Confisio suprema

Adoptován Zmijozely

„Smím vám říkat Harry?"

Harry přikývl. Byl z pozornosti paní Malfoyové poněkud nesvůj. Už si zvykl na laskavou přízeň Molly Weasleyové, ale sympatie této elegantní dámy ho znepokojovaly. Zvláště poté, co s jejím synem, ehm...

„Vím, která kletba vás zasáhla. Confisio Suprema. Slyšel jste o ní někdy?"

Harry zavrtěl hlavou. „Nemám ponětí. Confisio – to znamená důvěra. Kletba nejvyšší důvěry."

Narcissa mu nechala čas na přemýšlení. Harrymu se začaly informace spojovat, jako když vyšetřoval nějaký zapeklitý případ. Důvěra. Pouto vzájemné důvěry. On a Draco. Vyléčily ho Dracovy doteky. Splynutí s ním.

Pohlédl na Narcissu s očima rozšířenýma prozřením. Vzápětí by byl odsud nejraději aspoň sto světelných let daleko. Ta žena ví všechno! Od začátku věděla víc než on. Tušil Draco něco o té kletbě? Těžko říct.

„Znamená to, že mě vyléčilo Dracovo přátelství?"

„Pokud to tak chcete nazvat. Je to silnější pouto než obyčejné přátelství. Magické pouto."

Tak pozor! Magická pouta jen tak nezmizí. Znamená to, že jsem nějak spojený s Malfoyem i nyní? Ne že by mi to vadilo, vlastně poslední dobou myslím jen na to, jak se s ním, ehm, spojit... Ale aby v tom nebyla nějaká černá magie. Třeba mužské těhotenství? Ne, Merline, to bys nedopustil, že ne?

„Co ta kletba dál obnáší?" Harry jako by zapomněl, že paní Malfoyová není u výslechu, a ptal se velmi přísným, komisním hlasem bystrozora.

„Harry, vůbec se nemusíte bát, nejedná se o žádnou černou magii, je to magie elementální. Jediným malým rizikem je, že nesmíte jeden druhého zradit, porušit vzájemné pouto důvěry. Pak by se mohlo stát, že by se vám potíže mohly do jisté míry vrátit."

Eh?

Narcissu až zabolelo, když viděla Potterův výraz. Evidentně by za morální kredit jejího syna ruce do ohně nedal – a to doslova.

Harry měl pocit, že ho v rukách zase začalo pálit. To jako do smrti budu závislý na Malfoyově libovůli? Je příliš atraktivní na to, aby strávil celý život se mnou. Za chvíli ho přestanu bavit... Harry se zoufale díval na své ruce, které byly naprosto zdravé.

„Na Draca se můžete spolehnout," řekla Narcissa pevně. Harry vzdychl. Matky mají tendenci si své děti idealizovat, zvláště pohledné syny – jedináčky.

„Jde o to, že ani vy nesmíte morálně uklouznout, jestli rozumíte? To pouto je vzájemné. Ale o vás strach nemám."

Hm. Dobrý vědět. To vážně vypadám jako takový moula?

„Myslím, že už za ním můžete jít," rozhodla Narcissa.

„Nejsem si jistý, že mě zrovna teď bude chtít vidět," řekl Harry hořce. „Musí mít pocit, že jsem ho jen využil."

„Harry, nemáte jinou volbu. Musíte se spolu naučit vycházet, nebo vás ta kletba dostihne. Kdybyste cokoliv potřeboval, ozvěte se."

---

Neuvěřitelné. Pro Harryho bylo nepředstavitelné stát se členem rodiny Malfoyových. Narcissa je moc milá, ale co Lucius? Bude se s ním taky muset setkávat? Jen ta představa ho naplňovala hrůzou. Harry jako ve snách doklopýtal před Malfoy Manor a zaklepal. Draco ve dveřích se na něj nuceně usmál.

„Omlouvám se, Draco, za všechno. Já jsem opravdu nic netušil, jinak bych tě nikdy takhle nepřipoutal. Je mi to moc líto, že jsem tě zatížil takovou zodpovědností, vážně jsem nic nevěděl."

Harry ze sebe sypal omluvu za omluvou. Dracovi bylo jasné, kdo ho informoval. Narcissa!

To, jak si sypal popel na hlavu, Draca jaksi obměkčilo.

Harry, i kdybych věděl, co naše splynutí způsobí, neodepřel bych ti uzdravení. Teď už to vím. Ale ty to vědět nemusíš. Zmijozela není tak snadné si ochočit a tobě se to povedlo, ty parchante nebelvírská. Se mnou jsi v bezpečí, ale říkat ti to nebudu.

„Zlobíš se?" Potter konečně zmlknul.

Draco se ovšem odpovědi mazaně vyhnul. Přitáhl si Harryho k sobě a vniknul mu jazykem do úst. Potřebuješ posilovací dávku. Moje léčba ještě neskončila. 

Co myslíte, může Harry Dracovi důvěřovat?