WHATEVER IT TAKES / CL16

012

Stála jsem na letišti a dívala se do telefonu. Charles řešil něco....ani nevím kam šel,ale jestli nepřijde do deseti minut tak ho asi zabiju. Po nějaké době mi začal zvonit telefon. Koukla jsem se kdo mi volá a když jsem viděla Stevevo jméno tak jsem to hned zvedla.

„ Ano?" zeptala jsem se ho.

„ Kde jsi teď?" zeptal se mě udýchaně.

„ Nikde ve tvé blízkosti. Mám namířeno do Španělska." odpověděla jsem mu.

„ Dobře. To je... Uhm dobře." tohle začíná být fakt divný.

„ Proč? Co se děje?" zeptala jsem se Steva ale on mlčel. „ Mluv se mnou." dodala jsem a doufala jsem že začne mluvit.

„ Máme problémy ve velení. Nic čeho by ses měla bát. A taky mi volal Rob."

„ Už to má?"

„ Ne, ale říkal že to není nemožný. Máš mu prej dát týden." řekl mi a já se zasekla. Týden je až moc. Do té doby už mohli najít mého bratra a zabít ho. Musím ho ochránit ať je to kdokoliv.

„ Ne. Potřebuju to co nejdříve."

„ Já vím,ale je to pro něj těžký když na tom musí dělat solo. Dej mi aspoň tři dny." fakt jsem váhala. I do tří dnů ho můžou najít,ale nic jiného mi nezbývá.

„ Dobře. Tři dny." odpověděla jsem mu a tipla to.

„ S kým jsi to mluvila?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a viděla jsem šibalsky se usmívajícího Charlese.

„ Do toho ti nic není Leclercu." řekla jsem flirtovacím tónem.

„ Aww škoda. Chtěl jsem ti říct svoje největší tajemství." udělal smutný obličeje a já se zasmála.

„ I kdyby jsi měl nějaký hluboký tajemství což neříkám že nemáš tak zaprvé stačil by mi jeden telefon abych abych se všechny dozvěděla a za druhé
...volali mi z práce a některé věci jsou až moc tajné aby je někdo z vás věděl." odpověděl jsem mu trochu vážněji.

„ Ani Max?" zeptal se a já se usmála.

„ Ne. Některé věci ani Max nemůže vědět. Když už jsme u něho. Nevíš co s ním je? Celej týden se mi neozval." zeptala jsem se Charlese a ten se hned podíval na svoje boty . Něco ví...

„ Nesnaž se mi lhát. Nesnáším když mi někdo lže." dodala jsem a Charles se na mě znovu podíval.

„ Někdo mu něco napsal a on pak odešel pryč. Nevím kdo mu napsal,ale šlo vidět že ho to naštvalo." odpověděl mi jednoduše Charles a já kývla.

* * *

„ Zoe...zoe." otevřela jsem pomalu oči a hned jsem navázala oční kontakt s Charlesem. Sedla jsem si,ale nepřerušila jsem oční kontakt.

„ Promiň." omluvila jsem se ještě trochu ospale.

„ To je dobrý. Potřeboval jsem tě vzbudit protože už jsme přistáli." oznámil mi Charles a já se podívala kolem sebe. Nikdo už v letadle nebyl jen pár letušek. Hned jsem se zvedla a Charles mě hned následoval. Vyšli jsme z letadla a šli jsme na letiště kde nás hned obklopilo asi dvacet fanoušků.
 
Já ustoupila trochu dozadu aby se Charles mohl věnovat svým fanouškům. Mezitím co on podepisoval kšiltovky a trička já se neustále dívala do svého telefonu. Doufala jsem že mi Steve zavolá nebo že mi Max napíše,ale nikdo mi nenapsal.

„ Tak jdeme." schovala jsem svůj telefon a šla jsem za Charlesem který na mě už čekal. Dal mi ruku kolem pasu a přitiskl si mě k sobě. Naklonil se k mému uchu a já cítil jeho dech na mém krku.