Tom Riddle x Reader cz

Není to tak, jak to vypadá!

Ash byla jako utržená ze řetězu: Tak co, jaké to bylo? Co jste dělaly? Líbí se ti? Jede po tobě, vím to!!! Byly pusinky? No při téhle otázce jsem nemohla, zčervenala jsem, čehož si Ashley URČITĚ všimla "Takže byly pusinky!!! Já to věděla! Tak do knihovny jste šly, jóó? Hah, do knihovny zvané POS - TEL" mrkla na mě "Není to tak, jak to vypadá! Jen mě......." začala jsem a po chvíli jsem si uvědomila, že jsem svou situaci ještě zhoršila "Jen tě.......?" no co už, naběhla jsem si tak teď musím odpovědět "Jen mi dal pusu, nic víc" řekla jsem na svou obranu "Ale mezi líbáním a pusou, je sakra velkej rozdíl, holka" zdůraznila "Dobře, políbil mě, jasný? A co je na tom? Polibek ještě NIC neznamená!" pořád jsem se bránila "Jasně, tak mi řekni cos udělala?" pořád se ptala "Řekla jsem mu, ať už to nedělá, co jsem měla dělat?" zeptala jsem se "Nevím, zpetrifikovat ho?" uchechtla se Ashley "On........ je jiný než ostatní, snadno by to zablokoval" teď jsem zapřemýšlela ~on vlastně, vlastně neměl žádný důvod k tomu, aby mě políbil, tak proč se udělal? "Pravda........ nevím, dát mu facku?" typovala dál "Hele, jsem sice z Nebelbíru, ale dát facku Riddlovi, bych se neodvážila ani já" zdůraznila jsem "Já taky ne" pousmála se "Tak proč to říkáš?!" vykřikla jsem "Jsi odvážnější než já" pokrčila rameny "To sice jo, ale stejně" pořád jsem byla jaksi nepřítomná, cítila jsem se divně, jakoby se po tom polibkem s Riddlem něco změnilo. Povzdechla jsem si "Ale do „knihovny" jsi s ním šla" slyšela jsem přitišený hlas Ash, byl stišený mými myšlenkamy "Haló!" mávla mi před obličejem "C-co?" řekla jsem uvědoměle "Šla jsi s ním do té knihovny, že?" zopakovala otázku "Ech, je to jen knihovna, Ash já......." vzpomněla jsem si na knihu o černé magii, kterou jsem vytáhla na důkaz toho, že jsme vážně byly v knihovně. Ona jen vytřeštila oči a popadla mou knihu, načež mi ní začala mávat před obličejem "Černou magii? Černou magii?! Zbláznila ses?!?!" ječela na mě "Klid, je to jen černá magie" snažila jsem se ji uklidnit "Gellert Grindellwald, říká ti to něco?!" křikla "Ano říká a to že se o černé magi hodlám učit neznamená, že ji hodlám použít" založila jsem ruce na hrudi "Jasný a proč sis ji vlastně vzala? Namluvil tě k tomu, že?" vymýšlela si teorie "Nóó....... vpodstatě jo, ale i ne" řekla nevině "Jak jako „jo i ne"?" ušklíbla se "Nóó, jak jsme dostaly ten úkol - napsat co nejvíc o kledbách, které se nepromíjejí. Tak jsme dostaly hodinové povolení na pobyt v oddělení s omezeným přístupem a tam jsem Riddlea potkala, no samozřejmě mě viděl s knihou pod názvem: Základy černé magie a tak se začal vyptávat, proč mě to tak zajímá a podobně, no a nakonec to dopadlo tak, že jsme spolu skončily v knihovně" ty jo, to byla slohovka! Až jsem z toho nemohla propadnout dech "Takže takhle se věci mají" ~konečně to pochopila! Pomyslela jsem si "Hm......." přikývla jsem "Hele jsem unavená, nejdem spát?" zeptala jsem se "Jóó, zamykají se mi oči" přikývla a hodila sebou o postel, já se jen převlékla a udělala to samé "Dobrou Ash" pousmála jsem se sama pro sebe "Dobrou y/n, vyspinkej se" popřála mi "Ty taky" teď se můj úsměv stal ještě širším, po ani ne pěti minutách jsem prostě usnula. Ráno bylo jako každé jiné, vstala jsem, umyla se a učeslala a šla dolů na snídani "Ahoj lidičky" přisedla jsem si k Ash a mé malé hromádce přátel, nic, ticho "Ehm........ dobře......." řekla jsem stylem: wtf o co se jedná? "Slyšel jsem, že ti někdo padl do oka" mrkl na mě Potter "O čem to mluvíš?!" můj hlas ovládla frustrace "Spíš o kom to mluvím" zasmál se a mě to začínalo docházet "Ashley Susan Morganová, přísahám, že jsetli jsi jim řekla něco o mě a Riddlovi tak........." po chvíli jsem si uvědomila, co jsem vlastně udělala. Rozhlédla jsem se a stalo se to, čeho jsem se obávala, oči každého ve Velké síni byly namířeny na mě. Mezi nimi i ty Tomovi "Nic jste neslyšeli!" koukla jsem po nich z vražedným pohledem v očích a vyběhla ven ~shit! Musel na mě koukat, prostě musel! Už teď jsem litovala toho, že jsem to Ashley řekala. Nikdy před tím nikomu mé tajemství neprozradila a proto jsem myslela, že u ní bude v bezpečí. Měla jsem chuť jí jednu ubalit, jak to mohla udělat?! Říct o tom ostatním, vždyť Riddle je ve škole za toho „zlého“ teď si Nebelbírští pomyslí, že je mi jedno, jak lidi ze Zmijozelu šikanují ostatní - ale není. Není mi to jedno, kdyby Dolohov nešikanoval tu prvňáčků tak za Riddlem nejdu, pravda, táhlo mě to k němu. Sama si asi neuvědomuju, jak moc, ale přesto cítím jakési spojení mezi mnou a Riddlem. Neříkala bych tomu láska, spíš poblouznění či lehký úlet i když nevím jak to má on. Kašlala jsem na hodiny, vykašlala jsem se na všechno a šla si sednout k řece. Za to mě vyloučit nemůžou, aspoň doufám. Sedla jsem si na mostku a schovala hlavu do dlaní, přísahám Merlinovi že jsem cítila, jak mi kapou slzy - což se běžně nestává. Sama jsem ani nevěděla, proč brečím, bylo to kvůli tomu že mě zradila kamarádka? Tomu že se mi všichni vysmáli? Nebo tomu, že se Riddle dozvěděl, že jsem to řekla Ashley a já ho nechci stratit. Počkat, já....... já ho nechci stratit, ale proč? Nemám důvod, buď to je to jeho charakter, vzhled, nebo fascinace černou magií co mi tak popletly hlavu. Nebo je tu ještě - ten polibek, ale to mi na mě nesedí. Nikdy jsem nebyla příliš emocionální, ale on ty emoce probudi, sama nevím jak a proč, a nechápu ho za to. Podvědomě ale cítím, že svazek s Riddlem by byla ta největší možná chyba, jakou bych mohla udělat. Cítila jsem se mizerně, ovládl mě beznadějný pocit, byl to smutek smíšený se zlostí. Někdy se zdá že jsem klidný a vyrovnaný člověk, opak je ale pravdou. Často mívám problémy se sbekontrolou, ovládáním emocí a návaly agrese - jak zvířecí, řekla bych. Položila jsem si hlavu do dlaní a přemýšlela co dál, najednou jsem uslyšela kroky "Vypadni nebo tě proměním ve švába!" když jsem neobdržela odpověď, koukla jsem nahoru a spatřila Riddlea, okamžitě jsem se zvedla "Není to tak, jak to vypadá!" křikla jsem "A jak to vypadá?" zeptal se klidně "Nehodlám se s tebou o tom bavit" odtočila jsem se od něj "Ale no tak, jsem snad taky součástí toho celého zmatku, ne?" zajímalo mě, proč to semnou chce řešit když si umí přečíst myšlenky - což jsem mu i dala vědět "Přečti si myšlenky" řekla jsem klidně "Nemáš to ráda" namítl "Ale teď si je přečti" hah, teď měl speciální povolení "Tak povídej, co se stalo?" nedával za vyhranou, proto jsem to vzdala. Věděla jsem, že pokud "mu to neřeknu sama, nedá mi pokoj "Víš........ řekla jsem Ashley o tom, že jdeme do knihovky a pak i o" zasekla jsem se, momentálně mi vyscho v krku "O té puse?" no jo, čte mi myšlenky a najednou mu to nevadí "O polibku, Ashley říká, že mezi polibkem a pusou je velký rozdíl" zopakovala jsem Ashleyna slova "Tvá kamaráda má pravdu" pousmál se "Chceš tím něco naznačit?" ujišťovala jsem se "Že je mi jedno, co si o tom ostatní pomyslí, je mi jedno co o tom řeknou. Stejně to bude jen ze závysti, protože mi tě můžou jen závidět" pohladil mě po tváři "Kdo řekl že jsem tvá?" o kousek jsem se odsunul "Tvoje myšlenky" on na mě mrkl?! "Ty s tím nepřestaneš, že ne?" uchechtla jsem se "Začni si zvykat" po těchto slovech ke mě přišel a políbil mě, což mě mírně vyděsilo, ale i vzrušilo? Cože?! Néé!!! Bože co to byl za pocit? Po chvíli se ode mě podtrhl a já beze slova odběhla pryč.