Ztracená generace

Prolog

„Když se rozhlédnu kolem, vidím děti dnešní moderní doby. Nezažily žádnou válku, žádné umírání ani krveprolití, a tak všechno znají jen z příběhů nějakého senilního dědy, kterému zahynula celá rodina, leč namísto soucitu to v nich vzbuzuje jen nechápavost, smích či touhu alespoň něco tak intenzivního zažít. Žijí si izolovaně ve své bublině, žádné nebezpečí jim nehrozí, jenomže taky ani žádné vzrušení.

Je to nová generace zrozena z obětí války vychovaná v klidu a míru. Jsou to rozmazlení spratci zbohatlických čistokrevných rodů. Jsou natolik znudění celým tím dlouhým nicneděláním a dnešním světem, že jediná věc, která je dokáže ještě trochu zabavit a probudit z té věčné letargie, je trocha bezvýznamného sexu nebo manipulování se svým podřadným okolím jen proto, aby si dokázali, že jsou přece jen o něco důležitější. Zabaví je chlast nebo kouření nějakých pochybných bylinek nebo prostě jen ty správné lektvary, které je odnesou pryč z této nudné reality na pár hodinový výlet a dá jim šanci zapomenout, že ještě žijí na tomhle světě, že vůbec existují a musí se zabývat nějakými nepodstatnými problémy, že se každičký den musí probouzet do toho samého nudného rána, prožívat ten samý fádní školní den a jediný důvod, proč to celé přežít, vidí ve vyhlídce na večer, kdy se zase opět trochu sjedou a zapomenou na celou tuhle mizérii krutého, trpkého a beznadějného života.

Jsou obětí dnešní doby bez nějaké větší motivace či chuti na změnu, a nakonec se stane, že nenávidí všechny a všechno okolo. Jakékoliv hlubší hodnoty jsou jim naprosto cizí a smysl života vidí v chlastu, lektvarech nebo holkách či klucích. Myslím samozřejmě jenom sexu s nimi, protože žádného citu pro někoho druhého už ani nejsou schopni. Stali se z nich jen parodie na lidi tak sobecké, že opovrhují vším a všemi krom sebe. Je mi z toho na blití, když se dívám kolem sebe na všechny ty neskutečně oblíbené pubescenty, kteří jsou ve skutečnosti ještě pouhými dětmi, které přes den chodí znuděně po škole, zatímco připomínají neživé, a jediné známky života začnou jevit, když si konečně něco vezmou, zapomenou na realitu a jsou prostě šťastní. Berou všechny ty sračky jenom, aby zapomněli, aniž by si uvědomili, kolik poznání by s nimi vlastně mohli dosáhnout - dostat se do nové neprozkoumané dimenze, nalézt odpovědi na všechny věčné otázky trápící lidstvo už po tisíciletí, nalézt něco víc! Jenomže jim jde jen o to, aby zapomněli, že ještě žijí. Prostě nehorázný hnus. Hlavně že jsou ty zbohatlické dětičky, které nemají na práci nic lepšího než utrácet prachy z obřího rodinného jmění za tyhle věci, spokojené. Myslím, že je tahle generace ztracená, je bez jakékoliv šance na vysvobození.

S touto myšlenkou se probouzím každé ráno, takže si dokážeš představit, jak se asi mám. Ale na tom zas až tak nesejde.

Takže, Nathane, kolik a co že teda vlastně chceš?"