✨ Tento příběh jsem začala psát s emanuel_why_not ale dostala ban od Wattpadu, nevím proč. Vydávala to na svém účtu a už na něj nemá čas. Takže mi ho přenechala. Jen pro zajímavost :), teď se jmenuje Imtheuniqueel. ✨
Kenma - normální písmo
Kuroo - tučné písmo
Rodiče mi přihlásili na letní školu kde se budu učit abych si zlepšil známky ve škole.
Vůbec se mi tam nechce určitě tam budou divni lidé a bude tam nuda. Ještě, že to je jen na tři týdny.
Kamarády nemám a vlastně o ně nějak nestojím. Pro jistotu si sebou vezmu Nintendo abych mohl hrát nějaké ty hry.
Rodiče mě přhlásili na letní školu. No dvakrát nadšený z toho nejsem i když je mi jasné, že to nejspíš budu potřebovat, protože jsem díky volejbalu zanedbával školu a proto můj prospěch vypadá katastrofálně.
Mám z toho smíšené pocity. Docela se těším na nové tváře ale taky se bojím, co se z nich vyklube.
Hlavně mi bude chybět můj nejlepší kamarád. A tím je Bokuto. To on mě přivedl k volejbalu.
Má lepší plány na prázdniny než já. Zatímco já se budu potit nad učivem, tak on se bude válet na dovolené u moře.
Čekám na zastávce s kufrem a taškou plnou věcí. Proč já. Vytáhnu si Nintendo a začnu hrát.
Přišel nějaký černovlasý kluk a sedl si vedle mě.
Moc jsem si ho neprohlížel ale asi bude v mém věku.
"Ahoj." Pozdraví mě po nějaké minutě.
"Ahoj." Odpovím mu ale ani se na něj nepodívám. "Ty moc nemluvíš, co?" Zeptal se a u toho se ušklíbl. Bingo, kámo.
Moje hra mi oznámila Game over a já se chtěl začít rozčilovat ale dorazil autobus.
Aby toho nebylo málo, tak se tam mám dostavit busem. No super.
Šel jsem na zastávku s kufrem plnou věcí, s batohem plnou učiva a s vakem, kde pašuji volejbalový míč.
Došel jsem na zastávku a spatřil drobného blonďáčka v mém věku. Usmál jsem se a přisedl si vedle něho. Koukal do hry a zběsile do ní něco stále ťukal. Nestačil jsem se divit na těmi rychlími prsty.
"Ahoj." Pozdravil jsem ho po pár minutách ticha a on mi nezaujatě odpověděl.
"Ty moc nemluvíš, co." Spíš než otázku jsem konstatoval.
A tím skončila naše konverzace, protože přijel autobus.
Nastoupili jsme do poloprázdného autobusu a doufal, že si ten blonďáček sedne vedle mě.
V autobuse jsem si hned přisedl k němu. Očividně se mu to nelíbilo ale to má smůlu.
"Neodpověděl jsi." Navázal jsem na naši nedokončenou konverzaci.
"Mohl sis sednout kamkoliv jinak ale ty si sedneš vedle mě jen proto, že jsem neodpověděl?" Pronesl celou souvislou větu a vypadal u toho otráveně.
"Kdo řekl, že je to jen kvůli tomu?" Poznamenal jsem a šibalsky se usmál.
No pokud mám přežít tu letní školu, tak on mi v tom pomůže. Je roztomilý.
Začal jsem mu vyprávět o volejbale a o mém kamarádovi Bokutovi.
Najednou jsem si všiml, že ho mé vyprávění tak vyčerpalo, že usnul. Přikryl jsem ho svou mikinou a sledoval ho jak hezky spí. Vypadal tak sladce, že mě nějaká krajina ani nezajímala.
Byli jsme na místě, takže jsem ho jemně štípl do tváře se slovy: "Vstáváme Šípková Růženko, jsme v cíli." a mile se na něj usmíval.
Otevřel oči a vypadal naštvaně. To se ho dotklo to štípnutí do tváře?
Tss. Co si o sobě myslí, že mě může jen tak štípnout do tváře?!
Všiml jsem si, že mám přes sebe přehozenou mikinu. "Tvoje?" Optal jsem se a podíval se na něj. "Ne, toho řidiče." Odpověděl mi sarkasticky a s úšklebkem. Protočil jsem panenky. "Vtipálku." Poznamenal jsem taky sarkasticky. Na to se usmál.
Vzali jsme si kufry a vydali jsme se směr k budově která vypadá že je z minulého století a možná je snad ještě z doby Baroka...
Hmm mám rád dějepis.
Všichni jsme došli k hlavní vedoucí, která nám měla vše objasnit.
Byla to drobná černovláska s brýlemi.
"Dobré odpoledne, jmenuju se Kiyoko Shimizu jsem hlavní vedoucí. Vaše výuka začíná od zítřka od 7:30 končí 13:35. Dneska se logicky ještě neučíte. Víkendy máte volné.
Seznam učitelů visí tamhle na nástěnce pokud vás to zajímá.
A teď vám budu hlásit jména podle toho kdo s kým bude na pokoji.
Takže: Hinata Shoyo a Tobio Kageyana, Nishinoya Yu a Ryunosuke Tanaka.
Pak Oikawa Tooru a Takashiro Hanimaki.
Yuki Shibayama a Lev Haiba a nakonec Kuroo Testuroo a Kenma Kozume.
Klíčky od pokojů vám hned předám. Jen upozorňuji že máme i holčičí křídlo budovy kde se chodit nesmí! Tak to raději ani nezkoušejte jinak vás trest nemine." Dořekla hlavní vedoucí.
"To je skvělý, jsme spolu i na pokoji!" Vykřikne, jak už teď vím, Kuroo. No, to je výhra. Promítne se v mé hlavě otráveně. "Hmm." Zabručím. Proč s tím idiotem musím být zrovna já!!
Máme pokoj s číslem 3, což je mé šťastné číslo. A tak doufám, že to nebude tak hrozný...
V pokoji se nachází palanda, dva psací stoly, skříň a každý pokoj má samostatnou koupelnu. Jo to půjde. Řeknu si při prozkoumání pokoje a kouknu na spolubydlícího, který se nadšeně usmíval. Teda snad to půjde. Dodal jsem si v hlavě.
✨ To be continued...✨
