WHATEVER IT TAKES / CL16

019

„Zoe?” ignorovala jsem Pierruv hlad a šla jsem ke garáži Ferrari abych se ujistila, že je Charles v pořádku, protože co jsem tak slyšela tak mu taky přestal fungovat motor a prej měl dost velkej naráz.

„Zoe! Zoe můžeš se kurva zastavit.” Pierre mě chytil za zápěstí což mě donutilo se na něj otočit celým svým tělem.

„ Teď na to nemám čas Pierre...”

„Ne, ty si ho najdeš, protože pro tebe není vůbec těžké dělat mechanika nebo nějakýho zabijáka. Co seš zač?” zeptal se mě naštvaným hlasem. Už jsem mu chtěla něco říct,ale tvrdý hlas mě zastavil.

„ Hej. Uklidni se Pierre.” otočila jsem se a viděla jsem Charlese, který k nám teď přišel. Celým svým tělem jsem se otočila na něho a on udělal to stejný. Svými konečky prstů mě pohladil po tváři a já sklopil pohled.

„ Dobrý?” zeptal se mě tichým,ale tentokrát jemným hlasem. Já jen kývla a neopovážila jsem se mu podívat do očí.

„ Tys to věděl? Ty jsi věděl, že je to nějaký nájemný zabiják?” v ten moment se mě Charles pustil a svýma rukama mě přesunul za něj, ale pořád jsem měla výhled na Pierra.

„ Zoe není nájemný vrah je to...” Charles se na mě podíval a svým pohledem žádal o svolení, které jsem mu dala kyvnutím hlavy. Charles se zhluboka nadechla, přemýšlel jak to Pierrovi vysvětlí a potom vydechl.

„ Zoe pracuje u tajných služeb a taky u speciálních sil.  Není to nájemný vrah jen dělá svoji práci.” bránil mě Charles a já se pousmála na to jak mě bránil.

Pierre tam jen tak zmateně stál a naštvaně se na nás koukal.

„ C-co?” zeptal se nás zmateně ,ale pořád naštvaně. Charles se na mě podíval pohledem jestli se chci slova ujat já.

„ Poslyš Pierre. Vysvětlím ti to,jen mi napiš jméno tvého hotelu a číslo pokoje.” řekla jsem mu a Pierre neochotně kývl a hned si vzal do ruky telefon a začal si něj něco psát. Po chvíli ho schoval a mně v ten samej moment zpráva.

„ Děkuju...”

„ Nech si ty kecy...” řekl mi Pierre a bez dalších slov odešel pryč. Zkoušela jsem jeho chování ignorovat,ale je to můj bratr a cítím se pořád provinile.

„ V pohodě?” otočila jsem se na Charlese, který mi dával ustaraný pohled.

„ Jo,jo, ale co ty? Slyšela jsem, že jsi měl celkem tvrdý náraz.” svojí rukou jsem stiskla jeho biceps a čekala na jeho odpověď.

„ Bylo to tvrdý,ale nic co bych nikdy nezažil. Neboj se.” Charles se odmlčel a podíval se směrem kudy odcházel Pierre. „ Chceš mi vysvětlit co to bylo?” zeptal se mě tím svým jemným hlasem a já se na něho usmála.

„ Přijdu večer. Jen mi napiš číslo tvého pokoje.” otočila jsem se a začala jsem odcházet.

„ Ani nevíš na jakým jsem hotelu.” slyšela jsem za sebou a na to jsem se uchechtla.

„ Ty a Pierre jste nejlepší kamarády. Nebylo těžký si dát 2 a 2 dohromady.” odpověděla jsem mu bez otáčení a šla jsem ke garáži Red Bullu. Přišla jsem k Maxovýmu pokoji a zaklepala na dveře. Když se ozvalo dále tak jsem otevřela dveře a viděla Maxe jak sedí na sedačce a klepe nohama.

„ Maxi?” zeptala jsem se ho tichým hlasem a Max hned spozornil.

„ Zoe...coo tady děláš?” sedla jsem si vedle něho a položila ruku na jeho stehno což ho donutilo přestat klepat nohama.