WHATEVER IT TAKES / CL16

EPILOGUE

1 year later

"Ahoj Zoe. Jenom jsem se chtěla zeptat na ten plán, který jsi vymyslela k naší misi." Stála jsem na letišti v Abu Dhabi a prvně se divala proč mi Wanda volala,ale když mi to vysvětlila,hned mi to docvaklo.

" Jo,ahoj. Všechno jsem posílala Robovi a Stevovi. Měli by to mít u sebe. Stevovi jsem ještě před odletem řekla nějaké podrobnosti, který by ti měl předat. Kdyby ti něco nesedělo,zavolej mi a já ti vše vysvětlím ano?" Zeptala jsem se jí s úsměvem na tváři,i když jsem věděla, že můj úsměv nemůže vidět.

" Ano. Užij si závod a pozdravuj Pierra a Charlese." Když tyhle slova Wanda řekla,znovu jsem se sama pro sebe usmála a neváhala s odpovědí.

" Neboj se,budu. Hodně štěstí s misí." Nenechala jsem Wandu,aby mi řekla něco dalšího a zavěsila jsem, protože jsem spěchala na poslední závod tohoto roku, takže jsem rychle nasedla do taxíku a jela na trať.

Když jsem přišla do paddocku, závod byl už v půlce,tak jsem si našla cestu k garáži Alpine týmu,za který teď Pierre jezdil a doufala jsem, že tam najdu Kiku, což se taky stalo.

" Co tady děláš?" Zeptala se mě nadšeně, když mě spatřila a rovnou si mě vtáhla do objetí.

" Chtěla jsem vás překvapit a hlavně Charlese." Odpověděla jsem jí, když jsme se od sebe odtáhli, široké úsměvy neopouštěly naše tváře.

" Myslím, že bude mít velkou radost, protože má náskok 30 sekund na Maxem. A když se nevybourá,tak bude štěstím bez sebe." Jenom jsem se usmála na její poznámku a dál se dívala na obrazovku, která ukázala všechny monoposty na trati.

" Charles Leclerc vyhrává velkou cenu Abu Dhabí a poprvé za svou kariéru se stává šampionem světa."

Já a Kika jsme společně rychle běželi k třem monopostům, který zrovna zaparkovali pod pódiem a já se nemohla přestat usmívat. Byla jsem na Charlese strašně hrdá a taky si myslím, že všichni, že si to zasloužil.

Charles doslova skočil do náruče svých mechaniků, kteří ho poplácali po rameni nebo po helmě a já s Kikou jsme stáli hned vedle nich, takže byla jenom otázka času,kdy si mě všimne.

A to se taky stalo. Charles si mě všiml,sundal si helmu a vtáhl si mě do pevného objetí.

" Ty si to zvládla." Řekl nadšeně v našem objetí, který ani jeden z nás nechtěl přerušit.

" Šla bych za tebou i přes půl světa." Odpověděla jsem mu a to byl ten moment,kdy se ode mě Charles odtáhl a vážně se mi podíval do očí.

" Já vím Zoe. Přes ty necelé dva roky jsem se o tobě naučil spoustu věcí a taky tě strašně moc miluju. Takže se tě ptám..." Charles dal jednomu ze svých mechaniků svojí helmu a ten mu pro změnu dál malou krabičku. Hned na to si klekl na jedno koleno a otevřel malou krabičku,ve které se nacházel krásný diamantový prstýnek.

" Vezmeš si mě?" Dala jsem si ruce na pusu a zadržovala slzy štěstí. Neměla jsem slov,ale nakonec jsem se vzpamatovala a odpověděla mu.

" Ano. Ano ,vezmu si tě Charlesi." Charlesovi se na tváři objevil zářivý úsměv, zvedl se a znovu mě pevně obejmul.

Když jsme se znovu od sebe odtáhli,dal mi prstýnek na prsteníček a já se mu hluboce podívala do očí, vůbec nevnímala,z toho nám všichni tleskali.

" Miluju tě Charlesi Leclercu."

" Taky tě miluju Zoe Kravitz." Charles se ke mně naklonil a hluboce mě políbil a na jsem v tomhle okamžiku už chtěla zůstat navždy.

Vždycky jsem si myslela, že je mi souzeno být sama, že nikdy nenajdu pravou lásku,jako to bylo souzeno mému tátovi,ale já měla jiný osud.

Provdat se za muže, kterého miluju a žít s ním šťastně a navěky....

The end....

A/N: Tohle už je definitivní konec příběhu. Ale nebojte se. Jak už jsem někdy říkala, dělám na dalším příběhu, který by mohl vyjít kolem Vánoc asi, takže se máte na co těšit.

-Nat🏎️