Fénixův Měsíc: Chci volnost

-22-

„Tati, řekni mi prosím upřímně, co se tehdy stalo“ „Je to dlouhý příběh, povím ti to doma, už se vrací“. Jen jsem kývl a sledoval zraněné Fénixe, jak se opírají o mé přátele a lidi, kteří jim ubližovali. „Pane, Pane, musíte pro nás hledat spravedlnost“. Zaprosil mladý Fénix, který měl křídlo zlomené, ale obvázané. „To budu. Kleknout!“ křikl jsem a více jak polovina lidé si klekla. Ale někteří se k tomu vůbec neměli. Přešel jsem tedy blíže a podíval se jednomu do očí. „Kleknout“, řekl jsem to dost chladně, pomalu si klekli, i když ne zrovna chtěně. „Teď chci přesně vědět, kdo ubližoval Fénixům a kdo ne“. „Pane, co to děláte?“ optal se někdo z řad Fénixů, ale netuším kdo. „Ne všichni lidé jsou v těchto řadách zlý. I když tento mladý Fénix chce spravedlnost, a já vím dobře proč. Má zlomené křídlo, ale přesto ho má obvázané. Ti co byli zajati neměli žádnou volnost, tudíž ani žádnou léčbu, kde si tedy obvaz mohl vzít?“ „Jacku, co navrhuješ?“ optal se Leon. „Chlapče, jak se jmenuješ?“ „Jsem Felix Pane“ „Felixi, pověz nám, kdo ti pomohl, když si byl zavřený a ubližovali ti“, pomalu přestoupil před ně a začal ukazovat. Poukázal jen na tři z patnácti. „Leone, Scotte, pomozte jim vstát“. „Felixi. Felixi, já ti taky pomohl, pamatuješ?“ Začal ihned muž, kterému jsem doslova do obličeje řekl, aby si kleknul. Začal se sunout před všechny co klečeli a začal ho tahat za nohavici. Stáhl jsem ho k sobě přes mikinu, kterou měl na sobě a zahleděl se mu hluboko do očí. Chvíli tak vydržel, než se začal vzpírat a zakřičel. „Pust mě ty zrůdo!“ Mezitím co se vzpíral mě stihl chytit za křídlo a vytáhnout se na nohy. Sakra to bolelo. Nějak se mu povedlo si nechat zbraň, přesněji nůž, který mi přiložil ke krku. Všichni Fénixové okamžitě chtěli začít jednat, ale v tom ten muž zvolal, „Stáhněte se, nebo ho podříznu!“. „To je v pořádku“ pověděl jsem klidně a mrknul levým okem tak, aby si toho ten muž nevšiml. „Jacku!“ Zvolal Lucas a chtěl mi už běžet na pomoc, ale v tom ho chytl Leon se Scottem. „Nikdo se už ani nehne!“ „V klidu chlape, nikdo ti nic neudělá“. Řekl jsem klidně, jako kdyby o nic nešlo. „Ty vůbec nemluv zrůdo. Noah tě měl zabít hned, jakmile tě našel, ale on si tě chtěl nechat. Tak strašně si mu připomínal někoho, koho měl kdysi rád. I přesto, že si mu někoho připomínal, tak přesně z toho důvodu tě nenáviděl“ „A proč nás nenávidíš ty?“ pověděl jsem, abych ho nějak zaměstnal. „Do toho ti vůbec nic není“ a v tom jsem využil situaci a praštil ho pravým loktem do břicha, levou rukou mu vzal nůž a zahodil ho pryč. Nechápavě a zmateně se na mě podíval a vrhnul se ihned na mě. Chytl jsem mu ruku a zkroutil ji tak, aby si klekl na koleno a jeho ruka byla na zádech. „Stačí lehký pohyb a máš ji zlomenou, jsi si jistý, že to chceš?“ optal jsem, i když vím, že ho čeká horší trest.

„Ostatní předejte policii a všechno jim řekněte“. „Ano Pane“ zvolalo pár Fénixů a už odcházeli. 

„Leone, Scotte, Lucasi, jste v pořádku?“ optal jsem se ihned, jakmile tahle věc byla za námi. „Jsme, ale nečekali jsme, že to bude tak rychlé“, pověděl lehce pobaveně Scott. „Jo, ani já ne, kdybych věděl, že to bude takhle, ani bych sebou nebral tolik Fénixů“. Pověděl jsem s úsměvem a v tom se mi obmotal někdo kolem krku. Podle zbarvení vlasů jsem poznal Lucase. „Tohle už nedělej, jednou z tebe dostanu infarkt“ „Neboj, už bude klid“. Pohladil jsem ho po vlasech a usmál se na Leona se Scottem. „Jacku?“ ozvalo se zpovzdálí. Lucas mě pustil a zahleděl se společně semnou na mého otce. Přešel ke mně a objal mě. „Jsem rád, že ti nic není“ zvolali jsme oba na ráz, což nás donutilo do velkého smíchu. Pustili jsme se a vydali se do Lucasova domu.

Cestou jsme si povídali. „Co se bude dít teď?“ optal se Leon se zájmem v hlase i v očích. „Teď milý Leone korunují Jacka na krále a všechno bude zase v pořádku“ „Jak to myslíš?“ zastavil jsem se na místě a podíval se mu hluboko do očí. „Věděl si, že to někdy musí přijít“ „Proč nevládneš ty? Jsi v tom určitě lepší jak já, navíc si ještě stále král, můžeš jím zůstal dál“. Přešel ke mně blíže a chytl mě za rameno. „Jacku, sice jsem vládl několik desetiletí, ale i já jsem někde začínal. Povím ti jeden příběh“. Povídal ho mě, Leonovi, Scottovi i Lucasovi cestou do Lucasova domu a nějakou dobu co jsme dorazili.