Confisio suprema

Hrdina, nebo blázen?

Draco měl za to, že svůj úkol splnil – dopravil Pottera do bezpečí. Dál už se o něj starat nemusí. Posadil se na posteli a spustil nohy dolů. Zrak se mu stočil ke spícímu muži. I když to neměl v plánu, zůstal na něj zírat. Jeho dávný rival tady teď leží naprosto bezbranný. Ublížit mu však bylo to poslední, co Draco zamýšlel. Na skleničku ho pozval vlastně z nějakého spontánního popudu, vůbec to neplánoval. Byl jen trochu zvědavý, jak si vede Zlatý chlapec v životě. Určitě nečekal, že to dopadne takhle.

Harry zmužněl, ale stále v sobě měl něco z kluka, kterého znal. Jeho vlasy byly úplně stejně nepoddajné a rozcuchané. Draco se k němu sklonil a sundal mu brýle. Pak si všiml, že pod zmačkanou košilí na hrudníku prosvítá krev. Opatrně, aby ho neprobudil, košili vyhrnul. Spatřil několik čerstvých zranění, která by si určitě zasloužila ošetření. Věděl, že je Potter bystrozor. Nejspíš běžel na schůzky rovnou z nějakého zásahu. Draco vstal a šel se podívat na svou zásobu lektvarů. Vybral to nejlepší, co měl k dispozici, a jemně Harrymu rány ošetřoval. Potíral je obzvlášť pečlivě bezbolestným lektvarem. Byly hlubší, než se zpočátku zdálo. Nezodpovědný, nerozumný Potter. Vždycky byl takový. Nespočetněkrát riskoval život a jak vidno, nehodlá s tím nikdy přestat. Proto mu stačilo tak málo alkoholu, aby úplně vytuhnul. Musel být nepředstavitelně vyčerpaný a hladový. Draco mu rozepnul košili, aby zkontroloval, jestli nenajde ještě nějaká zranění. Ošetřil všechny drobné ranky. Harry nespokojeně zamručel při každé aplikaci dezinfekčního lektvaru.

„Šššš, musíš vydržet, už to nebude dlouho trvat," uklidňoval ho Draco. Najednou se zarazil. Co to ksakru dělá? Mluví s ním jako se svým malým synem Scorpiusem. Tyhle pečovatelské sklony rozhodně nehodlá aplikovat na Pottera. Dokončil natírání ranek na horní části těla a poněkud neochotně začal prohlížet i dolní část. S povděkem konstatoval, že tady bylo vše v pořádku. Už tak bylo divné prohlížet si Potterovy nohy a zadek. Víc než jen divné. Trapné. Ale rozhodně zajímavé. Draco ani nevěděl, jak se to stalo, a pocítil nutkavou potřebu se toho pevného pozadí dotknout. Byl ze sebe znechucený a svou agresi si potřeboval urgentně vybít – prudce plácnul Harryho přes zadek, jako kdyby ho chtěl potrestat. U Merlina! Vylekaně odskočil. Co kdyby se Potter probudil? Harry jen nesouhlasně zavrčel a otočil se na druhý bok. Draco úlevně vydechl. Možná by měl raději odejít. Ale co když Potter schytal nějaké nebezpečné kletby, jejichž účinek se projeví později? Neměl by ho nechávat samotného. Draco se rezignovaně položil do široké postele vedle spícího bystrozora a nechal myšlenky volně plynout. Věděl, že už neusne. Do rána zbývalo sotva pár hodin. Draco je strávil zmateným přemítáním a plánováním, co ráno Potterovi řekne. Stále dokola si přehrával otázky a odpovědi, jako by se připravoval na zkoušku, na níž závisí celý jeho další život.

Otázka 1: Chci Pottera ještě někdy vidět? Odpověď: Ne. Nevím. Možná. Ano. Určitě ano.

Otázky typu multiple choice nesnášel už v testech. Každému inteligentnímu člověku dojde, že nic v životě není tak černobílé a jednoznačné.

Otázka 2: Odpustí mi Potter, jak jsem se k němu choval za studií?

Odpověď nelze zjistit, pokud se s ním už neuvidím. Takže máme aspoň odpověď na otázku číslo 1.

Otázka 3: Proč mi záleží na tom, aby mi odpustil?

Draco hluboce vzdychl. Nejtěžší otázka ze všech. Konečně bylo ráno a sova přinesla nové vydání Denního věštce. Natáhl se po novinách a začetl se do nich. Včera skončil několikadenní zátah na organizovanou skupinu Neosmrtijedů, vedený Harry Potterem. Skupinu se podařilo rozprášit bez ztrát na životech. Ani tak rýpavý plátek jako Denní věštec nemohl popřít, že se jednalo o úspěšnou akci. Harry se o tom ani nezmínil, skromný jako vždycky. Neobhajoval se, když si z něj utahoval, jak je neupravený a zanedbaný. Draco pocítil záblesk obdivu.

Jeho pohled zamířil ke spícímu muži. Pottere, Pottere, mohl jsi tam umřít. Copak nechápeš, že jsou lidé, pro které jsi důležitý? Tvůj syn, přátelé... A Draco si s hrůzou uvědomil, že kdyby Harry zemřel, něco podstatného by zmizelo i z jeho vlastního světa.

Možná Harryho už nikdy nebude mít tak blízko. Budou se potkávat jen mimochodem na třídních schůzkách, promluví pár nezávazných, nic neříkajících frází. Měl šanci si s ním promluvit a nedokázal ji využít. Jediné, co mu zůstane, bude tahle podivná vzpomínka na Harryho cudně spícího v široké posteli. Draco neodolal a ten těžko uvěřitelný výjev si zvěčnil kouzelnickým fotoaparátem.

V příští kapitole se podíváme na jejich společné ráno :-)