Confisio suprema

Lekce důvěry a absolutně nejlepší vánoční dárek

Harry svůj slib, který dal Dracovi, dodržel, a pracoval nyní pouze jako vyšetřovatel. Byla to velmi náročná práce a Harry, který nebyl zvyklý být celý den zavřený v kanceláři, byl večer neskutečně unavený. Dokonce tak, že se mnohokrát vrátil domů na Grimmauldovo náměstí, aniž by se zastavil u Draca. Na jeho ruce to nemělo žádný vliv, ale Draco byl sžírán podezíravostí. Co když Harry pracuje s nějakým atraktivním kolegou? S kým tráví večery? Potřeboval mě jen na uzdravení a teď na sex. Jasně, proč by se Vyvolený zahazoval s někým, kdo má na ruce vypálené znamení zla? Draco byl velmi vynalézavý v sebetrýznivých myšlenkách. Navenek působil sebevědomě, ale v hloubi duše byl stále velmi nejistý. Když tehdy ve válce opustil temnou stranu a přidal se k Harryho podporovatelům, musel prokázat velkou odvahu. Ve skutečnosti v něm stále byl kus toho malého kluka, který se tak bál v Zapovězeném lese a tak moc toužil, aby ho Potter uznával a nepohrdal jím. Před několika týdny si myslel, že se mu podařilo jeho respekt získat, teď si ale nebyl jistý.

Bude to moc ponižující, když za ním večer zajdu? Jen tak, bez pozvání? Draco dlouho váhal, několikrát vyšel z domu a zase se vrátil, takže bylo už půl desáté, když se objevil u Harryho dveří. Harry mu přišel otevřít jen s dekou omotanou kolem pasu, vlasy celé rozčepýřené, tváře zrůžovělé. Vypadal velmi podezřele! V Dracovi by se krve nedořezal. Určitě vstal z postele, v níž nejspíš nebyl sám, přece nešel spát v devět hodin. Ale Harry se na něj bezelstně usmál a vtáhl ho dovnitř.

„Draco, promiň, už jsem spal. Mám toho poslední dobou dost. To nemění nic na tom, že tě moc rád vidím." Harry ho vláčně objal a deka se svezla k jejich nohám.

Draco Harryho stiskl tak pevně, že se Harry skoro nemohl nadechnout. Viděl, že se Harry chvěje zimou, zabalil ho do deky a odvedl zpět do ložnice.

„Můžu u tebe zůstat?"

„Jo. Celou noc, prosím. Chci, abys byl to první, co ráno uvidím," řekl Harry rozespale.

Draco počkal, až usne.

„Miluju tě, Harry," zašeptal, když si byl jistý, že ho jeho přítel nemůže slyšet. A pak ještě jednou. A znovu. „Miluju tě, Harry."

---

To, že Albus a Scorpius byli už od první chvíle, kdy se setkali ve vlaku do Bradavic, nejlepšími přáteli, celou situaci velmi usnadňovalo. Draco Albuse Pottera pozval na prázdniny jako synova kamaráda a nemusel vysvětlovat, proč pozval taky Harryho. Kluci byli nadšení a jejich všudypřítomný smích a zlobení příjemně prosvětlovaly dny jejich otců, kteří byli vděční, že nemusí řešit otázky ohledně svého vztahu. Draco byl rád, že se Harry znovu nastěhoval na Malfoy Manor, ale trápilo ho, že se vyhýbal jakékoliv intimitě. Zmijozelsky doufal, že se nedostatek fyzického kontaktu projeví i na Harryho rukou, ale nic takového se nestalo. Harry byl naprosto v pořádku, tedy až na to, že si trochu pohmoždil žebra při tvrdém přistání na koštěti, když zachraňoval jeho syna před ještě tvrdším přistáním. Scorpius si Harryho zamiloval tak, že na něj žárlil jak Draco, tak Albus. A právě ta lehounká žárlivost dodala Dracovi odvahu nastolit den před Štědrým dnem ono zapovězené téma, které jim oběma vrtalo hlavou.

„Jsi v pořádku," konstatoval Draco.

„Jo, zaplaťmerlin," odtušil Harry.

„Myslel jsem, že mě potřebuješ, že ti beze mě zčernají ruce."

„Potřebuju tě."

„Zvládáš to i beze mě."

„Draco, asi jsi úplně nepochopil, co Confisio Suprema znamená."

„Jak to myslíš, že jsem to nepochopil?" Draco se obával, co uslyší. Ten pocit, že ho Harry nepotřebuje, že mu nemá co nabídnout, byl děsivý.

„Je to o důvěře. Dokud ti důvěřuju, nic se mi nestane. To, jestli spolu spíme, je vedlejší."

Draco přemýšlel, jestli je tohle dobrá, nebo špatná zpráva. Vlastně by měl být rád, že mu Harry důvěřuje. Důvěřovat lze ovšem i nejlepšímu kamarádovi. Není tohle jen nějaká forma přátelství s výhodami?

Harry si všiml jeho zamyšlení.

„Všechno je v pořádku. Důvěřuju ti. A taky tě mám rád. Hrozně moc rád."

Tohle byl ten nejlepší dárek k Vánocům, jaký kdy Draco dostal. Nemusel říkat vůbec nic a Harry to věděl. Viděl rozjásané plamínky v jeho očích. Tak tohle jsi chtěl slyšet, Draco? Můžu ti to říkat každý den. Chci ti to říkat každý den. A taky budu. Nebelvíři s tím nemají problém. 

Teď by mohl být šťastný konec, ale ještě zdaleka nebude. Takhle jednoduše jim to hapilly ever after nedám.