Tom Riddle x Reader cz

Harry Potter - vzpomínky na přátelé

Od doby co jsem začala učit v Bradavicích upynulo jedenáct let, teď je mi třicet šest a vůbec nic se nezměnilo. O Riddleovi už jsem skoro zapomněla, jen někdy mívám noční můry spojené se smrtí Lily a Jamese, z jejich ztráty jsem se evidentně ještě pořádně nevzpamatovala. Dnes by byl den jako každý jiný, kdyby se jedenáct let zpět, nenarodil mým přátelům chlapec, jménem Harry Potter. Ten dnes slaví své jedenácté narozeniny, což znamená, že se poprve vydá do Bradavc. Pro tuhle příležitost jsem upekla dort, který se ještě stále chladí v ledničce. Achjo, jak ten čas rychle letí..... naposledy si Harryho pamatuju jako malého drobečka, který si byl podobný jako vejce velci s Jamesem, jen oči měl po Lily. Ten jeho rozkošný úsměv když se na mě koukl, zahřálo mě to u srdíčka a aspoň nachvíli dovolilo zapomenout na to, co jsem před chvílí viděla. Zatřásla jsem hlavou na tu myšlenku a vydala se směr Velká síň, kde se brzy mělo konat rozřazení do kolejí. Dorazila jsem, když profesorka McGonagallová zrovna položila moudrý klobouk na hlavnu nějaké dívky. Klobouk křikl Nebelvír a na řadu přišel další, už předtím mi někoho připomínal, ale když jsem uslyšela to jméno, malém mě trefil šlak. Byl to vnuk Abraxase Malfoye, byl mu neskutečně podobný, ale nechtěla jsem ho soudit jen skrze pokrevní vztahy. Vezměme si třeba mě a Siriuse, on je z rodiny, kde převládá mánie pro čistou krev. Můj dědeček je zase černokněžník velmi vysokého kalibru a ani já ani Sirius neposporujeme jejich názory. Tedy rozhodně bych se přidala na stranu dědy, než na stranu někoho, kdo hází avadou na každou světovou stranu. Tak jsem tak přemýšlela, když mě z mých myšlenek vytrhlo jméno Harry Potter, vyslovené profesorkou přeměňování. Koukla jsem na Harryho a čekala, co se bude dít dál "Jen ne Zmijozel? Jsi si jistý, ve Zmijozelu bys vynikl" usoudil klobouk, ale o chvíli později vykřikl "Nebelvír!" a já si neskutečně oddechla, nebyla jsem toho zdání, že každý ze Zmijozelu je Smrtiejd, ale většinou to tak bohužel bylo. Když už se rozřadili všichni, dali jsme se do jídla, po kterém se studenti měli odebrat na svou kolej. Po jídle jsem se zvedla a dohnala Harryho "Harry?" křikla jsem, on se na mě zmateně podíval, načež se zastavil "Ano, paní profesorko?" otočil se na mě, ta podoba - celý James, jen oči má jako Lily "Tykej mi, jsem (t/j) Grindelwaldová" podala jsem mu ruku kterou potřásl a nastalo ticho, chlapec na mě zmateně koukal a já nevěděla, odkud začít "Víš Harry, musím s tebou mluvit, ale bude to nadlouho, pojď semnou" gestem jsem ho pobídla, aby mě následoval "Provedl jsem něco?" na jeho slova jsem se zasmála "Ne, nebo snad o něčem nevím?" ujišťovala jsem se a on nesouhlasně zakroutil hlavou "Jen ti chci povyprávět o tvých rodičích" řekla jsem po chvíli rozmyslu "O mých rodičích?! Vy jste je znala?" divil se chlapec "Tykej mi a ano, znala jsem je, oba. Úžasní lidé, i když tvůj táta....... ach, to je jedno, řeknu ti to na místě" dorazily jsme nahoru do třetího patra, kde jsem měla kabinet. Vstoupila jsem dovnitř a Harry za mnou, místnost byla bílá s zelenými doplňky a na jejím okraji byl umístěný zelený gauč. Posadila jsem se a poklepala na místo vedle mě, kam si chlapec přisedl "Jací byli, mí rodiče?" řekl zvědavě "Víš Harry, tvoji rodiče se dlouhou dobu moc nemuseli, ale jednoho dne tvůj táta vyspěl a získal si srdce tvé mámy. Ach ano, Lily, úžasná žena. Milá, obětavá, pracovitá a hodná studentka, která vždy tryskala optimismem. Skvělá kamarádka, co vždy dokázala poradit a James? James byl....... jak to říct, býval dost nehezký vůči tvému profesorovi na lektvary. Neboj Harry, tvůj táta měl i dobrou stránku, uměl rozesmát, podpořit, byl dobrý kamarád, nikdy by nezradil přítele. Ach, to byl ale vyčerpávající proslov" povzdechla jsem si a napila se kávy, po chvíli jsem si všimla, že Harry stále sedí a zaujatě na mě kouká "Copak Harry?" prohlédla jsem si ho "Řeknete mi ještě něco?" zeptal se "Ach...... jednou mi snad tykat začneš" opět jsem si povzdechla "Omlouvám se" řekl Harry "Vpohodně Harry, jen myslím že nejsem tak stará na to, aby mi vykal" uchechtla jsem se "Ne ne ne, já jen......." začala jsem se smát "Klid Harry, tady nejsi u výslechu" po mých slovech nastala chvíle ticha "Tak co bys ještě rád věděl?" zjišťovala jsem se "Něco o vás" řekl nejistě "Tak je mi třicet šest, nemám rodinu, můj přítel je v Azkabanu, za něco, co neudělal. Byla jsem donucena k tomu, abych byla smrtijedkou, donucena ty víš kým. Ale nestěžuju si, už je to naštěstí za mnou, i když mám někdy noční můry" vzpoměla jsem si na ten pohled, na Lily s Jamesem jak...... "Je vám dobře?" zeptal se starostlivě "Hm? Jo ehm...... ano Harry, vše je vpořádku. Myslím, že bys měl jít, je už celkem pozdě" oznámila jsem "Dobře, nashledanou" vstal a šel směr dveře "Měj se" rozloučila jsem se "A povíte mi ještě něco o rodičích?" zeptal se v prahu "Zítra Harry, trpělivost růže přináší" pousmála jsem se, jakmile za sebou zabouchl dveře, začala jsem těžce dýchat. Neviním ho za to, ale pokaždé když ho vidím, myslím na ně, na Lily a Jamese, Merline jak ti mi chybí. Snažím se ale být silná, jak pro něj, tak i pro sebe. Vím že pro něj budu muset být velikou oporou, na nikoho jiného se totiž nemůže spolehnout víc, než na mě.