WHATEVER IT TAKES / CL16

039

Myslela jsem, že jsem umřela, měla jsem to jako za hotovou věc,ale když jsem slabě otevřela oči, viděla jsem bílou místnost a v ten moment jsem si myslela že jsem v nebi,ale hned na to jsem viděla spícího Charlese na židli a na chvíli jsem znervózněla.

" C-co se stalo?" Zeptala jsem se ho potichu a myslela si, že mě neuslyší,ale on hned otevřel oči a vážným a starostlivým pohledem se na mě podíval.

" Obětovala ses,abys zachránila mě a Pierra." Už i ta vzpomínka bolela a Charles poznamenal,jak jsem zasyčela bolestí,tak zmáčkl nějaké tlačítko a tím zavolal doktora.

" Jak dlouho jsem tady?" Zeptala jsem se ho znovu,ale pořád tím tichým a slabým hlasem.

" Dva týdny. Mysleli jsme,že to nepřežiješ,ale jsi tady a všem a hlavně mně se ulevilo." Vysvětlil mi Charles,a když jsem otevřela pusu na to abych něco řekla, doktor vstoupil do místnosti a já se nervózně narovnala.

" Vítejte zpátky slečno Kravitz. Jak se cítíte?" Zeptal se mě,ale mě v ten moment zajímala jenom jedno věc.

" Je mi dobře." Odpověděla jsem jednoduše a čekala až mi začne vysvětlovat co se stalo.

" Jste si jistá. Utrpěla jste vážná zranění a ztratila jste hodně krve." Informoval mě doktor,ale pořád se nedostával k tomu důležitému bodu.

" A to miminko?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase a doufala, že mi řekne, že je v pořádku,ale to se nestalo. Doktor sklopil pohled, podíval se na své boty, než se na mě smutně podíval a já věděla, že to není dobrý.

" Je mi líto. Mohli jsme zachránit jenom vás." Cítila jsem jak se mi hrnou slzy do očí,tak jsem si rychle dala jednu ruku na oči a snažila se pravidelně dýchat.

" Nechám vás o samotě. Kdyby se cokoliv dělo, zavolejte mě nebo sestřičku." Vůbec jsem nevnímala co říkal, jediný co jsem slyšela bylo to,jak zavřel dveře a já nechala slzám volný průběh.

" Zoe neplač prosím. Bolí mě tě tak vidět." Zlomeným pohledem jsem se podívala na Charlese a šlo vidět, že e ho můj pohled na mě fakt bolí.

" Je to moje vina. Kdybych ti to řekla nemusela bych odjet a mohla jsem po celou dobu zůstat s tebou. Všechno jsem to posrala." Položila jsem ruku, kterou jsem měla na čele vedle sebe a Charles si položil tu svoji na tu moji a já se na něho zmateně podívala.

" Všechno ne. Mohl jsem tě podpořit a nezachovat se tak zbaběle -"

" Každý člověk na tvém místě by to taky udělal Charlesi. Není to tvoje vina,ale jenom má." Viděla jsem jak Charles chce něco říct,ale v ten moment kdy otevřel pusu, nás někdo znovu vyrušil a už mě to začalo otravovat,ale změnila jsem svůj názor v ten moment, když jsem viděla, že do místnosti vstoupil Rob a Steve.

" Ahoj. Jak se cítíš?" Zeptal se mě Rob se smutným úsměvem na tváři. Mně se moc usmívat nechtělo,ale musela jsem,aby si ti dva mysleli, že jsem v pohodě.

" Mohlo by být líp,ale tohle stačí." Když jsem to dořekla otočila jsem se na Steva a  podívala se na něho s vážným pohledem. " Co Sánchez a Pierréz?" Zeptala jsem se ho s velkou vážností v hlase.

" Sánchez mrtvev a Pierréz ve vazbě na doživotí. Co se týče Wesleyho,toho jsme taky zabili a Xaviho jsme chytili a předali ho policii. Co mi tak chlapi říkali,dlouho se z vězení nedostane a až se dostane,bude pro něho dost těžké si najít práci."

S těmito slovy jsem se otočila na Charlese a zmateně,ale i starostlivě se na něho podívala.

" Xavi tě unesl?" Zeptala jsem se ho a on mi na to jenom kývl.

" Ty poslouchej Kravitz. Za měsíc tě čekám v práci v plné síle a nechci slyšet žádné výmluvy." Viděla jsem jak se Steve přitom uchechtl, čemuž jsem vůbec nerozuměla a on to moc dobře věděl.

" Coooo se stalo?" Zeptala jsem se jeho i Roba dost zmateně.

" Rada mě jmenovala novým šéfem a já tě zase jmenoval poradkyní naší speciální jednotky, která je pod vedením Wandy. To místo si zasloužíš Zoe." Když mi tohle Steve vysvětlil, rozzářil se mi na tváři malý úsměv.

" Čestně až do konce,no ne?" Steve I Rob se oba uchechtli na mou větu a všichni jsme viděli jak Charles vůbec nepochopil co se tady stalo ,ale nebyl čas mu to nějak vysvětlit, protože Stevovi a I Robovi přišla naléhavá zpráva,tak se rychle rozloučili a jeli na základnu.

Než jsme si s Charlesem mohli něco říct, slyšeli jsme další zaklepání na dveře a následné vcházení dovnitř. Když jsme se oba podívali kdo to byl, viděli jsme několik tváři. Do pokoje přišli Max,Daniel,Pierre ,Carlos a Lando a všichni měli nasazený ten stejný smutný úsměv jako měl Rob před několika minutami.

" Ahooj. Slyšeli jsme co se stalo,tak jsme se přišli na tebe podívat." Vysvětlil mi Danny a já se na něho slabě usmála.

" Jsi v pořádku?" Zeptal se mě Max a já na něho kývla.

" Myslím si, že ano." Když jsem řekla těhle pár slov,kluci se usmáli, vzali si židle a posadili kolem mé postele, nacož jsem s bolestivě uchechtla a koutkem oka se podívala na Charlese, který mě pořád se starostlivým pohledem na tváři pozoroval.

" Přinesli jsme UNO,aby ses tady nenudila,tak si můžeme zahrát a přitom drbat." Navrhl Pierre a Lando se hned připojil ke konverzaci.

" No jo,ale teď nemůžume drbat Charlese, protože je tady s náma." Všichni jsem se podívali vražedným pohledem na Landa, který si to v ten moment uvědomil.

" Landooo." Všichni jsme si synchronizovaně povzdechli a jenom jsme slyšeli Charlese jak se uchechtl.

" Vy jste mě drbali?" Zeptal se všech,ale tato otázka spíše směřovala ke mně,tak jsem se na něho kulišácky usmála a odpověděla jsem mu.

" Možná." Charles se ještě více usmál,ale nechal to plavat a začali jsme hrát UNO. Pár hodin jsme hráli a drbali,ale kluci už k večeru museli jít. Takže jsem se společně s Charlesem s něma rozloučila a nechali jsme je jít.

Když kluci odešli,hned jsem se otočila a se skleněnýma očima jsem se podívala na Charlese, který mě pořád sjížděl jeho starostlivým pohledem.

" Omlouvám se. Omlouvám se za všechno. Omlouvám se, že jsem ti neřekla, že je Pierre můj bratr, omlouvám se, že jsem ti neřekla o našem dítěti-" V ten moment jsem cítila jeho rty na těch mých a vůbec jsem se tomu polibku nebránila, protože jsem na něho už hodně dlouhou dobu čekala.

Když se ode mě Charles odtáhl, podíval s na mě s menším úsměvem a já čekala až začne mluvit.

" To, že je Pierre tvůj bratr s tím jsem se už smířil a co se týče našeho dítěte. Vždycky se můžeme udělat další. " Řekl mi s úsměvem na tváři, což mě dost překvapilo.

" Potom všem co jsem ti udělala se mnou pořád chceš být?" Zeptala jsem se ho s překvapením,ale zároveň s nadějí v hlase. Charles se jenom usmál,chytl mě za ruku a jemně ji stiskl.

" Já tě miluju Zoe Kravitz. Šel bych za tebou kamkoliv, položil bych za tebe život stejně jako jsi to udělala ty a udělal bych pro tebe cokoliv. Za jakoukoliv cenu." V ten moment se mi vykouzlil upřímný úsměv na tváři a já snad myslela, že umřu na to,jak moc jsem teď byla šťastná.

" Taky tě miluju Charlesi Leclercu. Za jakoukoliv cenu." Charlesovi se stejně jako mě před chvílí taky vykouzlil úsměv na tváři a znovu se na mě podíval s tím jeho roztomilým pohledem.

" Za jakoukoliv cenu..."

A/N: Možná jsem si z vás trochu vystřelila 🤗🫡. Nemáte za co. Každopádně tohle je předposlední kapitola,a poté bude už následovat jenom epilog.

-Nat🏎️