Confisio suprema

Harryho tělo, to nejsou jen ruce

Draco s Harrym spořádaně večeřeli a tentokrát se to obešlo bez větších nehod. Draco si navykl brát Harryho každou chvíli za ruce a Harry neprotestoval, i když ho to stále uvádělo do rozpaků.

„Netušíš, proč se mi Lucius pořád posmíval?"

„Ani v nejmenším." Dracovi to samotnému vrtalo hlavou. „Asi se jen diví, že spolu bydlíme."

„Jo, je to trochu divný. Hodně divný."

Draco si pomyslel, že je to spíš zázrak. Nesmí si to s Harrym pokazit. Ne teď, když si k němu začíná nacházet cestu.

„Dovolíš mi držet tě za ruce v noci?"

„Chvilku z večera," navrhl Harry. Draco byl vděčný i za tento malý vstřícný krok. Seděl vedle Harryho do jedenácti hodin a ráno si nařídil budík na sedmou hodinu. Snad do té doby Harry vydrží, když je tak tvrdohlavý.

Ráno opatrně vklouzl do Harryho ložnice. Harry ještě spal a Draco měl mírně provinilý pocit, že porušuje jejich dohodu. Ale v noci tady nebyl, tak o co jde? Přišel jen zkontrolovat svého pacienta. Zčernalé ruce spočívaly na stříbřitém saténovém povlečení, ale z pokojné tváře spícího muže bylo zřejmé, že ho žádné bolesti netrápí. Draco se jemně dotkl Harryho ruky a začal ji hladit. Harryho obličej se začal měnit, objevil se na něm blažený úsměv. Draco přiložil na ruku své rty. Třeba to bude efektivnější způsob léčby? Pokryl ruku drobnými polibky. Harry zasténal a Draco se na něj tázavě zahleděl. Tolik by se mu chtělo pokračovat, ale příliš se bál, že se Harry probudí, naštve se a znovu se pohádají. S těžkým srdcem tichounce opustil ložnici. Za chvíli se Harry probudí a sejdou se u snídaně.

Draco se tentokrát rozhodl připravit snídani sám. Už vypozoroval, co má Harry rád. Nebyl líný upéct mu sladké plněné koláčky. Potřeboval se nějak zaměstnat, nemohl dostat z hlavy obrázek spícího Pottera, který se tak blaženě usmíval, když líbal jeho ruce. Ale proč jsem, u Merlina, vůbec líbal jeho ruce? Ehm, to kdybych věděl...

Z přemítání ho vyrušilo volání medailonku. Harry mě potřebuje? Draco se rozběhl za signálem. Cože? On je v koupelně? Snad se nějak nezranil, neuklouznul? Měl raději ještě nějakou dobu používat bezhůlkové čisticí kouzlo, nezodpovědný Nebelvír.

To, co Draco spatřil, mu vyrazilo dech. Nahý Potter ve sprše, s jeho jménem na rtech, ruce mu fungují bezpochyby dobře...

Ne, tohle jsem určitě neměl vidět, lekl se Draco. Mé jméno vyslovil mimoděk, nechce, abych byl svědkem jeho slastné chvilky... se mnou? Opravdu si představuje mě? Áaaa, to je tak sladký!

Draco se přinutil odtrhnout oči od fascinujícího výjevu a vrátil se do kuchyně, taktak zachránil koláčky před připálením.

Čekal, kdy se Harry dostaví na snídani, ale čas ubíhal a Potter nikde. Draco připravil několik koláčků, vzal láhev dýňové šťávy a vydal se k ložnici. Zaklepal, a přestože se mu nedostalo vyzvání k vstoupení, otevřel dveře.

Harry seděl na posteli s rukama složenýma na peřině, tvářil se velmi odtažitě.

„Přinesl jsem ti snídani."

„Děkuju."

„Upekl jsem je pro tebe, vlastnoručně."

„Děkuju, tos nemusel."

„Chtěl jsem ti udělat radost."

Chvilka mlčení. Harry si vážně odkašlal. „Draco, myslím, že už jsem na tom celkem dobře. Vážím si tvojí pomoci, ale už to budu muset zvládnout sám."

„Co tím naznačuješ?" zeptal se Draco s obavami v hlase.

„Chci se vrátit domů."

Dracovi se podlomily nohy.

„To nemůžeš, léčba není dokončená, zhorší se ti to."

„Nesnáším tu závislost na tobě," vykřikl Harry. „Ty si mě omotáváš kolem prstu, bereš si ze mě víc a víc a já už to takhle nevydržím, musím odejít, nebo se zblázním..."

Draco by se možná urazil, kdyby nebyl před krátkou dobou svědkem oné scény. Co teď, Harry? Vážně by to bylo tak hrozný, kdyby ses přestal bránit?

Nesmím udělat chybu, přemýšlel Draco. „Dobře, držet tě tady nemůžu. Jestli chceš, samozřejmě se můžeš vrátit domů. Budu k tobě chodit, nebo ty ke mně, každý večer. Souhlasíš?"

Harry vděčně přikývl.

Však ty mě budeš potřebovat, Nebelvíre paličatej! To chci vidět, kolik dní to beze mě vydržíš.