Confisio suprema

Epilog

Draco seděl ve Scorpiusově školní lavici a nervózně se ošíval. Harry chodil na třídní schůzky zásadně pozdě a Draco si nemohl pomoci a pokaždé měl strach, jestli se mu něco nestalo. Věděl, že Harry se už žádných nebezpečných bystrozorských akcí nezúčastňuje, ale stejně mu celá situace připomínala jejich první setkání po letech, kdy se Harry přihnal do Bradavic přímo z ostrého zásahu. Nyní pracoval jako vyšetřovatel v utajení. Konečně spatřil svého manžela ve dveřích. Usmál se na něj a Harry jeho úsměv opětoval.

„Máš hlad?" zeptal se.

Harry provinile přikývl. S organizací času byl stále na štíru a už se zase zapomněl najíst. Draco mu vsunul do ruky čokoládovou tyčinku.

„Tuhle příchuť mám nejradši," zazubil se Harry.

„Já přece vím."

Harry se hladově zakousl do tyčinky. Profesorka McGonagallová právě hlásila výsledky školních famfrpálových zápasů. Zmijozel letos zvítězil. Draco se vítězoslavně ušklíbl. Harry se shovívavě pousmál. Však jeho Albus byl taky Zmijozel.

„Kdyby měli Nebelvíři v týmu tebe, Zmijozel by neměl šanci," zašeptal Draco.

Tisíce malých pozorností, vyslovených i nevyslovených maličkostí, kterými Draco projasňoval všechny Harryho dny. Měl chuť ho obejmout za to všechno, co pro něj jeho manžel dělal. Stiskl jeho dlaň pod lavicí. Draco jeho stisk opětoval, pak Harryho ruku uvolnil a rozpustile pokračoval po Harryho noze až...

„Draco!" Harry se na něj vyčítavě podíval. Oslovený se zasmál. Přitiskl ústa k Harryho rozpaky zčervenalému uchu. „Miluju tě."

„Malfoy-Potterovi," ozval se hlas profesorky McGonagallové. Vylekaně stočili zrak jejím směrem. Minerva je nekárala, jak se mylně domnívali, pouze jim chtěla předat informace o jejich synech.

„Scorpius má výborný prospěch ve všech předmětech," hlásila Minerva a Draco se dmul pýchou. Jestli se mu na tomhle světě něco povedlo, byl to právě Scorpius. Harry se poněkud obával zprávy o studijních výsledcích svého syna. Jestli je Albus po něm, žádná sláva to nebude. Vzdychl.

„Albus má ve většině předmětů průměrné výsledky," řekla Minerva a Harry si oddechl. Aspoň že tak. Profesorka pokračovala. „Albus má ovšem neuvěřitelný talent na péči o kouzelné tvory. Zdá se, že umí komunikovat se zvířaty, poslouchají ho na slovo, má jejich absolutní oddanost, ať se to týká hipogryfů nebo draků. Má jemnou, empatickou duši, a kouzelná zvířata to vycítí. Dlouho jsem se nesetkala s nikým, kdo má takový dar. Jednou by z něj mohl být výborný magiizoolog nebo veterinární lékouzelník."

Harry byl dojatý. Jeho malý Albus, který v začátcích studia rozhodně mezi nadějné kouzelníky nepatřil. Draco se mu o prázdninách hodně věnoval, pomáhal mu s lektvary, nenásilnou formou s oběma chlapci opakoval školní látku. Rozehnal všechny Harryho nejistoty ohledně výchovy. Byli teď opravdová rodina.

„Nezajdeme na skleničku? Do Prasinek?" zeptal se Draco.

„Pokud se o mě pak postaráš," zasmál se Harry.

„No jasně. Přemístím tě přímo do své postele."

Harry si objednal jen máslový ležák. Nechtěl přijít ani o minutu se svým manželem. I to přemístění si chtěl užít s jasnou myslí. Položil si hlavu na Dracovo rameno. Draco zabořil nos do jeho vlasů. Šampon, který mu daroval k Vánocům. Jeho vlastní receptura. Harryho nespoutané vlasy stejně nezkrotil.

„Miluju tě, Harry."

„Já tebe taky, tak moc tě miluju, Draco. A teď už mě přemísti, přímo do naší postele, jak jsi mi slíbil."

Tahle novela je u konce, ale od příštího týdne budu vydávat drarry Oční kontakt, příběh, v němž je Harry lékouzelník a Draco jeho záhadný pacient.

Díky všem za přečtení, hvězdičky a komentáře :-)