Ztracená generace

Kniha třetí: Albus a Billie

S Billie se sešel jen párkrát. Byla to o ročník mladší nebelvírská studentka, která střídavě chodila/nechodila s jeho spolužákem Garym z Nebelvíru. Garyho příliš neznal. Věděl, že se před několika měsíci vykašlal na lektvary. Nesmírně dobré rozhodnutí, protože lektvary s Higginsem byly ztráta času. Albus si je zapsal jenom z toho důvodu, že ho fakt bavilo vařit a tehdy rád trávil čas ve Scorpiho přítomnosti. Tehdy to byl ještě Scorpi. Ne Blonďáček. A to shrnovalo Albusovy znalosti o Garym, se kterým na hodinách nikdy zrovna nevycházel. Obecně se spolužáky nevycházel. Netrápilo ho to. To, jestli Billie s někým chodila, nebo ne, koneckonců nebyl jeho problém a nebelvírská dramata jej nezajímala.

Bylo to tenkrát, když se začal častěji scházet s Dereckem a začal u mrzimorských přespávat, ale nic si neslibovali. Stalo se to ještě před tím lékem.

Když se s ní znova sešel, šli automaticky do Komnaty nejvyšší potřeby. Začala ho ihned líbat a žádostivě se k němu tisknout. Oproti předchozím schůzkám se mu snažila dostat do kalhot. Seslal na ni zrcadlící kouzlo. Něco bylo špatně. Nebyla tam touha, byla tam divná bolest, provinilost a strach.

„Billie, co se děje?" otázal se opatrně a odtáhl se.

Překvapeně se na něj podívala. Měla vyděšené oříškové oči, svěsila hlavu. Do očí se jí nahrnuly slzy. Pevně ji objal, odvedl k posteli, kde se posadili. Nechal ji, aby se mu vyplakala na rameni. Pro změnu to nemusel být on, kdo potřeboval utěšit.

„Jde o Garyho?" zeptal se tiše, když ji hladil po zádech.

„Taky," souhlasila mezi vzlyky. „Já jsem tak blbá," zakvílela mu do ramena.

„Billie," zapředl měkce a pohladil ji po vlasech. Nevyvracel, že byla blbá. Byla zamilovaná, v podstatě to šlo ruku v ruce. Neuměl lhát. „Copak se stalo? Nikomu nic neřeknu, slibuju."

„Já-" zarazila se a sklopila hlavu. „Jsem těhotná," vydechla takřka neslyšně.

Kurva, to asi nebylo moc dobré. Byla teprve v pátém ročníku, její největší starostí měly být zkoušky NKÚ, ne tohle. Věděl, že to nezpůsobil on.

„Jsi si jistá?" zeptal se opatrně. Cítil, jak v něm skrze zrcadlící kouzlo roste zoufalství. Byla si jistá. „Ví to Gary?"

Zavrtěla hlavou. Objal ji kolem ramen.

„Já nechci dítě, tedy chci, ale rozhodně ne teď," řekla přesvědčeně. Albus si pak nebyl úplně jistý, kde měla problém. Existovalo na to jednoduché řešení. Nechtěl ji přerušovat. Pocítil, jak v něm narůstala výčitka. „Ale když půjdu za madam Pomfreyovou, dá vědět rodičům a táta je strašně staromódní a asi by mě zabil a chtěl by vědět, kdo to udělal. Zabil by i Garyho a- já jsem taková kráva," vydechla mezi vzlyky.

Albus tušil, že výraz, že by ji a jejího přítele otec zabil, asi byl hyperbola, přesto nebylo snadné s rodiči vycházet. Chápal to. Jenomže mu nemohl uniknout ten narůstající vyčítavý pocit. Vzpomněl si, jak mu kdysi Stuart říkal, že nemá věřit lidem, jen proto že spolu zažili hezké chvíle.

„Takže jsi to chtěla hodit na mě," dokončil za ni a viděl, jak se na něj provinile podívala. „Protože jsem jenom zasraný Zmijozel, který stejně spí s každým. Tak se dá očekávat nějaká nehoda," nadhodil klidně, nepřestávaje ji objímat. Cítil, že si připadala špatně.

„Ne. Protože jsi syn Harryho Pottera a táta by proti němu nikdy nešel. Tobě by nic neudělal," odporovala rázně.

Kurva, měla to v hlavě tuze popletené.

„Huh," hořce se zasmál. „To však předpokládáš, že by se mě zastal," pronesl trpce. Otec by jistě ocenil, kdyby konečně přestal světu ukazovat ty nebezpečné lektvary. Albusovu smrt by jenom uvítal. Protože Albus byl zkurvený Zmijozel. Protože Albus zradil rodinu a dobré jméno. Protože Albus byl špatně. Albus se špatně narodil, protože proč jinak-