Confisio suprema

Kam čert nemůže, nastrčí Weasleyho

Draco šel z nemocnice jako ve snách. Jak se mohlo něco takového stát zrovna Harrymu? Po tom všem, co si musel prožít. Neznámé kletby nebyly tak časté, většinou si lékouzelnické konzilium vědělo rady. Nepředpokládal, že by u svatého Munga něco zanedbali. Byl pevně odhodlaný najít lék. Dluží to Harrymu, už jen za to, že ho onehdy zachránil z Komnaty nejvyšší potřeby, v níž se rozhořel zložár.

Draco strávil celý zbytek dne v lektvaristickém oddělení Akademie kouzelnických věd. O kletbě, která způsobovala zčernání končetin právě oním záhadným způsobem, ani zmínka. Našel několik kleteb, jejichž účinek byl podobný, ale klinický obraz se nikdy zcela neshodoval. Draco ještě téhož dne kontaktoval několik lékařských kapacit. Večer byl už absolutně bez energie, ale přesto ještě napsal krátkou zprávu Nevillovi. Jako profesor bylinkářství se musel také seznámit s různými druhy zranění a jejich léčbou.

Byl si jistý, že se jedná o černou magii, tudíž si na další den rezervoval knihy právě v tomto oddělení. Nevěděl, čemu se věnovat dřív. Potřeboval zjistit, co Potterovi způsobilo tak závažný stav, ale zároveň se chystal připravit novou, vylepšenou verzi lektvaru proti bolesti. Pokud se mu nepodaří rychle zjistit, jak Harryho uzdravit, vypěstoval by si na něm závislost.

Další dny byly jeden jako druhý – studium, rešerše, rozhovory s různými lékouzelníky – vše bez výsledku. Alespoň práce na lektvaru proti bolesti pokračovala úspěšně. Pro uvedení na trh by sice bylo třeba delšího testování na více subjektech, ale Draco neměl tolik času. Předpokládal, že lektvar dokončí do měsíce.

Každý den navštěvoval Harryho v nemocnici. Harry už nedostával lektvary na uklidnění, takže se s ním dalo docela dobře povídat. Vzpomínali spolu na Bradavice, probírali společné známé, konfrontovali své výchovné postupy. Draco si uvědomil, že návštěva v nemocnici se stává nejpříjemnější částí dne. Jednou se o něco opozdil a přivítala ho k neuvěření krásná věta: „Bál jsem se, že už nedorazíš." Léčba se sice nikterak neposunula, Harry ovšem přiznával mírné zlepšení. Jako kdyby jeho ruce o něco méně pálily. Když byl s Dracem, skoro jako by na své zranění zapomínal.

Zrovna se něčemu hlasitě smáli, když Draco zpozoroval, jak ho probodává něčí pohled. Ron Weasley!

„Co ty tady děláš, Malfoyi?"

„To samé co ty," odvětil Draco klidně.

Ron se zakabonil tak, že bylo ihned zřejmé, co si o tom myslí.

„Měl bys jít." Ronovi dalo velkou práci, formulovat svou výpověď takto zdvořile.

„To by si snad měl rozhodnout Harry," nedal se Draco.

„Asi bys měl opravdu jít." Harry tušil konflikt a chtěl mu za každou cenu zabránit.

„Jak si přeješ."

Draco byl uražený do morku kostí, že dal Potter přednost tomu ryšavci před ním. Rozhodl se, že zítra návštěvu vynechá, aby ten zabedněnec viděl, o co přišel. Co mu může Weasley nabídnout? Jenom budou žvanit o famfrpálu nebo o nových vynálezech žertovných předmětů.

---

Draco svoje předsevzetí nezajít za Harrym dodržel jen částečně. Prošvihl termín návštěv, ale večer ho hryzalo svědomí a rozhodl se, že se v nemocnici přece jen staví. Snad ho jako lektvaristu pustí dovnitř.

Harry vypadal zase jako v prvních dnech své hospitalizace. Evidentně se mu přitížilo a dostal znovu silnější lektvary. Co mu ten Weasley udělal?

„Draco?"

Harry chtěl natáhnout ruku, ale ta ho samozřejmě neposlouchala.

Odpusť mi, Harry, já jsem takovej kretén...

Draco si mlčky přisedl k Harrymu a pohladil ho po ruce. Harry už je neměl v obvazech, protože to ničemu nepomáhalo. Dracovi se zdálo, že jsou více zuhelnatělé než obvykle. V pokoji bylo příšeří a fluoreskující žíly působily hrozivě. Draco si ale na přítelovy ruce zvykl a držel je ve svých. Když zavřel oči a vnímal jen zdravou, teplou kůži, všechno se zdálo být v pořádku.

„Skoro to nebolí, když mě držíš," zašeptal Harry.

„Budu za tebou chodit co nejčastěji, když ti to pomáhá," slíbil Draco. 

Miluju starostlivého Draca :-)