Tom Riddle x Reader cz

Opětovné setkání

Od pár týdnu se na škole stala spousta nemilých věcí, zůstala otevřena Tajemná komnata a to co se v ní skrývá začalo napadat naše studenty. Dnes mi bylo sděleno, že si ta věc odnesla do komnaty malou Ginny a jsem si naprosto jistá, že to není náhoda. Že to má souvislost a tím jejím podivným chováním, ach... jak blbá jsem musela být když jsem chtěla brát věci ve vlastní ruce? Jak blbá jsem byla když jsem to prostě neřekla někomu zkušenějšímu než jsem já. Pokud tam Ginny Weasleyová zemře, nikdy si to neodpustím, bude to jen a jen moje chyba. Ten nápis mě děsí, napsán krví a "Omlouvám se že jdu pozdě, prošvihl jsem něco?" "Vy idiote! Ta žačka je bůh ví kde, je v nebezpečí a vy se zeptáte jestli jste něco nepřošvihl? Jo vývoj mozku vám unikl!" na má slova se Snape uchechtl "Uklidni se (t/j), hádáním nic nezlepšíš" oznámil mi Brumbál "Omlouvám se pane řediteli, pravda je taková že... jsem tomu mohla zabránit. Ginny se místy chovalal divně, ale já to nikomu nenahlásila, třeba kdybych se byla rozhodla jinak" "Neobviňujte se, nemohla jste vědět co se stane" řekl klidně Brumbál, sakra jak může být tak vklidu?! "Ale věděla jsem že je něco špatně a i kdybych tam teď měla sama zemřít, tak ji odtamtud vytáhnu živou" řekla jsem odhodlaně "Jste velice odvážná slečno" oznámil Lockheart "A nevíte vy náhodou kde se skrývá vchod do Tajemné komnaty?" poznamenal Snape "Ach ano, Severus má pravdu, jdete semnou" ušklíbla a uchechtla jsem se zároveň "Co? Ehm... já musím jít, volají mě, je to vážně důležité" začal utíkat "Co?! Vrať se ty srabe!!!" Lockheart běžel přímo ke svému kabinetu a začal si prudce balit věci "Co to do hajzlu děláš?!" vykřikla jsem "Víš drahá (t/j), ono není vše takové jak se zdá" oznámil klidně ~sakra jak můžou být všichni takhle klidní?! "Vím že jsi ty všechny příběhy ukradl, jsi totální osel, ale netušila bych že až takový aby ses sbalil a odešel, když tam někde malá holčička doslova bojuje o život a neříkej mi drahá!" hádala jsem se když do jeho kabinetu najednou vpadli Harry s Ronem "Harry? Rone?" divila jsem se "Co tady sakra..." začala jsem, ale to už mě přerušil Harry "Pane profesore, musíte s námi, vy přece víte kde..." začal, načež jsem si těžce povzdechla "Harry on je to obyčejný podvodník, nic z těch věcí co píše v knihách není pravda" vysvětlila jsem "Ale Brumbál přece řekl že..." namítal "Egh, můžeme ho vzít s sebou" řekla jsem neochotně "Cože?" řekl zděšeně Lockheart, popadla jsem ho za hábit a táhla ho ze dveří. Ron šel předem a Harry za námi, kdyby se ten srab pokusil vytratit. Pak se najednou zmínila Uršula a já dostala flash back z dávného rozhovoru s Tomem: "Věděl jsem že příjdeš" řekl stále zakoukaný do knížky "Tome, odlož prosím tu knížku, potřebuju s tebou mluvit" zaklapl knížku a věnoval mi letmý pohled "Poslouchám" odřekl "Tome, proč tohle děláš?" zeptala jsem se "Myslím, že odpověď už dávno znáš, musím dokončit dílo Salazara Zmijozela" odřekl "Prosím, skonči to než někdo přijde o život" myšlenka, že se z někoho, ke komu chovám city stane vrahem mě ničila "To nemůžu udělat" řekl přičemž se jeho tón změnil na mírně naštvaný "No tak Tome, vážně ti to stojí za to?!" při těchto slovech už jsem v očích měla slzy "Ano" stalo se to, čeho jsem se nejvíc bála "D-dobře, ještě si to rozmysli, do té doby na mě nemluv a nelez mi na oči!!!" "Paní Simonssová? No tak, je vám něco?!" opět jsem se probrala, byli jsme na dívčích záchodech "Netřes mnou Weasley nebo ti urazím palici" zahrozila jsem "Ale byla jste..." začal "Vím že jsem byla mimo" nenechala jsem ho to dříct "Uršulo jsi tu?" křikl Harry, chvíli mluvila s Harrym a pak jsem si vzala slovo já "Uršulo, pamatuješ si mě?" "My se známe?" divila se "Víš... jsem (t/j) Simonssová a..." začala jsem "Ta co se bavila s tím šikanátorem ze Zmijozelu?" ujišťovala se "Uršulo musím ti o něm něco říct, to... to on může za tvou smrt, to on byl tím chlapeckým hlasem který si tu slyšela" zamlžilo se mi před očima, brečela jsem " Cože?! A jak to mohl Riddle asi udělat?!?!" začala po mě řvát "On... on... on uměl mluvit s hady a... to on je Zmijozelův dědic" když jsem si tohle všechno uvědomila, vzpoměla jsem si na to že musíme za Ginny "Pak... pak to s tebou ještě proberu" skočila jsem do šachty za ostatními, dohnala jsem je u nějaké jeskyně, kde na nás po chvíli Lockeart vytáhl hůlku, ale Harry stihl odzbrojit. On za to vyrval hůlku Ronovi a použil zapomínací zaklínadlo, které se ale odrazilo a oddělilo mě a Harryho od nich. My s Harry jsme tedy pokračovali dál, až jsme prošli do tunelem obrovského prostoru, kde na konci něj ležela Ginny. Ihned jsem se za ní rozběhla, padla jsem k jejímu bledému tělu a začala se proklínat "Ginny... ach... Ginny!!!" začala jsem s ní třást a skontrolovala puls, jestě dýchala "Neprobere se" uslyšela jsem známí hlas, ze kterého mě zamarazilo, prudce jsem od ní vstala "Tome..." nevěřila jsem tomu, nevěřila jsem že ho ještě někdy uvidím "Vítej (t/j), to už je doba" v ten moment do místnosti vpadl Harry "Zmlkni!" křikla jsem na Toma "Kdo to je... no to je jedno, pomoste nám, on kamarádku někdo" "Nemohu ti pomoct Harry, čím více Ginny slábne, já sílím a pak, když ona zemře, tak já ožiji a už ze mne nebude jen vzpomínka" vysvětlil "Harry, dávej si pozor, to není nikdo ze studentů, je to..." umlčel mě kouzlem, když jsem vytáhla hůlku, prudce mě odzbrojil "Drahá... já bych se Harrymu velmi rád představil sám, pokud dovolíš" mávnutím hůlky mě spoutal, vysvětlil Harrymu kým je a poslal na něj Baziliška a já? Já s tím nemohla udělal vůbec nic "Jsi starší, ale stejně krásná" pohladil mě po tváři, začala jsem sebou cukat, nesnesla jsem jeho dotyk, ne po tom všem co provedl "Uklidni se zlatíčko, víš přece čeho všeho bychom spolu mohli dosáhnout" zakroutila jsem na nesouhlas "Víš, normálně bys tu už možná nebyla, kdyby ne ten tvůj bezmocný pohled... vzrušuje mě to" naklonil se a poslední tři slova mi vyšeptal do ucha, chtělo se mi brečet, ale nedala jsem to najevo. Najednou se plaz začal vracet našim směrem a od kud si sem vletěl Fox "To je vše co Brumbál posílá svému vyvolenému, starý klobouk a ptáčka" no když Fox oslepil Baziliška, Tom nebyl vůbec, ale to vůbec rád. Začal být agresivní, takového jsem ho zažila málo krát, mezitím si všiml že se mu snažím něco říct a tak kouzlo mlčení zrušil "To jsi nečekal, co Riddle?" řekla jsem výsměvně "Koleduješ si (t/j)" odřekl mírně naštvaný mou poznámkou "Koleduju o co?" nechápala jsem "O tohle" opět mě políbil "To není normální!" křikla jsem, načež on se jen pousmál a umlčel mě kouzlem. Otočil se a začal se dívat, jak Harry bojuje s Baziliškem. Neviděla jsem na to moc dobře, ale po chvíli se ozvala hlasitá rána a tak jsem předpokládala, že je stvůra mrtvá. Tom postal nával vzteku, což mě v mých předpokladech jen ujistilo. Doslova jsem ležela a čekala, co bude dál a po chvíli jsem spatřila pronikavé světlo a uslyšela Tomův křik. Najednou vše skončilo, mohla jsem se hýbat a tak jsem prudce běžela k Ginny u které už byl Harry "Ginny, zlatíčko, jsi vpořádku?" panikařila jsem "Paní Simonssová? Harry? Ach... omlouvám se já nechtěla, to Riddle" posmutněla "Vklidu, my ti věříme, navíc... sama vím, jak dokáže být Tom Rojvol Riddle přesvědčiví" povzdechla jsem si "Harry, ty krvácíš" upozornila ho Ginny, načež k nám přilétl Fox a kápl na jeho ránu několik svých slz, čímž ránu zacelil "Byl jsi úžasný Foxi" pohladila jsem mo po peří...

...o několik hodin později

"Pane řediteli já... selhala jsem, nedokázala jsem nic udělat a nebýt Harryho tak..." začala jsem "Nic se neděje, každý děláme chyby" vstoupil mi do toho Brumbál "Ne já jsem selhala v roli učitele, aby mě musel zachraňovat dvanácti letý žák, protože se neumím ubránit vzpomínce, měla bych se za sebe stydět" svěsila jsem hlavu "Za co? Za to že vás žáci milují? Za to že je váš učitelký přístup úžasný? Nebo za to že víte co děláte a svou práci milujete?" argumentoval "Ne, za to že nedokážu ochránit žáka před vzpomínkou, sakra kdyby to byl Tom Riddle tak..." začala jsem, ale opět nedokončila "Ale on to byl Tom" vkročil mi do toho "Ale byla to vzpomínka! Nedokázala jsem se ubránit VZPOMÍNCE, vůbec nechápe jak se právě cítím!!!" křikla jsem a práskla dvěma, neměla jsem nervy ani chuť to vše poslouchat.