem mu vážně ublížit," utřel jsem si slzy. Setrval jsem ještě chvíli v jeho objetí. „Jsme přece kamarádi, no ne?" Odtáhl jsem se od něj a zadíval se do jeho očí. Rozuměl mi snad víc, než já sobě. „Pokud se to nedozví, přiznám se." Pokýval hlavou. „To bude správné... Jen nechci, aby tě vyloučili. Nevím, co bych tu bez tebe dělal." Pokýval jsem hlavou. Taky jsem nechtěl pryč odsud, od šance, jeho... „Teď si utři slzy a vydýchej to. Nesmí tě vidět plakat."