Tom Riddle x Reader cz

Bradavice

Ještě toho samého dne jsem se vrátila domů a všechno vysvětlila rodině, oni mi na oplátku řekli, co vše se za tu dobu změnilo. Sestra za těch pár let už vystudovala v Bradabicích, teď pracuje jako sekretářka na ministerstvu, ale zajímá se o magické tvory. U rodičů se nic nezměnilo, jen mě teď nechtějí nikam moc pouštět, bojí se o mě, ale já stejně moc jejich pokyny nerespektuju. Po neklidné noci jsem se mírně nevyspalá udala do Bradavic, Brumbál byl teď ředitelem a já měla v hlavě dva menší plány. Jeden z nich je jít za Brumbálem a zažádat o profesorskou pozici a druhý je taky jít za Brumbálem, jen si s ním promluvit o svěření mi Harryho do péče i když bych měla spíš mluvit s jeho tetou. Ráno jsem se tedy zbalila a jela do Bradavic, vzala jsem si na sebe i svůj hábit ze sedmého ročníku. Vzhledově jsem se sice moc nesměla, ale pořád tu bylo riziko, že mě Brumbál nepozná. Doraila jsem před bránu školy, kterou jsem dřív tak milovala a ta láska tu byla stále. Naskočila mi husí kůže, hrad byl obrovský a přesně takový, jaký si ho pamatuju. Netušila jsem dovnitř, bylo tu tolik studentů, snad víc než když jsem sem chodila já. Vše je tu stejné, jen to umístění schodů že mě stále šidí, no jo, nic nového. Nemohla jsem se zorientovat, kde má Bruntál kabinet, už jsem se chtěla ptát nějaké studentky, když jsem najednou zaslechla známí hlas "Slečna Grindelwaldová, jaké milé překvapení" začala profesorka McGonagallová "Taky vás ráda vidím" pousmála jsem se "Přišla jste nás navštívit nebo......." nedořekla myšlenku "Vlastně bych potřebovala mluvit s profesorem Bruntálem" přerušila jsem ji "Nedočkavá jako vždy" zakroutila na mě hlavou, načež jsem se jen nevině pousmála. Po chvíli ticha mi gestem naznačila, ať jdu za ní a tak jsem šla "Tady, měl by tam být, doufám že to není vaše poslední návštěva" pousmála se a odešla a já přistoupila ke dveřím, zaťukala jsem a vstoupila dovnitř "Aaa, slečna Grindelwaldová, jaké milé překvapení" pousmál se "Dobrý den pane profesore, bez urážky, ale pamatuji si vás mladšího" zasmáli jsme se "To víš (t/j), mladí není večné, člověk roste, vyvíjí se a stárne" zamyslel se "Myslím, že jste ale nepřišla jen zavzpomínat na staré časy, že?" měl pravdu, měla jsem v plánu něco úplně jiného "Máte pravdu" přikývla jsem "Tak, co máš na srdci?" zeptal se "Víte, chtěla bych tu učit, myslím, že by ze mě byl dobrý pedagog" oznámila jsem "To bezpochyby, každý člen sboru navíc se vždy hodí" souhlasil Brumbál "Potřebujete někoho konkrétního?" ujišťovala jsem se "Potřeboval bych někoho na obranu proti černé magii nebo péči o kouzené tvory" navrhl  a já okamžitě věděla, co si vyberu. Já stejně jako teď má sestra, jsem měla vždy blízko ke kouzelným tvorům, navíc jsem dobře věděla, že se Tom pokoušel o místo profesora obrany proti černé magii. Nevyšlo mu to a já vím stoprocentně, že to nenechal jen tak být, za mlada býval takový, že když něco nemůže mít on, tak nikdo "To druhé a kdy bych mohla začít?" byla jsem celá natěšená, že se mi konečně splní to, co jsem si vždy přála, chtěla jsem být učitelkou "Zítra" odřekl klidně "Co?! Už zítra? Já nemám s sebou věci ani......." začala jsem dramatizovat "O to už je postaráno" vykulila jsem oči "Předpokládal jsem, že se sem budete chtít vrátit, navíc, slyšel jsem o té věždbě a o tom všem, co se stalo. Upřímnou soustrast za Lily a Jamese" řekl načež jsem jen přikývla "A když už je o nich řeč, vím kde je teď Harry a chtěla bych navrhnout možnou péči o něj" vychrlila jsem "Myslím, že bude lepší, když u nich zůstane, bude tam v bezpečí" ujišťoval mě, jen jsem přikývla "Dobře, tak já začnu s výukou" už jsem se chystala k odchodu, když mě zarazil "Nechte si to na zítřek, jistě jstě unavená cestou" ~upřímě jsem půlku cesty vlakem poslala, ale nevadí, uchechtla jsem se "Dobře, naviděnou" řekla jsem a odešla, věděla jsem, že spát ani jinak odpočívat nehodlám. Vydala jsem se proto na místo, které pro mě hodně znamená, k Černému jezeru. Měla jsem tu hodně vzpomínek, ať už šťastných, či těch trochu méně. Tohle je místo, ve kterém jsem prožila tolik různých emocí - strach, smutek, stres, ale i radost, štěstí a mnoho jiných. Ty chvíle co jsem tu strávila s přáteli nikdy nezapomenu, byly tu i zážitky s Tomem, na kterého jsem si teď vzpomněla. Poslední měsíce jsem ho nenáviděla, ale prožlii jsme spolu i hezké chvíle. Teď, když se můj život unormoval, se můžu konečně soustředit na to, co je v této chvíli opravdu důležité - bezpečí Harryho. Jistě, Riddle je zatím pryč, ale stále je někde ukryta hrstka viteálů, které ho stále drží při životě. Myslím, že jsem pro Harryho něco teta a proto mám povinost ho chránit. Sice ještě nestihl ani pořádně výrůst, ale nebezpečí na něj číhá z každé strany. Proto musím být připravená na nejhorší.......