Daleko od Milosti (Supernatural FF)

ČTVRTEČNÍ ANDĚL

Opuštěná stodola opuštěné farmy. Ve stínu vedle budovy stála černá Impala, uvnitř, dost daleko od balíků slámy, se začínaly dít věci. Dean společně se Samem vytvořili potřebné symboly a znaky. Současně dost obsáhlý kruh ze svěceného oleje. Pracovali jako sehrané duo, až nakonec Sam přidal jméno anděla – možná by stačilo, že tento den byl čtvrtek, ale jistota je jistota.
Dean přimhouřil oči, když to jméno zaznělo, pak je sám pár vteřin převaloval na jazyku.
Castiel.
Něco na tom bylo, na tom zvuku jména, něco... Povědomého?
Přitom si byl Dean docela jistý, že jej slyší poprvé v životě. Sam jméno víceméně náhodně vybral ze seznamu a potom nastudoval, co bylo třeba, ale jinak mluvili zkrátka jen o „andělovi”.
A víc času věnovali tomu, aby si naplánovali postup, nebo spíš upravili doporučený postup BMoL.
Když Sam zapálil ingredience v bronzové misce, Dean znovu přimhouřil oči a připravil se vyrazit dopředu. Měl za úkol upoutat pozornost anděla na sebe, aby mohl Sam zapnout obojek a aktivovat tak jeho magii.
Z venku mezitím mohli zaslechnout zvuk motoru dodávky nenápadné tak, až to bylo nápadné, patřící BMoL. Jejich agenti očividně měli ve schopnosti těchto dvou Lovců dost velkou důvěru, že rovnou poslali dodávku vyzvednout uloveného anděla.
A Dean věřil, že tu důvěru nezklamou.
S rozškrtnutým zapalovačem v ruce čekal, až se v zatím neviditelném kruhu objeví postava – hned na první dobrou si stačil všimnout baloňáku a kravaty, svatý mzdový účetní? –, aby mohl nechat kruh vzplanout a anděla tak uvěznit.
Druhý pohled mu málem vyrazil dech, protože... Pocítil něco, co by nedokázal popsat, ani kdyby studoval naučné slovníky celý rok v kuse. Jako kdyby se před ním objevil někdo, koho dávno zná.
Přestože by přísahal, že ho vidí poprvé.
„Deane,” ozvalo se z úst anděla, a on málem zalapal po dechu.
Jistěže, mezi anděly bylo jeho a Samovo jméno dobře známé, už jen kvůli té záležitosti s pravými schránkami pro Lucifera a Michaela. Castielův hlas, současně trochu hrubý a stejně tak hebký jako samet, ho ale podivným způsobem uklidňoval.
Tak jako tak, zároveň by si v tu chvíli nejraději dal panáka, nebo možná celou láhev, aby se vážně hodil do klidu.
Stačil si všimnout, že Sam, držící v rukou magický obojek, na něj kývá s pozdviženým obočím, protože Dean se nezvykle zasekl, když měl jít do akce.
Dean nasucho polkl, přinutil se překročit plameny a fingovat útok, třebaže... Anděly už dřív lovili, a tohle schéma pro něj většinou znamenalo letecký den.
Předem se připravil na naražená žebra, možná i na něco horšího, ale tenhle anděl zůstával stát, jen zopakoval jeho jméno.
Teď byli až nepříjemně blízko, a Dean hleděl do modrých očí, které mu pohled bez mrknutí opětovaly. A zdály se plné jakéhosi obvinění, zdály se zrazené a poražené. Ještě předtím, než svůj tah provedl Sam, přehodil andělovi obojek přes hlavu a zapečetil ho vlastní krví.
„Nemusíte tohle dělat,” řekl anděl pouze, aniž by se přestal dívat na Deana. „Já nejsem váš nepřítel.”
Dean ustoupil dozadu, v hlavě mu přitom vířily zmatené myšlenky. Konečně se mu podařilo spustit z anděla oči a jal se z připraveného pytle sypat písek na oheň, aby ho uhasil. Olej byl v tomhle ohledu pěkný prevít. Kdyby ho zkusil ušlapat, skončilo by to ohňovým tancem.
„Nejste snad všichni... Ehm, nepřátelé celýho lidstva?” ozval se Sam, když jeho bratr nijak nereagoval. „Viděli jsme vaši práci, zažili jsme to.”
K Deanovi ta slova doléhala jako zdálky.
Skoro by se býval ozval, že k rase, která si z něj a Sama hodlala udělat něco jako živé brnění, aby se mezi sebou mohli dva archandělé pobít a přitom vzít valnou většinu lidstva s sebou, nemají proč cítit nějaké sympatie, ale...
Tenhle anděl byl jiný.
A on měl neodbytný pocit, že ho zná a že zapomněl na něco důležitého.
Jenže sotva stačil uhasit oheň, dovnitř vešli dva operativci BMoL, v černých uniformách.
Sami na chvíli zastavili, protože obvykle přebírali bránící se bytost, v podstatě už s fyzickými možnostmi na úrovni člověka, díky obojku, jenže andělé ani démoni většinou jen tak nesklonili hlavu a nenechali se sebrat.
Anděl s doslova nebesky modrýma očima jen stál, pozoroval Deana a tvářil se... Zrazeně.
Deanovi by bylo nejspíš příjemnější, kdyby se jeho a Sama pokoušel zmlátit a utéct. Nebo Sama přinutit, aby rozepnul obojek, což mohl udělat zase jen pomocí své krve.
„Nejsem váš nepřítel,” zopakoval anděl, ale to už u něj byli dva muži z BMoL.
„Dobrá práce,” kývl jeden z nich na Sama a Deana, zatímco anděla pro jistotu stejně spoutali a vedli ho k dodávce. Oni na jeho slova nijak nereagovali, Sam jen stiskl rty a vypadal v tu chvíli tak nespokojeně, jako se Dean cítil.
Když anděla kolem něj eskortovali ke vratům, Deanův pohled a ten andělský se na okamžik střetly. A Deanovi se sevřel žaludek, srdce jako vynechalo úder. Neměl tušení, co se děje, ale něco se dělo.
Sklonil zrak k zemi.
A zůstal tak, i když se zvenku ozvalo startování dodávky a pak kola zaskřípala na štěrku, dodávka vyrazila na cestu k pro něj neznámému cíli.
Potom Dean zvedl hlavu, aby pohledem vyhledal bratra.
Sam pokrčil rameny.
Tak, jako teď oni, by se museli cítit vojáci, kteří zaútočili na základnu nepřítele, očekávali tvrdý odpor, a místo toho se setkali s mírně podivínským účetním, který jim nabídl kávu a posezení u stolu se sušenkami.
„Divný,” shrnul to Dean do jednoho slova.
„Jo,” vydechl Sam a rozhodil rukama, z té levé stále trochu krvácel, takže si přes ranku omotal připravený obvaz. „Chci říct... jako by tě znal. Teda- uh, jasně, že nás andělé i démoni znají, ale... Mhm. Tohle bylo vážně divný.”
Dean si nechal pro sebe, že on sám měl pocit, že toho anděla zná. Začal radši sbírat věci, které tu neměli v plánu nechat, a potom na Sama kývnul, aby šli nasednout do Impaly.
Ten krátký čas nemluvili, každý si myslel na to svoje, Sam nejspíš rozebíral mravní otázky a podobně, Dean... Dean se snažil sám sebe přesvědčit, že to celé nic neznamenalo.
Jenže ani jednomu to dvakrát dobře nešlo.
Když oba seděli v autě a Dean startoval a vyjížděl od stodoly, ticho začalo nabírat rozměry slona v obývacím pokoji. Něco, co se těžko dalo ignorovat.
Navíc alespoň jeden z bratrů právě dospěl k nějakému závěru.
Možná proto, že u něj nešlo o mohutné dilema ohledně dobra a zla, byl tím Winchesterem právě Dean.
„Potřebuju zjistit, o co jde,” prohlásil, a tentokrát výjimečně nepustil žádnou muziku, což jen potvrzovalo vážnost situace.
Sam se ošil, poposedl, svraštil čelo.
„Jak to chceš udělat?”
„Jednoduše,” řekl Dean a cukl rameny. „Dostaneš mě na to místo, kde BMoLáci skladujou anděly.”
„Zbláznil ses? Takový konexe vážně... No, možná mám, ale... Zbláznil ses?”
„Možná jo,” připustil starší z bratrů. „Ale potřebuju to udělat.”
Zase na chvíli zavládlo ticho, až na zvuk motoru Impaly, který teď působil taky nesouhlasně.
Oba Winchesterové věděli, že místo, kde BMoL vězní anděly a démony, je tak přísně tajné, že nikdo nezná nikoho, kdo by tam pracoval. Maximálně tak operativce, kteří ulovené bytosti svážejí ze všech koutů země. Ti samozřejmě věděli polohu, ale jinak...
„Uvědomuješ si, že i kdybych... no, i kdybych tě tam dostal,” začal posléze Sam, „tak budeš úplně odříznutý? Žádný telefonování, jen kontrolovaný SMS, žádný sprostý videa... Nic. A kdyby... uhm. Kdyby se něco podělalo, nebudu o tom ani vědět. Plus to, že jestli tam začneš pracovat, nejspíš tě odtud nikdy nenechají odejít.”
„Pfff,” mávl Dean rukou, třebaže na těch slovech bylo dost pravdy. „Podepíšu nějakej papír o mlčenlivosti, a bude. Hej, kámo, vážně se tam musím dostat a zjistit, co je ten anděl zač.”
„Castiel,” řekl Sam po krátké pauze. „A je mi jasný, že jsi schopný rozpoutat válku s BMoL, když ti nepomůžu, takže…”
„To uděláš?”
„Jo. Pořád mi to připadá šílené, ale jo, udělám to,” řekl Sam, promnul si čelo. Jak řekl, druhá možnost by byla, že by Dean provedl nějakou hloupost, a to nechtěl dopustit. V duchu si teď procházel svoje kontakty v organizaci. Popravdě, skoro pořád probíhal nábor ostrahy pro zařízení, do nějž BMoL ulovené bytosti umisťovali. Mnoho lidí nemělo zájem odříznout se od života venku a pracovat se zkrocenými anděly a démony. A to, že přesnou náplň oné práce nemohl nikdo ani odhadovat, k zájmu o ni také nepřispívalo.
Dean se celkem spokojeně usmál. Před očima mu vyvstala tvář anděla a jeho úsměv se vytratil. Ten výraz, který z nějakého důvodu křičel „zradil jsi mne”. Ale tohle udělá jak pro sebe, tak pro toho anděla. Možná...
Jeho loajalita vůči BMoL byla založena na faktu, že zachránili Sama, třebaže nikdy neřekli jak. A on věděl, že i jestli je to pravda, potom za tím stály jejich vlastní cíle, možná zkrátka potřebovali mít Winchestery pod palcem.
Ten plán, který uskutečňovali, zlikvidovat a zkrotit všechno nadpřirozené, co existuje, se mu zamlouval. Některé cesty k jeho uskutečnění už tolik ne.
Možná, že ne všichni andělé jsou zákeřné svině.
Možná, že v případě tohohle Castiela sehráli roli zákeřných sviní on se Samem.
Skousl si ret a zavrtěl hlavou.
Zkrátka půjde do toho a přijde celé té věci na kloub. A jestli to povede k něčemu většímu, tak povede.
„Castiel,” zopakoval to jméno tiše, a když se po něm Sam tázavě ohlédl, jen se natáhl a pustil přehrávač. Zrovna hrála Angel od Judas Priest.
Dean se zamračil, ale nechal ten song hrát.
Nějakým způsobem se do téhle situace hodil.