Ztracená generace

Kniha první: Albus a Vánoce

„Pejsek čeká na svého pána?" nadhodila Agnes a pobaveně hleděla někam nad něj.

Podíval se nad sebe. Viselo tam jmelí. Rychle uskočil. Nebyl takhle zoufalý.

„Rozkošné, přenech to místo někomu, kdo pro něj má využití," řekla povýšeně a zaujala jeho místo.

Albus pak jen nevěřícně sledoval, kterak Agnes pozastavila právě procházející dívku s významným pohledem na jmelí. Políbili se. Agnes většinou dostala, co chtěla. Albus nechtěl, aby ho Scorpius políbil jenom proto, že se nad nimi zrovna vznáší jmelí. U Salazara, nebyl takhle zoufalý. On chtěl, aby ho jeho milovaný člověk políbil, protože si nenadále uvědomil, že jej taky bezmezně miluje a chce být jen s ním. Albus byl zoufalý úplně jiným způsobem.

Blížily se Vánoce a rozhodli se, že zůstanou poprvé v Bradavicích všichni čtyři, protože to bylo něco, co ještě předtím nikdy společně neudělali a uvědomovali si, že se jim ten čas ve škole začíná nebezpečně zkracovat. Navrhl to Scorpius. Ostatní se nadšeně přidali.

Albus stejně plánoval zůstat. Chtěl se vyhnout rodičům. Jeho otec neschvaloval příspěvky do lektvarového občasníku, jak mu dal jasně najevo, a rozhodně se nemínil vidět se svým bratrem. Po té otcově radě, aby nejdříve přemýšlel, než něco zveřejní, se rozhodl velmi podrobně podívat na to, co všechno ještě mohl podobným způsobem upravit. Nějaké lektvary našel. Pět z nich už vyzkoušel a napsal o nich. Měl v plánu vyzkoušet i další, ale Higgins si jej zavolal do kabinetu s tím, že byl informován, že se taluma stala poměrně nedostatkovým zbožím a na další várku si budou muset počkat. Oba věděli, co to znamená - ministerstvu se nelíbilo, aby se každý dostal k přípravě potenciálně nebezpečných lektvarů. Higgins pronesl, že ho mrzí, že jeho nejlepšího studenta odstavují na druhou kolej. Znělo to upřímně, vzhledem k jejich minulosti to Albuse docela překvapilo.

Ministerstvo nechtělo zásobovat Bradavice. Rozhodl se tedy ověřit, jestli Stuart dokáže sehnat cokoliv.

Zjistil to o pár dní později. Se vzkazem: „Těším se na tvé další úspěchy." mu Stuart poslal zásoby nedostatkové bylinky. Albus mohl spokojeně pokračovat.

Poté, co mu další číslo Lektvarů dnes a zítra poslal přímo vydavatel a vedoucí Fourierových výzkumů, s nímž si začal dopisovat, dostal od svého otce huláka ohledně toho, že ty lektvary, nejsou volně přístupné z nějakého důvodu.

„Vážně, jeden by řekl, že doslova čeká na to, až se nějaký prvák bude chystat uvařit Svazovač magie," pronesl pouze Albus s pokrčením ramen a vzal si topinku. Nebyl to hezký lektvar. Na nějakou dobu člověk nedokázal udělat žádné kouzlo a on dokázal daný čas ještě prodloužit.

„Půjč mi, prosím, poslední vydání," požádal jej Scorpius s překvapeným výrazem v očích.

Albus ostatním tak úplně nevysvětlil, co přesně dělal. Věděli, že dělá něco s lektvary, což jim obecně stačilo. Ale Albuse napadlo, že některé by Scorpius zrovna neschvaloval.

Neochotně podal vydání Lektvary dnes a zítra Scorpiuosvi. Sotva ho mohl odmítnout, když se na něj díval takhle.

Scorpius začal časopisem překvapeně listovat, načež k němu ohromeně vzhlédl. Albus si nebyl jistý, jestli na něj nezačne křičet.

„Ty jsi tam vážně napsal, jak udělat Svazovač magie," podotkl Scorpius a svraštil obočí.

Albus nevěděl, jestli už to nepřehnal. Ale jestli si jeho otec myslel, že Mnoholičný lektvar je nebezpečný, snažil se dokázat, že jsou i více nebezpečnější věci.