Tom Riddle x Reader cz

Rande

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, uprostřed potemělé místnosti se nacházel menší stůl a stěny zdobila záře svíček. Stála jsem tam jako sloup a nevěděla, co na to říct "Tome......." začala jsem po chvíli "to je úžasný, děkuju!" vyhrkla jsem po chvíli a dala mu pusu na tvář, načež se mírně pousmál "Líbí?" zeptal se Tom, já jen přikývla "No tak, posaď se" pobídl mě a já se nejistým krokem dala ke stolu, ke kterému jsem si pak sedla. Tom tam ještě chvíli stál a tiše mě pozoroval, po chvíli se ale přidal taky "Takže....... čím jsem si na tohle zasloužila?" váhavě jsem pronesla otázku "Tím že jsi" opět se pousmál "Jak romantické" řekla jsem jaksi výsměšně "Radši jez" koukla jsem na jídlo, pak na něj a takhle ještě několikrát "Není otrávené" uchechtl se "U tebe nikdy nevím" vypláza jsem jazyk a sedla si ke stolu, začala jsem jíst. Po chvíli koukání si přisedl i Tom, mlčky jsme jedly, to ticho bylo nesnesitelné a proto jsem zrovna já byla tou, která ticho konečně prolomila "Víš....... blíží se prázdniny, máš už něco v plánu?" plácla jsem se do čela, "Posledně jsem hledal něco na téma mé rodiny a narazil jsem na....... mé příbuzné" řekl jaksi nejistě "Vážně?! To je úžasný, rozhodně je budeš chtít poznat, že?" já byla z informace poměrně nadšená, nesmírně jsem mu to přála a doufala jsem, že najde štěstí "Jistě, nejspíš se u nich nějaký čas zdržím" na jeho ústech se maloval upřímný úsměv, takový, jaký se u Toma často nevidí "A copak máš v plánu ty?" zeptal se po chvíli "Tak rozhodně pojedu domů, strávím čas s rodinou, kamarády, možná skusím i nějaký ten tábor" řekla jsem zamýšleně, vlastně jsem to dopředu neplánovala, takže jsem mu jaksi shrnula mé běžné prázdniny "Zajímavé plány" přikývl Tom "Jo, jo, každopádně tos vařil ty? Je to fakt skvělí!" vážně, to byly ty nejlepší špagety, jaké jsem kdy měla "To je tajné" uchechtl se "Ty jsi vždy tak tajnůstkařský" povzdechla jsem si "To ty také" namítl "Já? Nezdá se mi že bych byla tajnůstkářská"  "Nic o tobě nevím" objasnil Tom "Něco málo ano" bránila jsem se "Chci vědět víc" rukou si podepřel bradu a upřel do mě zrak v očekávání, že mu sdělím něco o mé osobě "Co třeba?" zeptala jsem se "Co mi povíš" odřekl "A co mi povíš ty o sobě? Taky nic moc nevím" snažila jsem se změnit téma, což samozřejmě prokoukl "Já se ptal první" řekl s úšklebkem "Ech....... dobře, takže...... no, ráda čtu kriminálky, trávím čas s přáteli, ráda kreslím, zajímají mě lektvary a obrana proti četné magii. Mým oblíbeným jídlem jsou právě špagety, oblíbené květiny levandule a miluju vonné svíčky. Já řekla něco málo o sobě, teď jsi na řadě ty, poslouchám" založila jsem ruce na prsou "Mnoho lidí by to do mě neřeklo, ale bývám náladový, mám rád tichá, klidná místa. Rád čtu a zajímá mě historie" takže mě neseznámil s ničím novým "Všimla jsem si" pousmála jsem se na myšlenku o knihovně a v hlavě se mi objevila jedna zásadní otázka, co my dva vlastně jsme? Jsme........ přátelé, ale někdy se chováme jako něco víc než jen přátelé. Cítím, že mám pro Toma slabost, on to má asi podobně. Nikdy jsem s ním o tom nemluvila, ale hodlám to změnit "Víš Tome....... tak mě napadlo....... nebo spíš napadla jedna otázka, co my dva vlastně jsme? Víš, někdy se ke mě chováš jakobys nechtěl jen kamarádství, proto ta otázka" když nad tím tak přemýšlím, podala jsem to trochu složitě "Víš já....... sám nevím co cítím" poslední slova řekl téměř neslyšně, což mě vcelku překvapilo, běžně měl spíš sebejistý tón "Pokud zatím nevíme, nechme to tak, jak to je, dobře?" ptala jsem se opatrně "A jak to vidíš ty?" zeptal se "Nespěchala bych na to, je jasné, že mezi námi něco je, jen si ještě nejsme jisti, co" nevím co mi je, ale dnes mluvím nějak složitě "Lépe bych to neřekl a....... shodou okolností, mám pro tebe ještě jedno překvapení" řekl s mírným úsměvem a tak........ rominticky? Svůdně? Sama nevím jak to mám popsat, ale od něj to vyznělo tak krásně "Snad tenhle večer nikdy neskončí" povzdechla jsem si "To ti bohužel zajistit nemohlu, ale mohu zajistit, že na něj nikdy nezapomeneš" nadzvedl obočí "To beru!" vstaly jsme od stolu, zasunuly židle a vydaly se na jen Tomovi známé místo "Kam to jdeme?" zeptala jsem se po chvíli chůze "Vše se dozvíš, neboj" jak jsme tak šli došlo mi, kam mě Tom vlastně vede "Astronomická věž?" ujišťovala jsem se "Ano" přikývl "A co na ní?" stále jsem se ptala "Vím co máš ráda" řekl klidně "Jak to myslíš?" řekla jsem rozrušeně, vyznělo mi to zvláštně "Tak jak jsem to řekl" odřekl a já se rozhodla dál na nic neptat, po chvíli jsme byly pod věží. Dorazily jsme nahoru, výhled byl překrásný "Tome......." koukla jsem mu do očí "Děkuju" opřela jsem si o něj hlavu, tak jsme tam tak stály a koukaly na nebe, na hvězdy "Víš, přes ty prázdniny mi budeš chybět" řekla jsem po chvíli tichá "Ty mě taky" koukla jsem na něj, on na mě a z ničeho nic jsem měla nutkání ho...... políbit, což jsem i udělala. Když mi došlo co jsem udělala, chtěla jsem se zahrabat, propadnout se do země, utéct. V tom mi ale Tom přeskodil, chytil mě za pas a přitáhl blíž do dalšího vášnivého polibku. Ucítila jsem příjemný pocit v břiše, motýli? Nevím, těžce se to popisuje, ale přála jsem si a doufala, že tahle chvíle nikdy neskončí. Když už kvůli nedostatku vzduchu skončila, zmohla jsem se jen na rozdýchání situace. Koutem oka jsem koukla na Toma, měl ten svůj lišácký úsměv "Nekoukej na mě tak" řekla jsem káravě "V tom měsíčním světle jsi ještě hezčší" Tom mi sice řekl kompliment, ale já se místo ladného „díky“ začala smát "Něco k smíchu?" jeho tón se změnil na chladný, až mě z toho přešel mráz po zádech, radši jsem zmlkla. Bylo už krátce po půlnoci a mě začala chytat únava "Unavená?" ~to je to po mě zas tak vidět?! "Není, jen je pozdě" no jistě, opět využívá své nesmírné nadanosti "Takže? Půjdeme už?" poukázal směrem k hradu "Půjdeme, než ti tu usnu" pousmála jsem se a sběhla po schodech dolů, kde jsem ještě chvíli čekala na Toma. Došli jsme k hradu, před kterým na nás Tom použil to stejné kouzlo, jako při vloupání do knihovny. Teď tedy neviditelní jsme šli k mé koleji "Děkuju za večer Tome" řekla jsem a zastavila se u portrétu Buclaté dámy "Není za co" přišel ke mě a jemně mě políbil "Dobrou noc t/j" špitl "Dobrou Tome" ještě chvíli jsem tam stála a koukala, jak odchází, načež jsem vyslovila heslo a prošla chodbičkou až k dívčím ložnicím. Ihned jsem se převlékla a švihla sebou na postel, usnula jsem jako mimino.