Ztracená generace

Kniha třetí: Scorpius a Stuart II

Scorpius s překvapením zjistil, že i přes zlomené srdce se měl Albus znovu setkat se Stuartem. Přiměl ho slíbit, že se s nimi v Prasinkách potká. Jenomže nepřišel sám.

Pocítil vlnu nenadálé nenávisti, když spatřil mladého muže s rukou obtočenou okolo ramen jeho nejlepšího přítele. Albus vycházel s doprovodem ze zadní části klubu, usmíval se, když se na Scorpiuse podíval. Usmíval se tím špatným úsměvem.

Copak Stuart netušil, že Albimu ubližoval? Vždyť Albus toužil po něčem víc a ten starší kouzelník mu nabízel jenom sex a Albus to ochotně přijímal, protože Albi.

Zpozoroval, že se kolem té dvojice vyrojil chumel mrzimorských, kteří se na Albuse usmívali. V jeho nejlepším příteli to probudilo zvláštní reakci. Rty se rozšířily, ale po tváři mu přejel podivný stín. Šlo o nucený úsměv, jaký byl v poslední době opět zvyklý vídat. Vyhýbal se Dereckovi pohledem a tiskl se ke Stuartovi, který ho objímal a díval se na něj s takřka starostlivým výrazem.

Jako kdyby byl Stuart kdy schopen starostlivosti, pomyslel si hořce. Stuart si chtěl pouze užívat. Vždy to tak bylo.

Přes taneční parket viděl, že se u té skupiny objevil pohledný kouzelník. Pohledný bylo podcenění. Vypadal kurevsky sexy a kdysi o něm míval sny. Brian Griffiths, Stuartův bratranec. Ten se z nějakého důvodu nedíval na svého bratrance, ale na Albiho, jako by nemohl věřit svým očím.

Všichni v Bánší se na ně dívali. Kdo by se sakra nedíval na slavného Briana Griffithse? I lidé, kteří rozhodně nepatřili mezi studentstvo je pozorovali. Zvláště jeden kouzelník u baru z té skupiny nedokázal spustit pohled. Scorpius měl na chvíli dojem, že se nedíval ani tak na Briana jako spíše na někoho jiného.

Scorpius s úžasem pozoroval, jak se Albus rozesmál nad jakousi poznámkou a na chvíli to působilo upřímně. Pak vytáhl z váčku blok, načež vtiskl slavnému Brianovi Griffithsovi do ruky papír se zvláštním spokojeným úsměvem ve tváři. Doopravdy spokojeným, ne jenom tou předstíranou spokojeností, jakou u něj vídal. Sledoval, jak ta rocková hvězda jeho nejlepšího přítele objala.

Překvapeně se podíval po svých spolusedících. Nathan se zářivě usmíval, když se díval na Albiho. Agnes Scorpiuse zkoumavě pozorovala. Na rtech jí pohrával zvláštní výraz. Byl to výraz podobný tomu, když spolu hráli šachy a udělal tah, který nečekala. Kdy si musela poupravit taktiku v rámci celkové strategie. Byl to nebezpečný výraz.

„Nebyl to Brian Griffiths?" nadhodil, když se k nim Albus a Stuart připojili.

„Ten a nikdo jiný," souhlasil Stuart, který mu věnoval pobavený úšklebek, načež se obrátil na Albuse. „Víš, myslím, že se do tebe zamiloval."

„Kurva, Stuarte," vydechl Albus s nevěřícím úšklebkem na rtech. Pouze na rtech. Oči vypadaly bolestně.

„Miluje tě Robert. A koho miluje Robert, toho miluje i Brian. Jsou kámoši už od prváku," pronesl Stuart s tím jeho otravným úsměvem. „A kdo by se nezamiloval do lektvarového prince," zapředl a vtiskl Albusovi jemný polibek.

Nechtěl se na to dívat. To bylo to, co Stuart s Albusem dělal? Předhazoval ho ostatním?

„Nesnášíš přezdívky," připomněl Scorpius a vrhl vyčítavý pohled na Stuarta.

„Když jsem se Stuartem, může své hračce říkat, jak chce." Albus pokrčil rameny a přitiskl rty na Stuartovy.

Zatraceně, tohle bylo tak špatně. Nelíbilo se mu, že o sobě Albus mluvil jako o hračce. Přece nebyl věc. Proč se nechal ostatními jenom využívat?