Confisio suprema

Třídní schůzky, pitomý mudlovský vynález

Harry utíkal, co mu nohy stačily, ale i tak dorazil na třídní schůzku jako poslední. Provinile se rozhlédl po bradavické učebně. Tady kdysi probíhaly hodiny přeměňování. Zaplaťmerlin, že se setkání nekonalo třeba v učebně lektvarů. Profesorka McGonagallová se na něj přívětivě usmála, což mu dodalo sebevědomí. Zaregistroval Rona, Hermiona byla evidentně zase v práci. Kamarád na něj přátelsky mrkl a Harry se na něj na oplátku zazubil. Místo vedle Rona bylo obsazené. S hrůzou si uvědomil, že zasedací pořádek určuje to, s kým sedí jejich děti. Albus se z neznámého důvodu přátelil s malým Scorpiusem Malfoyem. Harry zamířil k jedinému volnému místu a odevzdaně se sesunul na židli vedle Draca Malfoye. Ten se na něj zašklebil, což mohlo znamenat cokoliv od pozdravu až po vyjádření pohrdání. Harry se rozhodl nenechat se vytočit a usilovně se snažil zaposlouchat do profesorčiny uvítací řeči. Byly to první třídní schůzky prvního ročníku. Harry znal tento mudlovský zvyk, kdy rodiče organizovaně navštěvovali školy svých dětí, aby byli před zraky ostatních veřejně vyplísněni za všechny nezdary svých potomků. Strýc Vernon ani teta Petunie do jeho mudlovské školy nikdy nezavítali. Když se ovšem vraceli z návštěvy Dudleyho školy, zpravidla se to neobešlo bez křiku a nadávek na učitele. Dudley pokárán nebyl nikdy, i když by si to dle Harryho názoru mnohdy zasloužil. Harry se musel usmát při představě, jak vedle Vernona Dursleyho sedí Lucius Malfoy a profesorka McGonagallová, která se za ta léta vůbec nezměnila, jim vyjmenovává prohřešky malého Pottera a Malfoye. Za doby jejich studia by bylo nemožné, aby mudlovští rodiče navštěvovali Bradavice. Tolik se toho změnilo!

Harryho mysl se brzy začala toulat daleko od přítomnosti. Jako by byl zpátky ve škole. Nostalgicky vzpomínal na veselé, smutné i tragické zážitky spojené s místy, v nichž se nacházel. Po řeči profesorky McGonagallové se přišli představit další učitelé. Harry se zářivě usmál na Nevilla, profesora bylinkářství. Když hovořil profesor Binns, ztratil poslední zbytky soustředění a z letargie ho probralo až důrazné šťouchnutí.

„Pottere! Nespi!"

Měl by být Malfoyovi vděčný, ale připadal si totálně trapně. Nasadil si brýle, které mu spadly, a rozespale se rozhlédl po třídě. Ať si ten blonďatý nafoukanec myslí, co chce. Harry měl za sebou několikadenní ostrou akci s bystrozory a byl rád, že je vůbec naživu. Tentokrát to bylo opravdu nebezpečné. Možná už je načase najít si klidnější zaměstnání, zvláště teď, když mu po rozvodu s Ginny byl svěřen jedenáctiletý Albus do péče. Harry po očku sledoval muže sedícího vedle něj. Malfoy byl samozřejmě perfektně oblečený, to se musí nechat. Oproti dřívějšku bylo jeho oblečení daleko méně okázalé, spíš nedbale elegantní. Vlasy už neměl tak nemožně ulíznuté, ale docela rozpustile rozcuchané. Harry si ani neuvědomil, že na něj dost nevychovaně zírá. Draco se k němu otočil a jejich oči se na okamžik střetly. Čekal, že ho muž zpraží pohledem, ale nestalo se tak. V jeho očích četl něco jiného. Jako bystrozor uměl interpretoval neverbální signály. Kdyby to nebyl Malfoy, snad by so myslel, že se jedná o projev zájmu. Odvrátil zrak a vzdychl. Asi už je opravdu příliš unavený.

Ke všemu utrpení se přidal hlad. Kdy vůbec naposledy jedl? V břiše mu hlasitě zakručelo. U Salazara, ještě tohle! Snažil se rukou zkrotit neukázněný žaludek, ale samozřejmě bezvýsledně.

„Vem si, Pottere. Co kdyby tady byli náhodou mozkomoři?"

Neuvěřitelné. Malfoy mu právě podal luxusní čokoládovou tyčinku. Ale ten slovní doprovod! Kdyby neměl pocit, že hladem omdlí, poslal by ho do háje.

„Koukám, že ti maminka nezapomněla poslat bonbonky," ušklíbl se, ale tyčinku přijal a hladově se do ní zakousl.

„Jo, tyhle jsou z Francie. Aspoň se o mě někdo stará. Zato ty vypadáš dost zanedbaně."

„Sklapni, Malfoyi."

„Pane Pottere, pane Malfoyi, prosím, abyste si to dopovídali po skončení schůzek," ozval se nad nimi přísný hlas profesorky McGonagallové. „Za chvíli končíme a budete mít příležitost probrat, co potřebujete."

Draco se zasmál. „Chtěl by sis se mnou popovídat, Pottere?"

Harry se na něj naštvaně podíval. „Pokud myslíš, že najdeme společný téma..." Bylo to zamýšleno jako odmítnutí, ale Draco si to evidentně vyložil po svém.

„Společný téma – ehm, tak asi naše děti. Zvu tě na skleničku."

Harry byl tak zaskočený nečekaným vývojem konverzace, že se zmohl jen na váhavý souhlas.