Ztracená generace

Kniha třetí: Albus a Gary

Pondělí 8. května

To byl ten problém s pondělky. Albus je nikdy neměl v oblibě a netušil, jak moc se to celé zvrtne. Začalo to tím, že Nathan udělal z jednoho nedorozumění zasrané divadlo.

Mířil na tradiční teoretickou lektvarovou sešlost se sedmým ročníkem. Nathan šel s ním. Vždy chodil s ním. Z nějakého zasraného důvodu s ním trávil najednou všechen čas a Albus si nebyl jistý, čím si tu nenadálou pozornost zasloužil, ale měl jeho společnost rád. Raději se neptal.

Byl nervózní, měli tam být Leo s Penny a Albuse bolelo je vidět. Nevěděl, jak se vyrovnat s tím, jak se k němu chovali. Tvářili se pořád přátelsky, jako kdyby se nic nezměnilo. Jako kdyby neublížil jejich kamarádovi.

Zasáhlo ho kouzlo, které jej přirazilo ke zdi. Cítil, že hlavou narazil do stěny.

Bylo jich sedm. Poznal Garyho z Nebelvíru a jeho dva kamarády (neznal je jménem, prostě si je překřtil jako nohsled A a B).

Kurva, zase Gary?!

Z nějakého důvodu tam stála dvojice havraspárských. A tu dvojici nebelvírských dívek znal jen od vidění, chodily o ročník níže. Kurva, jenom zasraní nebelvírští řešili spory tímto způsobem.

Zmijozelští by vymysleli nějaký komplikovaný plán, při kterém by člověka zničili. Havraspárští by rozepři vyřešili tím, že by člověku dokázali, že jsou chytřejší, a mrzimorští... Mrzimorští by si místo toho dali brko a takové pičoviny by neřešili. Jenomže Albus musel nasrat zrovna zasrané nebelvírské, kteří stáhli i ty chytré havraspárské s sebou. Holt klika.

„Zůstaň za mnou, Albi," řekl Nathan a postavil se před něj. Byl to ten chladný tón, který Albusovi připomněl, že to nebylo dobré. Naštvat Nathana nebyl vůbec dobrý nápad. Věděl, co Nathan uměl, ale ti ostatní ne.

Nathan mávl hůlkou, ze které vyšlehl ohnivý jazyk.

Peklo.

Albus to poznal hned.

Kdyby by se Scorpius dozvěděl, jaké použil kouzlo, nechal by ho vyhodit ze školy. Kurva, za to nestál. Rázným pohybem strhl Nathanovu ruku stranou. Cítil, že ji olízly plameny. Na tom ale teď nezáleželo. Beztak to byla levá ruka, nebyla to ruka, ve které byl zvyklý svírat hůlku. Hůlku, kterou jej ani nenapadlo vytáhnout, jak mu záhy došlo. Ne že by to moc pomohlo. V obraných kouzlech byl neschopný.

Nathan na něj překvapeně pohlédl. Albus se mu úpěnlivě podíval do očí. Oheň zmizel.

„Sakra, Penrosi, tohle se tě netýká, můžeš jít pryč," ozval se Gary vztekle.

„Sedm na jednoho, to zní fér," podotkl Nathan ironicky.

Kurva, odkdy byl život fér?

„Co je tobě do toho? Zmijozel nedrží pohromadě," zareagoval nebelvířan.

Věděl, že ten chlapec nebyl nejchytřejší, ale říkat tyhle poznámky bylo jako přilévat olej do ohně.

„Znám někoho, kdo by ti za tuhle poznámku udělal něco velmi nehezkého," nadnesl Nathan chladně.

Pronášet ošklivé věci o Zmijozelu bylo jako zaútočit na Agnes a ta nechtěla řešit spory slovně jako Scorpius. Ta se nezdržovala slovy, pokud to neznamenalo nějakou rozkošnou kletbu, kterou si vždy chtěla vyzkoušet.

„Prosím, jdi," požádal Albus Nathana. Nechtěl, aby měl trable. Gary měl očividně problém s ním a jemu bylo jedno, co udělá. Tak by dostal zase přes hubu. No a co? Byl zvyklý.