Ztracená generace

Kniha první: Albus a ošetřovna

Neděle 26. února

Další ráno za rozbřesku se na ošetřovně objevila Agnes.

Sakra, proč pořád Agnes, a ne Scorpi?

Ten se zjevil o chvíli později z prostor madam Pomfreyové. Mezitím nenáviděná dívka nechala zmizet své karafiáty, s nimiž se po dalším mávnutí hůlky vytratila i jejich těžká vůně.

„Nezabili se," oznámila Scorpiusovi s přezíravým úsměvem.

Albus měl dojem, že vyšlo slunce. Možná za to mohlo svítání, které začalo prozařovat místnost, ale to nebylo nic proti tomu, když se vynořil on. Jemné sluneční paprsky se odrážely od jeho světlých vlasů. Působilo to skoro, jako kdyby měl svatozář. Objevilo se jeho slunce. Scorpimu pohrával na rtech nádherný úsměv, při kterém se mu vždy rozbušilo srdce, a bouřková oblaka směřovala jeho směrem.

„Nemysli si, že nevím, cos udělal," řekl Albus Scorpimu. Chtěl znít uraženě, přece jen díky němu skončil v místnosti se svým bratrem, se kterým nechtěl mluvit. Jenomže z jeho úst to vyznělo spíše obdivně, mimovolně se mu na tváři objevil úsměv. Jak by se mohl neusmívat, když viděl tohle?

„Nikdy bych si nedovolil urazit tvou inteligenci tím, abych se snažil tvrdit, že ti nedojde, co jsem udělal," zadeklamoval Scorpius s ještě širším úsměvem. Za bouřkou se objevily jiskry a Albus to nemohl snést.

Vždyť jeho milovaný vypadal takhle a díval se na něj. Na něj! Albus celou noc nespal, byl rozlámaný a teď ještě tohle. Navíc Jamesovy připomínky. Stálo ho takřka bolestné přemáhání, aby ze sebe hned nevysypal vyznání lásky. Plaše sklopil hlavu.

„Omlouvám se za tu kletbu," zazněl Scorpiusův hlas kajícně. To asi nebylo mířeno na něj. „Chtěl jsem jenom abyste si konečně promluvili." Albus postřehl, že působil lítostivě, když těkal očima z něj na Jamese.

„Hm," zamručel James a zamračil se na Scorpiuse.

Taky se mu zřejmě nezamlouvalo skončit jakožto součást zmijozelských plánů. James se na Albuse podíval nenávistným pohledem. Albus si všiml, že za těma očima hrají pobavené jiskry. James jen nechtěl dát Scorpiusovi zadostiučinění, že jim vlastně pomohl. Vrhl na bratra stejný pohled.

„Šmankote, to jste si celou noc nadávali?" nadnesla Agnes pobaveně.

Albus vytušil, že asi měla se Scorpiusem na tohle téma nějakou sázku. Ta nelidská bytost zbožňovala sázky a Albus moc dobře věděl, že Scorpi měl tu dívku rád - sic nechápal proč - a nedokázal jí žádnou výzvu odmítnout.

I o několik týdnů později si připomínal, že za to nemohl Scorpius, ale Agnes. Ta děvka dělala tyhle věci. Scorpi byl jen moc hodný, že jí chtěl vyjít vstříc. Protože Scorpius byl jeho láska a nikdy by neudělal nic špatného. Pro Albuse bylo lepší se obelhávat než se zmýlit ve svém milovaném. Než se nechat zklamat. Než si přiznat, že porušil slib.

„Poppy říkala, že když tady v noci byla, byl jsi ještě vzhůru a odmítl jsi lektvar na spaní," nadhodil Scorpius opatrně jeho směrem. Působil sklíčeně, jak přešlapoval před jeho postelí. Albus si všiml, že pozoruje hodiny. Zřejmě musela za chvíli přestat působit ta kletba, došlo mu. Proto přišel tak brzy ráno. Nechtěl, aby se s Jamesem hned zabili.

„Huh," potvrdil Albus.

V noci se tam objevila madame Pomfreyová, aby je zkontrolovala. Postřehl, jak se na něj James díval. Ten kvůli kletbě nemohl spát a Albus nechtěl, aby se nudil. Dozvěděl se dokonce i to, proč musel James opakovat ročník.