Tom Riddle x Reader cz

Tak s omezeným přístupem, jóó?

Cestou na kolej jsem přemýšlela o Riddlových slovech ~„proč se sem nevloupat?“ tyhle mi v hlavě uvízly nejvíc. Za těch pár týdnů co jsem v Bradavicích, jsem se toho o něm hodně dozvěděla a úplně se mi nelíbí to, že bych s ním měla být sama v jedné NEHLÍDANÉ MÍSTNOSTI! Vcelku mě překvapilo, že to údajně on řídí skupinku lidí, kteří šikanují ostatní. Dělají to na jeho příkaz, taky mě překvapilo to, že vzal vážně moje slova týkající se toho debilního Dolohova. Kdyby to udělal někdo jiný, prý by je na něj poslal taky, ale u mě udělal výjimku, proč? To byla ta otázka, proč by měl dělat výjímku zrovna u mě? Lámalo mi to hlavu, dorazila jsem před portrét Buclaté dámy a řekla heslo, poté mi průchod spřísrupnila. Vstoupila jsem do dívčího pokoje, potřebovala jsem s někým nutně mluvit - Ashley. Moje nejlepší kamarádka, té jsem mohla říct vždy všechno a ještě se nestalo, že by někomu něco řekla "Ash" špitla jsem "Hm?" gestem jsem ji pobídla k tomu, aby přišla ke mě "Co je?" řekla rozčíleně když jsem ji táhla do koupelny, strčila jsem ji dovnitř a zamkla "Shevelisima" ~pro jistotu "Co je tak důležité že......." nenechala jsem ji to doříct, potřebovala jsem to z sebe vyhodit "Mám jít s Riddlem do oddělení s omezeným přístupem" vyhrkla jsem co nejrychleji to šlo "Tak s omezeným přístupem, jóó?" nadzvedla obočí "Ach ne, nic v tom nehledej" ~úchyl jeden "Ale neříkej že se ti nelíbí" pousmála se "Je pěknej, ale je to idiot" hah, to si o něm myslí většina holek "Tak proč se s ním bavíš?" to je taky dobrá otázka, proč já se s ním vlastně bavím "To je složité, já jen......" zasekla jsem se "Nóó........" řekla stylem typu: poslouchám "Jen nevím jestli tam mám jít" řekla jsem shodně s pravdou "A kdy se máte sejít?" zeptala se "Dnes o půlnoci před Buclatou dámou" opět jsem to vyhrkla jak nejrychleji jsem dokázala "Hm........ víš otázkou je jestli mu věříš, odpověs si na ni a budeš mít odpověď" ~jóó, to se ti řekne, hůř se to udělá "Ale já právě nevím jestli mu věřím" zensjistěla jsem "To je pak špatný" pokrčila rameny "No tohle zrovna vím, poraď mi, ty jsi z nás dvou ten mozek" připomněla jsem jí "Tak jdi, kdyby něco špitni „akcio“ třeba....... hřeben a já budu vědět že jsi v nebezpečí" přikývla jsem "Dobře, budu s Riddlem v jedné nehlídané místnosti, k tomu krásně neosvětlené, huh, to bude dobrý. Dýchej Grindelwaldová, dýchej" začala jsem zhluboka dýchat "Zas se nemáš čeho bát, proč by ti měl něco udělat? Tvou prosbu co se Dolohova týče vyslechl, baví se s tebou" její slova mě uklidnily "Jóó a taky náš první rozhovor byl, když jsem na něj použila redukto a odhodila ho na zem" Ashley se jen uchechtla "Hele víš, než jsem sem přišla, dělali ti něco........ ta jeho skupina?" ona jakoby posmutněla "Nó........ " začala nejistě "Vyklop to!" křikla jsem zděšeně "Jóó, pár krát, jóóó! Spokojená?!" na jednu stranu jsem se o ní začala bát, na druhou se mi ulevilo s myšlenkou, že to vyřeším s Riddlem "Klid, nekřič na mě, vyřeším to. Pobavím se o tom s Riddlem a uvidí se" usmála jsem se "Vážně?" ujišťovala se "Vážně" pomalu se mi zamykaly oči, cítila jsem, jak mě přepadá únava "Hele víš jsem trochu unavená, asi si půjdu udělat kafe" zamumlala jsem "To je dobrý nápad" po chvíli bylo kafe udělané a vypité, ale únava neustála. Proto jsem si vzala knížku a začala číst, Myšlenky zločince, skvělá kniha! Miluju kriminálky, vždy když je čtu, vtáhnu se do děje a pak se mi ROZHODNĚ spát nechce. Uplynulo několik desítek minut a já si vzpomněla na dohodu s Riddlem, prudce jsme se otočila na hodinky. Bylo deset minut po půlnoci "U Merlinových vousů!" strhla jsem se z postele a vyběhla ven "Promiň, já zapoměla" houkla jsem zadýchaně "Už jsem myslel že nepříjdeš" koukla jsem na opírajícího se o zeď Riddlea "Promiň" koukla jsem na něj "Vpořádku" odvětil "Ale, jak se tam chceš dostat? Co když nás někdo uvidí?" zazmatkovala jsem "O to se neboj" namířil na mě hůlkou "Co to děláš?!" křikla jsem "Tiše" chytil mě v pase a přitáhl blíž, já se od něj prudce odtáhla "Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?!" lekla jsem se, nebyla jsem zvyklá na to, že by u mě byl tak blízko "Nevěříš mi?" nadzvedl obočí "Já........" ~to byla chyba, velká chyba jít sem "A naše přátelství je taky chyba?" založil ruce na hrudi "Ach, já....... hele Tome, já........ jsem od přírody nedůvěřivá a......." začala jsem "Chápu" ~e-em, červenám se? Červenám se! U Merlinových vousů, cítím jak mi hoří tváře! "Jsi rozkošná" usmál se "Egh, můžeme už jít" rychle jsem změnila téma "Dobře" dorazily jsme před knihovnu "Alohamora" otevřela jsem první dveře, vstoupily jsme dovnitř a teď do akce vstoupil Riddle "Sakra, já jsem neviditelná!" křikla jsem, to byl super pocit "Pšššt" utišoval mě "Co tu vlastně hledáme?" zeptala jsem se po chvíli "Knihy, spoustu knih" skvěle, teď ze mě dělá blba "Ty jsou tu všude" povzdechla jsem si "Ty víš jaké" odvětil "Nemyslíš snad........?" lekla jsem se "Ano, o černé magii, hodně černé, abych pravdu řekl" teď jsem se začala bát ještě víc, bála jsem se o toho, co chce udělat. Bála jsem se o něj, bála jsem se o ostatní, že by někomu mohl něco udělat "Počkej, o co jde?" řekla jsem najednou "Víš........ jde o jistou velmi vzácnou magii, týkající se nesmrtelnosti" zní to vážně úžasně, ale nic není zadarmo "Nesmrtelnosti?" ujišťovala jsem se "Viteály, musíš vytvořit viteály" vysvětlit "Ale to znamená že musíš......" přerušil mě "Rozpoltit svou duši" odřekl a mě přešel mráz po zádech "Tome, nechceš snad někoho......?" uchechtl se "Nechci, neboj" ~co kdyby chtěl ublížit mě? "Buď si jistá tím, že tobě bych neublížil" řekl nesmírně vážně "NEČTI MI MYŠLENKY!'' poprosila jsem "Promiň" odvětil "Riddle?" začala jsem "Ano?" zastavil se a vyčkával na mou otázku "Bojím se o tebe" byl ke mě otočen zády, proto jsem ho chytila za rameno a otočila k sobě "Ujišťuji tě, že to není nutné, nedělej si starosti" řekl mírně "Tome poslouchej, vím co to je za magii, našla jsem dědovi poznámky z mládí a je to něco, s čím si není sranda zahrávat - prosím, slib mi, že neuděláš žádnou blbost" koukaly jsme si do očí, bylo divné být u něj tak blízko "To ne, ale můžu udělat něco......... špatného, hodně špatného" přišel blíž a políbil mě, bylo to krátké, ale intenzivní. Nevěděla jsem, co mám dělat, jak reagovat? "Riddle......." řekla jsem po chvíli "Tohle už nedělej" dokončila jsem myšlenku "Nech toho s tím Riddlem, pro tebe jsem Tom" usmál se, to je poprvé co jsem ho viděla se usmát. Tak opravdově, upřímně, nebyla to ta jeho typická maska skrývající emoce "Dobře........ Tome" ještě chvilku jsme tam stály a pak jsme se vrátily k hledání "Tady" zvedl jednu z knih "A ty? Nic si nevybereš?" chvíli jsem premýšlela, když jsem si vzpomněla na dědu, okamžitě jsem znejistěla "Já....... nevím" odřekla jsem "Ale no tak, co třeba tu co jsi četla předtím?" navrhl "Třeba" přišla jsem k regálu, kam jsem knihu odkládala a vzala si ji "Tvoje kouzlo už asi prchá" oznámila jsem z úšklebkem, zopakoval kouzlo a my už byly zase neviditelní "Lepší" dobře, knihy už máme, teď se jen s konce dostat na začátek knihovny, kde se nachází východ. Byly jsme skoro u východu, když tu najednou "Zhasni a tiše" špitla jsem když, jsem uslyšela něčí kroky. Schovala jsem se za regál a Toma jsem sebou strhla taky "Víš že nás neuvidí" uchechtl se Tom "Pšt, někdo jde" po chvíli ten někdo vyšel zza rohu, školník, asi jsme mluvily příliš nahlas "Ukažte se! Vím že tu někde jste!" křikl naštvaně a ještě chvíli se po knihovně rozhlížel. Doufala jsem, že Riddlovo kouzlo nepřestane působit, byl by to ale pěkný malér. Opět jsem vykoukla jsem zza rohu, rozhlédla jsem se a školní nikde. Oddycha jsem si, přišly jsme ke dveřím - bylo zamčeno "Radši si to zamknul, zmrd jeden, alohamora" jen jsem mávla hůlkou a otevřela nám, prošly jsme zpět knihovnou a vyšly ven "Huf....... je po všem" opět jsem si oddychla "To všem?" řekl nechápavě Riddle, ehm..... teda'' řekl Tom "Myslela jsem že nás naj......." pudce mi zakryl pusu "Když budeš takhle křičet, můžou nás najít v každé chvíli" pokáral mě "Promiň" ~on mě políbil?! vzpomněla jsem si na situaci v knihovně "A udělal bych to znovu" popošel ke mě "Ne, Tome" položila jsem ruku tak, aby nás dělil aspoň nějaký rozestup "Proč ne?" naklonil hlavu na stranu "Nechci" odřekla "Chceš, vím to" usmál se Tom "NECHCI" řekla jsem jasně "Jak myslíš, jen si to dál namlouvej, ale věz, že jednou to sama nevydržšíš a prostě tomu podlehneš" přišel ještě blíž, blíž a ještě blíž. Teď jsem stála u stěny a koukala do jeho tmavě hnědých očí, pak jsem koukla na jeho rty, které se uložily do malého úsměvu "Ne, já nemůžu, nechci a ani chtít nebudu" minula jsem ho a naštvaně odešla na kolej, kde už na mě čekala Ashley.