Confisio suprema

Všechny cesty končí u svatého Munga

Dracovi se nedařilo dostat Pottera z hlavy. Myšlenky na něj se mu v hlavě objevovaly pokaždé, když mu jej něco připomnělo – ranní noviny, krupicová kaše ke svačině, čokoládová tyčinka. Myslel na něj při přípravě lektvarů proti bolesti. Přistihl se, že si několikrát prohlížel jeho fotografii. Skřítce nedovolil převléci povlečení v pokoji pro hosty. Á, Malfoyi, chováš se divně, zapomeň na něj, vždyť je to Potter, u Salazara! Nemusíš se doprošovat jeho odpuštění. Nehodláš za ním dolejzat, že ne?

Draco se rozhodl soustředit se na práci. Pro nemocnici svatého Munga bylo třeba namíchat lektvary proti bolesti a na uklidnění. V důsledku bojů s Neosmrtijedy byla zranění bystrozorů nyní častější. Draco pečlivě připravoval ingredience a mysl mu tu a tam zabloudila do vzpomínek. To by Potterovi upadla ruka, kdyby mi napsal, jak se mu daří? Už jen ty lektvary, co jsem mu dal, se nedají bez předpisu vůbec získat. Zatracený Potter!

---

Draco nesl novou dávku čerstvě připravených lektvarů ke svatému Mungovi. Právě je předával jedné z ošetřovatelek, když byl svědkem rozhovoru, který ho vylekal natolik, že málem celou dávku upustil na zem.

„Skvělé, budeme potřebovat lektvary proti bolesti i na uklidnění, pan Potter je na tom velmi špatně," řekla jedna z lékouzelnic.

Dracovi se podlomily nohy. Harry, co jsi zase prováděl? Strach ho sevřel jako ledová ruka.

„Co se mu stalo?" zeptal se Draco.

„Vy jste jeho příbuzný?"

„Jsem jeho... přítel. Studovali jsme spolu a teď spolu studují naše děti."

„Pan Potter má vážně poraněné ruce. Víc vám nemůžu prozradit."

Draco udělal psí oči. „Jsem lektvarista, kdybych měl přesnější informace, mohl bych připravit hojivý lektvar."

Lékouzelnice uznala, že na tom něco je.

„Bohužel nevíme, jaká kletba zranění způsobila. Byla to neverbální magie. Momentálně můžeme jen tlumit bolest a podávat lektvary na uklidnění.

Dracovi bušilo srdce jako zvon.

„Jak dlouho už tu leží?"

„Asi dva týdny."

„Dva týdny a vy pořád nevíte, jak to léčit?" Draco byl naprosto vyvedený z míry.

„Mohl bych ho vidět?"

Lékouzelnice ho dovedla do pokoje. Harry tady ležel sám. Nespal, ale plně při vědomí taky nebyl. Kromě zavázaných horních končetin se zdál nezraněný.

Draco si přisedl k jeho lůžku.

„Harry..." Draco se na nic víc nezmohl.

Harry pootevřel oči. Byl všemi těmi lektvary tak omámený, že mu dělalo potíže i mluvit.

„Malfoyi?"

„Jmenuju se Draco," usmál se smutně lektvarista.

„Měl jsem tě poslechnout..."

„Harry, pomůžu ti. Udělám, co bude v mých silách."

S dovolením ošetřovatelky odmotal jemný obvaz. To, co uviděl, mu vehnalo slzy do očí. Harryho ruce byly až po lokty úplně černé, vypadaly, jako by byly z antracitu, jen cévy prosvítaly fluoreskující zelení. Draco nikdy nic takového neviděl. Vytvořil si několik snímků.

„Můžeš rukama hýbat?"

Harry zavrtěl hlavou.

„Cítíš dotek?"

Opět negativní odpověď.

„Jaká je ta bolest?"

„Jako kdybych je měl v ohni. Nikdy mě nic tolik nebolelo."

Draco se opatrně dotkl levé ruky. Zvláštní, na dotek působila úplně normálně, jako zdravá lidská ruka. Jemná kůže, normální teplota.

„Harry, slibuju, že zjistím, jak ti pomoct. Přijdu za tebou zase zítra. Vydrž, prosím." Povzbudivě se usmál.

Harry neměl sílu jakkoliv zareagovat, natož složitě uvažovat, jestli je dobře, že o tom Malfoy ví. Zůstal jen jakýsi příjemný, nedefinovatelný pocit...