Tom Riddle x Reader cz

Ten divný pocit

Cos to udělal... zabil jsi ji...
Nech té hry, víš přece že jsme v tom spolu, můžeš za to stejně, jako já!
Přestaň! Víš dobře že to tak není!!!
A kvůli tomu sem přiběhla s pláčem?
Kvůli , já se ji jen pokoušela zastavit!
Přestaň mě dělat vraha
Já na ni tu zrůdu neposlala!
Zmlkni nebo dopadneš stejně
Vyhrožuješ mi?! Hah, jak klasické
Expeliarmus!
Co jsi to... já... krvácím...
Spi sladce (t/j)
Co to děláš?! Ne prosím Tome...

Prudce jsem se strhla do sedící pozice, těžce se mi dýchalo a mé tělo pokrýval studený pot "Co to k čertu bylo?" špitla jsem si pro sebe, kouknu na hodiny ~8:45, hezky. Vstala jsem, jsem oblékla se a s nadějí že ve velkém sále ještě něco bude jsem se do něj udala. Vstoupila jsem dovnitř, ještě ospalá jsem si sedla ke stolu a začala jíst "Těžká noc, co?" ozvalo se a já se začala dusit jídlem, prudce jsem sousto zapila a otočila se směrem ke zdroji hlasu "Profesore, proč nejste ve své pracovně?" divila jsem se "Neviděl jsem vás na snídani, rozhodl jsem se na vás počkat, navíc s vámi musím mluvit" pořád mi to nedávalo smysl, mohl si mě přece zavolat "O čem?" zeptala jsem se "O tom co se děje" ~sakra, ten ví snad úplně všechno! "Měla jsem dnes... zvláštní sen" řekla jsem nejistě "Sen?" zopakoval Brumbál "Ano, byl tak... tak reálný a zároveň zvláštní, nevím jak to popsat" pokračovala jsem "Hm, chápu" přikývl, chvíli jsem na něj mlčky koukala, nad něčím přemýšlel "Můžete jít" řekl po chvíli, dojedla jsem, vstala a beze slova jsem odešla ~byl tak reálný... proč se mi o něm zase začalo zdát?! Ano zase, po jeho pádu jsem se z toho všeho dlouho dostávala, únos Annabeth, pak ty všechny hrůzy kterých jsem byla svědkem, to všechno k čemu jsem byla nucená a ztráta Lily a Jamese. To vše mě poslalo na dno, měla jsem noční můry, všechny byly tak reálné, vše se mi to vracelo, to bylo nejhorší období v mém životě. Jediné co mě drželo při smyslech bylo vědomí, že jednou příjde Harrymu dopis z Bradavic a že se o něj budu moct postarat, výdat ho a dávat mu tu lásku, kterou u Dursleyů rozhodně nepoznal. Ploužila jsem se pomalím krokem do učebny, ve které jsem měla zrovna hodinu s prváky, s Harryho třídou, kde jsem suplovala za toho načančance. Ten idiot měl zase někde nějakou aut "Dobrý den třído" žáci pozdravili nazpět, jen malý Malfoy si tam něco mumlal pro sebe "Chcete se s námi o to podělit, pane Malfoyi?" hodil po mě hnusný pohled "Ne nechci" sykl s tím svým klasickým výrazem, no, to už jsem věděla že jeho "Výborně a jestli budete takhle ukecaný i po zbytek hodiny, osobně řeknu panu učitely Lockheartovi ať si to s vámi vyřídí u tabule" pousmála jsem se "Vždyť my se s tím tupcem ani neučíme!" chtěla jsem ho zjebat za to, jak se vyjadřuje o učitelích, ale je to co dodal za větu bylo třeba řešit "Co si to dovoluje... cože?" zeptala jsem se "Furt nás nutí číst knížky o něm" postěžoval si Malfoy "Takže vy se nic jiného naučíte?" na to mi celá třída hromadně odpověděla "NE" no já myslela že snad hodím šabli "Egh... já toho polovičatého idiota snad přizabiju!" na tento můj projev se studenti začali neskutečně smát, dokonce i Malfoy "Ehm... eghm eghm, omluvte mé chování. Ach, dobře, jaktože se nemáme čeho chytit, předám vám něco cennějšího než moudra a to zkušenosti. Máte někdo k černé magii nějaké dotazy?" ~vím, neměla bych, ale vím že musím "Je těžké ji praktikovat?" řekl Harry "Víš Harry, s touhle magií je lepší si nic nezačínat. Někdo další?" shrnula jsem "J-jak moc je-je nebezpečná?" zakoktal Nevill "Hodně hodně nebezpečná, ale není jen nebezpečná, je i fascinující a to je to, co je na ní nejhorší... když si člověk nedá pozor, může se změnit... strašně moc" vzpoměla jsem si na Toma "Mluvíte o někom blízkém?" spostřehla správně Hermiona "Ano, kdysi mi byl velmi blízký a teď... no, nebudu to tady moc rozebírat. Další otázky?" chvíli nikdo nic a pak zase Hermiona "Milovala jste ho?" zeptala se, aniž by nad tím vůbec přemýšlela "Slečno Grangerová, vím že vaše zvědavost přesahuje zvědavost jiných žáků, ale jak jsem řekla, nechci to tu rozebírat. Ten člověk pro mě skončil v den, kdy jsem se dozvěděla o všem, co udělal. Stačí vám to jako odpověď?" ona jen zděšeně přikývla, ale já nekřičela nebo něco, jen jsem si uměla získat respekt žáků... no, většiny žáků "Ještě někdo něco?" byl už skoro konec hodiny a tak měli poslední možnost se zeptat "A-a co-co kouzla které se n-nepromíjejí?" řekl opět Nevill "Ach Neville... jsi si svou otázkou opravdu jistý?" on jen přikývl a já s těžkým povzdechnutím začala "Jsou tři, věděl by někdo z vás nějaké?" všichni mlčeli, jen odvážný Nevill nakonec řekl kruciaus "Kruciatus nebo zkráceně krucio, je to kledba mučení, působící strašlivou bolest" vzpoměla jsem si na noc, kdy jsem se cítila nejvíc bezbranná, na noc, na kterou nikdy nezapomenu. Po chvíli jsem se ponořila hluboko do svých vzpomínek ~„Tome prosím, nenuť mě k tomu..." prosila jsem „Prostě to udělej!" nařidil, bylo vidět, že už ztrácí trpělivost „Já nechci... nedokážu to!!!" řekla jsem shodně s pravdou „Stačí říct jen jedno jediné slovo a pohyb hůlkou přece znáš" měl pravdu, věděla jsem jak, nechtěla jsem se ale stát tím samým co on „Ne!" křikla jsem „Vážně ne?" zakroutila jsem nesouhlasně hlavou „Tak to uděláme jinak, krucio" řekl s chladem v očích, bezmocná mudlovská žena se začala za poslaze svýjet bolestí „Tome prosím, ne..." do očí se mi nahnaly slzy, nemohla jsem se na to dívat, mezitím on se stále stejným chladem, opakoval kledbu, až začala brečet i ta žena „Prosím" špitla a s prosebným pohledem na mě koukla „Tak bude to?" ujišťoval se Ton „Tome já..." už můj váhavý tón hlasu ho utvrdil v tom, že ji stále odmítám zabít. Dělal to znovu, znovu a znovu, žena z sebe vydala snad nejhlasitější křik „TAK UŽ DOST!!!" křikla jsem snad hlasitěji než ona „Víš že nepřestanu, dokud to neuděláš" oznámil klidně „Tome prosím... nedělej ze mě vraha" řekla jsem téměř neslyšně „Dobře tedy, avada kedavra" začala jsem brečet, nedokázaka jsem to kontrolovat, stres, strach, smutek a nenávist mě momenty tak moc ovládali, že už jsem to prostě nedokázala skrýt „Víš ale že když... budeš neposlušná... dostaneš trest?" řekl klidně, v jeho tónu jsem cítila chlad, jako snad nikdy jindy „T-tome?" koukla jsem mu do očí, mísil se v nich strach, zmatek a smutek, ale viděla jsem v nich, tam někde hluboko i špetku smutku a lítosti „Crucio" teď když jsem byla na místě ženy litovala jsem, že si tímhle kvůli mé slabosti musela procházet tak dlouho. Křičeka jsem a prosila, ale on stále pokračoval, pak když už viděl, že už to dlouho nevydržím, přestal a kleknul si ke mě „Víš přece že nemám rád když mi odporuješ, tak proč si to děláš?" natáhl ke mě ruku s úmyslem pohladit mě po tváři, chtěla jsem sebou cuknout, ale mé tělo odporovalo. Pohlail mě po tváři a moje myšlenky přímo křičely, ať na mě nesahá „Kdysi se ti to líbilo" naklonil se nademnou a jemně mě políbil ~proč? Proč by to dělal když... „Protože... tě stále... miluju, jen už to není to co bylo dříve" ~tohle není láska, ty jsi nemocný Tome „Máš pravdu, v této fázi bych to nazval spíš posedlostí než láskou" otočil mě na bok, položil mi ruku na záda, druhou dal pod kolema a zvedl mě, načež mě položil na postel „Prospi se trochu, dobře ti to udělá" zavřel dveře a odešel, rozbrečela jsem se a utápěla se v "Paní učitelko, paní určitelko můžeme už jít?" třásl mnou Ron "Co? Weasley, přestaň semnou otřásat!" křikla jsem "Promiňte ale byla jste úplně mimo" dělala chytrou Grangerová "Zmlkni Hermiono, co? Mimo?" zjišťovala jsem se "Jako byste byla v jiném světě, nevnímala jste, vůbec. Dokonce jste ani necítila, jak po vás Draco hodil zmuchlaný papír" oznámila "Cože to... Malfoyi!!!" křikla jsem a koutem oka spostřehla, jak blonďák vyběhl ze třídy a já se rozběhla za ním "Stůj ty jedna malá blonďatá kryso!" křikla jsem načež jsem ho proměnila v krysu a vznesla do vzduchu, přišla jsem až ke kryse "To se dělá, jo? Úča mimo, tak ji hodím papírem, co?!" trošičku jsem s ním zatočila a proměnila ho zpátky "Tak o tomhle se dozví můj..." začal svou klasickou hlášku, kterou ale nedokončil "Jen ať se o tom otec dozví, tak ty se pak dozvíš plno věcí o něm, jinak mu to můžeš vyřídit a pozdravuj ho" hodil po mě hnusný pohled a utekl "No paní učitelko, vy se nezdáte" mrkl na mě Fred... ne... George Weasley, sakra mám problém je rozeznat "Fred?" chlapec přikývl "Vážně?!" ujišťovala jsem se, vím že si rádi z učitelů dělají žerty "Jistě" zaculil se "No vy s bratrem se taky nezdáte, ty dávivé košíčky ve Filchově kabinetu byl stejně vás nápad, že?" nadzvedla jsem obočí "Vůbec netuším o čem to mluvíte" uchechtl se Fred "Weasley, netestuj mou trpělivost" uchechtla jsem se "Já? To bych si nedovolil a... heleme se kdo dorazil" koukl se za mě, otočila jsem se a spatřila George "Dobrý den paní učitelko, téda... vám to ale sluší" zmínil George "Ironie Weasley?" zakroutil na nesouhla "Dovolím si souhlasit a Georgem" Fred mě sjel pohledem "Vy mi tu moc nelichoťte, stejně mám s vámi dobrý kontakt a žádné body navíc pro Nebelvír to nevynese" ano, s Weasleyi jsem měla vždy skvělí kontakt, no... se všemi krom Pearcyho, ten mi furt kecá do výkladů a myslí si jak je chytrý "My víme" řekli nastejno "A pak po mě chcete abych vás dokázala rozeznat, sakra Weasleyovic dvojčata, padejete na hodinu!!! Nevidíte kolik je hodin?! Pak to zas bude na mě, že s vámi vykecávám, jděte už!!!" dostali zjebáno, začali se culit načež odešli, mezitím já jsem se šla věnovat učení. Čtvrtý ročník, hodina péče o kouzelné tvory se skvělou a chytrou třídou, Mrzikor má asi hold blízko k magickým stvořením. Tahle i další hodiny proběhly vklidu, no když jsem přišla na večeři, všimla jsem si malé Ginny, která mě propalovala pohledem ~otoč se a nemysli na to, pomyslela jsem, ten pocit byl ale k nevydržení. Po pár minutách jsem opustila sál a opět se mě zmocnil ten divný pocit, vypadala, jakoby nebyla sama sebou...