Tom Riddle x Reader cz

Nabídka

Od rozhovoru s Riddlem už pár dní uběhlo a já mám pocit, jakoby mi stále četl myšlenky. Nebo mám jen schízu, to je taky možný, každopádně svůj slib dodržuje. Zatím jsem neviděla že by si Dolohov někoho dobíral, ale vždycky když kolem něj projdu, něco si mumlá pod nosem. Jóó, asi to jak moc mě nenávidí, hah, kdyby věděl kolik lidí na škole nenávidí jeho. Po třetí hodině s profesorem Křiklanem mi začaly docházet síly, nic se mi nechtělo. Na hodině bylinkářství jsem sadila mandragory s mráčky před očima, ale zvládla jsem to. Po vyučování jsem musela na oběd a pak do knihovny, což se mi samozřejmě taky nechtělo, ale nakonec jsem se k tomu dokopala. Měli jsme úkol z OPČM, dohledat a vypsat conejvíc informací o kledbách, které se nepromíjejí. A já jako Grindelwaldová toho o tom vím přece hodně, ne? Hah, néé, to fakt ne! Už mi pár zmrdů stihlo říct, že já se na to učit nemusím. Že stačí poslat dopis Gellertovi a budu mít nejlepší známku práci ze všech. NEEE!!! Co si o mě sakra myslí?! Že jsem jako on jej proto, že jsme příbuzní? To je blbost! Kdybych měla být jako on tak se radši podržíznu, teď mě to přivádí ke skvělé myšlence......... mohla bych použít neprominutelnou kledbu proti samému sobě? To je skvělé! To tam taky dám! Každopádně už nechci na Gellerta ani myslet, jen se zbytečně rozčiluju. Jsem teď v knihovně, za mě je nejhorší, když musíš knihovníci vysvětlovat, že do oddělení s omezeným příštupem můžeš. Ten skvělí pocit když po tobě chce důkaz, ty jí jí ukážeš lísteček s potvrzením a ona ti vyčítá že to je jistě nějaký podfuk, hah, nemůžu z ní. Konečně jsem se dostala dovnitř, bylo to tam krásné. Různé knihy různých velikostí a barev, konečně jsem dorazila k oddělení s názvem: Černá magie. Vzala jsem si knížku a šla si s ní sednout, to bylo víc než zajímavé! Nechci znít hypokrysticky, ale už chápu dědovu fascinaci černou magií. Propustku do tak temné části knihovny jsem měla bohužel jen na hodinu a tak jsem si sepsala všechny potřebné informace o kledbách a vzala si jinou knihu: Základy černé magie. Po chvíli jsem se do ní vtáhla tak, že jsem si nevšimla, že v oddělení už nejsem sama "Tak černá magie, jo?" z toho šoku jsem nadskočila, ale hlas se mi zdál podezřele známí. Prudce jsem zaklapla knížku a schovala ji za záda "To není tak jak to vypadá!" bránila jsem se "Že ne? Tak co v tvých rukou dělá kniha o černé magii?" ~shit, viděl to "Tak......." začal "Co?" nechápala jsem "No proč tě tak láká?" přisedl si ke mě "Jako černá magie?" ujišťovala jsem se "Ano" přikývl "Mám to v genech" pokrčila jsem rameny "Jasně, proč tu vlastně........." vytáhla jsem povolení "Domácí úkol, ale ten už je hotový, takže si hodlám využít těch pár volnych minut tady co nejlépe a příležitostně se i něco přiučit" usmála jsem se "A co přesně se chceš přiučit?" stále se vyptal "Jak používat černou magii proti mudlům, taky se hodí k moci nad světem, jak mudlovdkým tak i kouzelnickým, ať tři šmejdi ví, kde je jejich místo!" řekla jsem výrazně pobavená "Vážně?!" zeptal se s nadějí v hlase "Ne, dělám si prdel, měl ses vidět, jakobys v to doufal" na to mi raději nic neřekl, ba úplně změnil téma "Víš.......... já domluvil Dolohovovi, teď je čas abys ty, udělala něco pro mě" buď se mi to zdálo nebo mluvil jaksi svůdným tónem "Povídej" nadzeveda jsem obočí "Když tě tak baví černá magie, proč se sem nevloupat?" poslední frázi zašeptal "Cóó?!" křikla jsem "Tiše, jsi v knihovně" připoměl mi "Jak jako „vloupat"?" zeptala jsem se "Normálně, ty a já, dnes večer" ~to zní spíš jakoby mi nabízel něco jiného, ale dobře "Ujišťuji tě, že nic jiného v tom není" mrkl na mě?! "Vypadni z mé hlavy!" řekla jsem "Dobře, dobře, už přestanu" ~nepřestaneš "Přestanu" usmál se "Jóó, to vidím" založila jsem ruce na hrudi "Přesně o půlnoci před vchodem do Nebelbíru, vyzvednu si tě tam" zvedl se a šel pryč "Ale......" začal jsem "Naviděnou" ~zmrd jeden, ani mě nevyslechne! Koukla jsem na hodinky a všimla si, že můj čas v oddělení s omezeným přístupem už dávno vypršel. Strhla jsem se z sedačky, vrátila knihy na místo a popadla zápisky. Vyběhla jsem odtamtud "Moc se omlouvám, paní knihovnice. Potkala jsem známého, začaly jsme si povídat a pak už to nějak šlo" ~huf, nějak jsem okecala "Vpořádku" řekla klidně, ale bylo vidět, že je mírně nervní.