Sexy teacher Franta

Setkání s nájemným vrahem

Dnes si Franta k sobě domů pozval Ištvána, aby mu předal to, co mu dluží. Úspěšně se mu podařilo sehnat jak benzín, tak provaz a o peníze se ani nemusel starat. Těch měl tak moc, že když šel dnes ráno do trezoru, tak si ani nevšiml, že odtamtud nějaké peníze ubyly.

"Dnes sem přijde na návštěvu můj známý, abych mu předal něco, co mu dlužím. Zalez si někam do pokoje a neruš mě, Análko," varoval Franta Análii. Análie přikývla, ale rozhodně neměla v plánu ho poslechnout. Chtěla zjistit, koho si to Franta pozval k sobě domů. Za nejpravděpodobnější možnost považovala onoho nájemného vraha.

Odbila jedenáctá hodina ranní a Ištván zazvonil na Frantův zvonek. Franta ho přivítal a došel s ním do obývacího pokoje, kde si oba dva sedli na gauč.

"Už jsi to sehnal?" zeptal se Ištván hned, co se posadil.

"Jo, jasně," odpověděl otráveně Franta a předal mu hotovost.

"A co ten benzín? A provaz?"

"Jdu pro to," protočil očima Franta a vzápětí se zvedl z gauče. Zanedlouho se vrátil a předal Ištvánovi to, co mu dlužil.

"To byla doba," pronesl Ištván. Franta na to radši nic neřekl a místo toho změnil téma a zeptal se Ištvána na jeho nová umělecká díla.

Análie se mezitím proplížila až ke dveřím obýváku a snažila se odposlechnout něco užitečného z jejich konverzace. Poslouchala Frantu a Ištvána tak pozorně, až málem neslyšela, že Frantovi zazvonil mobil.

"Počkej chvíli, Ištváne, tohle musím vzít," omluvil se Franta a opustil místnost. Análie se sotva stihla schovat za roh, aby ji Franta neviděl. Počkala malou chvíli a pak se proplížila do obýváku.

"Takže ty jsi Ištván Mrazivý, je to tak?" zeptala se ho.

"A ty jsi Análie. Franta mi vyprávěl, jak se o něj hezky staráš," ušklíbl se. Análie se zamračila. Ten chlap se jí vůbec nelíbil. Něco jí na něm nesedělo.

"Na tohle nemám čas," řekla netrpělivě, "chci odpovědi. Vím, že o Frantovi víš mnohem víc než já."

"A co z toho budu mít já?" Análie bez váhání vytáhla z kapsy pár bankovek a položila je na stůl.

"To nejsou tvé peníze," poznamenal Ištván.

"Buďme k sobě upřímní. Nebýt mě, tak bys tyhle peníze neviděl ani z rychlíku," pronesla pravdu, které si byli vědomi oba dva, "tak bereš?"

"Dobře," vzdychl, "beru."