WHATEVER IT TAKES / CL16

034

"Chlapi,máme přestávku." Ozvalo se ode dveří,které vedly pryč ze sklepa,ve kterém jsem se nacházela a jen tak,tak jsem vnímala co se kolem mě děje,protože jsem už mlela z posledního.

Sanchézovi gorily,které měli za úkol ze mě něco vypáčit odešli a já tak měla chvíli na to si oddechnout. Hodiny,ketré byly dané na stole ukazovalo 2 hodiny ráno a já si jenom povzdechla pomalu zavírala oči,protože už jsm dál nemohla. 

Když jsem zavírala oči,v ten moment jsem slyšela ze shora výstřeli a výkřiky,díky čemuž jsem spozornila,ale pořád jsem chtěla zavřít oči , a aby tohle už všechno skončilo. Už jsem chtěla po několikáté zavřít oči,ale slyšela jsem kroky,které vedly až ke mně a když jsem se podívala kdo to byl,zase jsem měla naději.

"Ty vypadáš." Aiden vzal nůž a odřízl mě od těch hrozných provazů,které mě tady po celé dva týdny drželi. Pomalu jsem si stoupla ,ale nebyla jsem dost silná,abych mohla jít sama a naštěstí to Aiden viděl,takže přehodil mou ruku,kolem jeho ramen a on si svou ruku dal kolem mého pasu.

"Dostaneme tě odsud." S těmito slovy jsme pomalu,ale zároven co nejrychleji šli ke schodům,které vedou do domu a kupodivu nás nikdo nezastvil,takže jsme vyšli až ven na zahradu a viděli jsme jenom kvůli osvětlení,které po zahradě bylo.

"Už tam budeme Zoe,vydrž." Podívala jsem se před sebe a zastavila jsem se,což donutilo i Aidena se zastavit a oba jsme se podívali před sebe,kde stál náš úhlavní nepřitel.

"Dark soldier,"Zašeptala jsem a najednou se ve mně probudila energie a já byla schopna bojovat. Podívala jsem se na Aidena, který se už na mě díval a synchronizovaně jsem jeden na druhého kývli a rozeběhli se naproti Dark Soldierovi, který byl připraven se bránit.

Naběhla jsem z jedné strany a kopla ho do kolene, což ho oslabilo a Aiden,z druhé strany ho kopl do hlavy,ale nic mu to neudělalo,tak jsem se rozhodla, že mu dám pravým hákem do obličeje ,ale on mou ruku zastavil a lehce je vytočil,ale nepovedlo se mu ji vykloubit, protože ho Aiden kopl do boku.

Snažili jsme se nasazovat různé taktiky,ale on nám vždycky Všechno přečetl a byl připravený na proti útok,ale my se stejně nedali. Chtěli jsme toho parchanta dostat a tohle byla jediná šance.

Znovu jsem se proti němu rozeběhla a sázela jsem do něho jednu ránu za druhou,ale on to vždycky vyblokoval a poté mě žduchl a já spadla tři metry od něho na zem.

Viděla jsem jak se Aiden proti němu taky rozeběhl,ale v ten moment Dakr Soldier vytáhl svůj meč a zabodl ho do Aidenovi hrudi a já jen viděla jak Aiden padá k zemi.

Rychle jsem se k němu rozeběhla a když už jsem byla u něho,sjela jsem po zemi a podívala se mu do očí, viděla jsem jak moc se bál,jak moc se bál smrti a mně začali stékat slzy.

" Budeš v pořádku Aidene. Bude to dobrý." Ze všech sil jsem se,aby se mu můj hlas netřásl,ale nešlo to.

„ Já-já nechci umřít." Jeho zlomený hlas mě vduchu zabíjel a pořád stejně mně stékaly slzy po tváři. Viděla jsem jak vykašlává krev a já věděla, že to byl konec, stejně jako Aiden.

"Dě-kuju za-za všechno. M-mám tě rád Zoe Kravitz." Viděla jsem jak Aidenovi taky stékaly slzy a nesnášela jsem ten pocit, že s tím nemůžu nic dělat.

Chtěla jsem mu něco říct,ale měla jsem knedlík v krku a vůbec nic jsem s tím nemohla dělat a když jsem hluboce polkla a byla připravena něco říct,Aiden už zavřel oči a jeho sevření na mé ruce povolilo.

Nemohla jsem se nadechnout,bylo to těžké se dívat na svého kamaráda jak umírá a jediný co jsem chtěla v ten moment udělat bylo křičet,tak jsem to taky udělala.