Tom Riddle x Reader cz

První lekce

Od doby co jsem mluvila se Snapem uběhl nějaký týden a snad oba jsme si všimli, že se k němu Pobertové začali chovat jinak. James měl sice pořád nějaké narážky, ale u něj už to bylo normální, každopádně se to podstatně zlepšilo. Vlastně se změnilo ještě pár věcí, Lily po mém rozhovoru s ní prochu změnila svůj pohled na Jamese a já osobně myslím, že na to měla vlilv i jeho změna chování ke Snapeovi. Jinak já změnila svůj vztah k Siriusovi, od doby, co jsme si spolu vyšli, se minimálně v mé přítomnosti neotočit na jinou a to je v jeho případě úspěch, taky spolu máme obecně bližší kontkt. Kdysi jsem k němu měla vztah asi jako Lily k Jamesovi, měla ho za arogantního idiota a já měla Siriuse za školního Cassanovu, který neumí nic než balit holky. Nevím možná jsem se modlila, možná je v něm i něco víc, díky čemuž si tak dobře rozumíme? Každopádně zpět k tomu hlavnímu, oběma nám se Snapem došlo, že se k němu Pobertové chovají jinak, proto když jsem ho zpostřehla na chodbě, okamžitě jsem za ním zašla "Tak co? Můžeme začít výuku?" Snape přotočil očima a neochotně přikývl "Tak pojď" gestem mi naznačil, ať jdu za ním, mířil směr východ z hradu "Kam jdeme?" neodpověděl ~on mě fakt nesnáší, pomyslela jsem si a zbytek cesty už radši nemluvila. Po nějaké době mi to došlo, jsem do Zapovězeného lesa mi, zády mi proběhl nepříjemný mráz, tohle místo mi nahánělo hrůzu, ale chápala jsem, proč zrovna tohle místo. Po nějaké době chůze se konečně zastavil "Co konkrétně potřebuješ?" řekl opět opět neochotně "Cokoli" odřekla jsem "Přesněji?" odsekl "Ehm.......to sice není černá magie, ale vyznáš se v nitozpitu a nitobraně?" zjišťovala jsem se "Takže tohle tě zajímá, jo?" přikývla jsem "Dobře, pro začátek ti to předvedu, jen upozorňuju že ti budu vidět do vzpomínek a tak dál, to snad víš, ne?" opět jsem přikývla "Legilimens" namířil na mě hůlkou a chvíli později se mi vrthal v hlavě, bylo to nepříjemné, neměli jsme spolu moc přátelský vztah, proto jsem nechtěla, aby viděl ty důvěrnější situace "Dost!" křikla jsem ve chvíli, kdy se schylovalo k polibku s Tomem "Tohle bych do tebe neřekl" řekl dost zvláštním tónem "Měl jsi mi pomoct, ne komentovat mé vztahy" řekla jsem naštvaně "Legilimens" teď je to snad ještě horší, Jamesovo vyznání že se mu líbím a taky ten krásný večer se Siriusem "Budu zvracet" další vzpomínka, objímám sestru, která brečí po rozchodu "Dost už! Můžeš mě konečně začít učit, ne se jen bavit na úkor mých vzpomínek?!" "Dobře, dám ti pár rad, za prvé: soustřed se, ale ne na to, jaké vzpomínky vidím, ale na to, abys mi v tom zabránila" přikývla jsem, takhle se to táhlo hodiny a já už nemohla "Nemůžeme to nechat na zítřek?!" zakňourala jsem "Nemůžeme" odřekl a pousmál se? Nebo se mi to zdálo?! "Nezdálo, hah, je tak snadné se ti dostat do mysli" "Sklapni Sra....... Severusi" uděla jsem uraženej výraz "Neplýtvej mým časem Grindelwaldová, cvičíme aspoň do sedmi" koukla jsem na hodinky, bylo těsně po šesté "Dobře" nadechla jsem se a přikývla "Legilimens" teď jsem se maximálně soustředila na znemožnění mu přístupu do mé mysli, nepovedlo se "Soustřeď se" pokusila jsem se soustředit ještě více "Cítím malý opor" ~co?! Po tolika hodinách řekne že cítí MALÝ opor?!?! Pomalu jsem přestala věřit ve své schopnosti a v to, že se toho stihnu dost naučit za krátkou dobu. Před očima se mi objevila vzpomínka na to, jak mála já stojí u mamky v porodnici a kouká na svou čerstvě narozenou sestřičku -Jak se bude jmenovat? řeklo mé čtyřleté já -Annabeth, Annabeth Rose Grindelwaldová, odvětila má matka. Pousmála jsem se na vpomínku, která mi jaksi ujasnila, že bych nejspíš měla začít vyhledávat chybějící kontakt mezi mnou a sestrou "Děkuju Severusi" pousmála jsem se "Tak zítra, stejný čas i místo" oznámil a už chtěl odejít, když jsem ho chytila za rukáv hábitu "Co je?" protočil oči "Snad si nemyslíš že půjdu SAMA do Zapovězeného lesa? To ani náhodou!" zaprotestovala jsem "Fajn, vyzvednu tě před kolejí, lepší?" zeptal se sarkasticky "Mnohlem!" křikla jsem a chtěla běžet ven z lesa, když mi něco došlo, nedám ani krok bez toho, aniž bych si namlouvala, že jsem něco viděla, slyšela nebo cítila. Proto jsem i ku naší „vřelé simpatii“ k sobě navzájem šla těsně vedle něj a držela se jeho pláště "Můžeš toho nechat?" řekl otráveně "Ty se tu nebojíš?!" křikla jsem nechápavě "Ty jsi horší" řekl s pobaveným úšklebkem "Díky" řekla jsem naštvaně, dál už jsme zbytek cesty šli v mlčení, což mu evidentně vyhovovalo. V pokoji už na mě samozřejmě čekala Lily s desítkami tisíc otázek, které jsem ale dopředu znala "Ne, neublížil mi, učil mě nitobrany. Ne není to černá magie. Trénujeme v Zapovězeném lese a ano bojím se tam, proč tam chodím když se bojím? Chci vědět, co se Riddlovi honí hlavou a nechci aby Riddle věděl, co se honí hlavou mě, stačí?" Lily tam jen seděla a s otevřenou pusou na mě koukala, cvrnkla jsem ji do nosu a šla se převléct "A jak se k tobě Severus choval?" vkoukla do pokoje "Trochu soukromí, ne?" uchrchtla jsem se "Tak ne" dodala jsem když tam stále byla "Byl..... jiný než obvyke, sice se mi úplně nevěšel na krk, ale pousmál se. Nebyl na mě až tak protivný, tedy někdy ano, ale to je celý Snape a teď už mě moc prosím nech vyspat. Zítra mě čeká debata se sestrou, takže dobrou Lily" lehla jsem si na postel "Dobrou (t/j)" udělala totéž a po chvíli jsme nejspíš obě usnuly.