Ztracená generace

Kniha druhá: Albus a Dereck

Zpočátku to s Dereckem vypadalo úplně stejně jako se všemi ostatními - vzkaz v knihovně, schůzka v Komnatě nejvyšší potřeby, pohled na chodbě, kde stačil jeden letmý úsměv, aby spolu skončili někde na záchodě, kde jej udělal přesně tak, jak to měl Dereck rád. Ale něco na tom bylo jiné. Rád na něj narážel na chodbách. Možná to bylo z toho důvodu, že ten chlapec s čokoládovýma očima jej tehdy na party poté, co se vyznal ze svých citů viděl, jak se sesypal a pomohl mu se znova poskládat a postavit na nohy. Byl to právě ten chlapec, o kterém se dalo říci, že jej ze všech svých známostí měl nejraději. Avšak vždy šlo jenom o sex. Domluvili se tak. Dereck věděl, do koho byl ve skutečnosti zamilovaný a sám se přece taky jistě scházel s jinými lidmi, mimo jiné s Blonďáčkem, jak Albus moc dobře věděl.

Začalo to u sexu a Albus rád uspokojoval ostatní. Rád skrze ně zažíval potěšení. Dereck jej bavil ze všech nejvíce. Cítil tam navíc podivné souznění.

Albus se jej ptal na jeho představy a fantazie. Dozvěděl se, že Derecka docela vzrušuje představa, že by je mohl každý přistihnout. Albus se tehdy spokojeně usmál. Do toho plachého chlapce by to neřekl. Jenomže kdo by do něj samotného řekl, že začne šukat na potkání s každým, kdo měl zájem? Rozhodně se naučil nesoudit lidi podle obalu. Jemu samotnému se ta představa velmi zamlouvala. Dokázal s tím pracovat.

Bylo tenkrát docela pozdě, když seděl v knihovně a zahlédl Derecka, jak si sedal někam k zadnímu stolu. Knihovna byla takřka prázdná a Albus frustrovaný z toho být poblíž Blonďáčka a tvářit se, že bylo všechno v pořádku. Nic z něj nedokázalo vypudit pocit zmaru jako sex.

Mimoděk sáhl do kapsy a podíval se na hrací kostku, kterou s sebou začal v poslední době nosit.

Vstal a ignoroval bouřková oblaka, která se po něm zmateně podívala. Chvíli ledabyle bloudil kolem regálu s knihami poblíž Derecka a propaloval jej pohledem. Vyzývavě se na něj usmíval. Druhý mu pohled opětoval.

Bez zaváhání se rychle vrhl pod stůl a rozepnul Dereckovi kalhoty. Cítil jeho vzrušení, pociťoval své vlastní vzrušení nad tím, že Dereck seděl zrovna tak, že na ně mohl Blonďáček vidět. Protože jestli něco dostávalo Albuse do varu, byla to myšlenka ukázat Blonďáčkovi, o co přicházel. Chtěl mít sex se všemi, kteří jej nebrali jako zkurvenou sázku.

Když Derecka udělal, (ten chlapec dokázal celou dobu nevydat ani hlásku a Albus cítil, jaké jej to stálo bolestné přemáhání) opatrně vylezl zpod stolu. Všiml si, že Blonďáček ho pozoroval. Zvláštním pomstychtivým způsobem jej to uklidnilo. Chtěl se vydat zpět k jejich stolu a tvářit se jakoby nic, když jej zachytila teplá ruka. Byla Dereckova. Ten chlapec si jej přitáhl k sobě a políbil na rty.

V tom polibku vnímal něco jiného než obvykle. Nedokázal poznat co. Mimoděk se začervenal. Nerozhodilo ho, když o sexu mluvil, když jej dělal, ale když jej někdo políbil takhle, rozlil se mu ruměnec po tváři. Stuart měl pravdu. Vážně se červenal v těch nejdivnějších chvílích.

Pak se odehrál ten incident u oběda. Albus neměl hlad. Obecně v poslední době necítil velkou potřebu jíst. Možná to bylo způsobeno tím, že ve společnosti Blonďáčka byl příliš nervózní, svíral se mu žaludek, neměl ani pomyšlení na to dostat něco do sebe. Jenomže tam musel chodit ze setrvačnosti, aby dostál dojmu, že se přeci nic nedělo a věci mezi nimi rozhodně nebyly divné.

Probíral se mísou s ovocem, aby si vzal alespoň jablko nebo banán na později, kdy bude z dosahu Blonďáčka. Měl už v sobě lektvar a cítil se podivně lehce, když držel v ruce podlouhlý žlutý předmět. Banán byl tvrdý a on v docela rozverné náladě.

Sáhl do kapsy a podíval se na kostku. Proč ne? Oloupal si ovoce a počkal, až se jeho pohled střetl s Dereckovým. Pohledy si vyměňovali často.

Hluboce pohlédl do čokoládových očí u vedlejšího stolu a jemně do rtů uchopil špičku banánu, nepřerušuje oční kontakt. Viděl, jak se Dereck zarazil. Hrál si s tím kusem ovoce, přejížděl jím po rtech, sál jej a nořil do úst, zatímco vpíjel oči do těch čokoládových vzdálených několik metrů.