Fénixův Měsíc: Chci volnost

-10-

Někdo mi začal luskat před očima a já se polekal. Bez jediného slova jsem vstal, až téměř spadla židle na zem. „Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit, jen si najednou zamrznul". Pověděl na obranu červenovlasý mladík. „Jsem Lucas", napřáhl ke mně ruku. Netušil jsem, co po mě vlastně chce, a tak jsem ji jen sledoval. Pomalu se ke mně sklonil, chytl mě za rukáv, zvednul mou ruku a položil si ji do té své. Jen lehce stiskl a mírně zatřepal. „Těší mě" pověděl a poté pustit mou ruku. „A ty jsi?" „Lucasi, přijdeš mi povědomí", zvolal jsem bez rozmyšlení a sledoval jeho pohled. „Jak se jmenuješ" naléhal. „Jsem Dýka", můj hlas zněl slabě, stejně tak jak jsem se v té chvíli cítil. „Nejsi ty ten Fénix, co tu nedávno byl?" „Nevím, o čem to mluvíš", najednou se rozlítly dveře do místnosti a já nadskočil. „Chlapy, to mi neuvěříte!" křiknul a všichni ve třídě se k němu otočili, včetně mě. „Ten chlap, co tu byl s přednáškou před pár dny, se sem zase vrátí. Prý se mu někdo ztratil". V místnosti se rozhostilo ticho, někdo se na mě otočil, nebo aspoň mým směrem, ale mě se před očima rozlila tma, která neviděla konce.

Usedl jsem na místo, kde by se měla nacházet židle a snažil se v kapse nahmatat mobil, který mi dal Kevin. Někdo byl ale rychlejší a ten mobil mi vytáhnu z kapsy. Položil mi ho do ruky a já třikrát zmáčknul tlačítko. Téměř do vteřiny se začalo číslo vytáčet. Nezmohl jsem se zve. „Princi?" ozvalo se z telefonu, ale to už jsem telefon neudržel já. Mobil, ze kterého vyšla slova, mi najednou byla tak cizí.

Slova, která promluvila osoba pravděpodobně do mého telefonu mi přišla neznámá a já se nemohl ani pohnout. „Princi" někdo mi zašeptal hned těsně u ucha. Pohlédl jsem na osobu, která na mě šeptem promluvila a já věděl, že jsem v průšvihu.

Vydal jsem se před školu, kde by už měl správně čekat Kevin. Jeho auto jsem však neviděl. Bylo to auta pana Balla. Zrovna vylézal z auta a já se chtěl otočit a utéct, ale než jsem stihl cokoliv udělat, někdo mi vzal ruku a položil si ji kolem krku. Zjistil jsem, že to byl Lucas. Z druhé strany se mi objevil Sebastian a udělal to samé jako Lucas. „Buď klidný" pošeptal mi Lucas těsně u ucha a já se kvůli tomu zachvěl. Rozešli jsme se přímo naproti němu. Vedle nás šli ještě další čtyři mladíci, které jsem viděl ve třídě a přijdou mi docela povědomí, jen nevím odkud. Šli opravdu zajímavou chůzi a nehodlali uhnout panu Ballovi z cesty. Chtěl jsem couvnout, jakmile se jeho pohled setkal s tím mým. Jeden z přátel Lucase do něj strčili, ale bylo jim to jedno, zatímco pan Ball soptil vzteky. Mě pozornost naštěstí nevěnoval, zmizel jsem rychleji než pára při horkém letním dnu.

„Dýko!" křiknul někdo, já zvednul pohled ze země, sundal ruce z Lucase a Sebastiana a šel rychlejší chůzí ke Kevinovi. Začal mě různě prohlížet, pevně mi chytl čelist a prohlédl veškerou část mé tváře. „Hej, kdo jste" ozvalo se po chvíli zamnou, když jsem se ani já, ani Kevin delší dobu nehnul. „Princi, jste v pořádku" optal se tiše a já s úsměvem přikývl. „Jsem Kevin Lucasi, nevím zda si mě pamatuješ" pověděl, já se k nim otočil čelem a všechny si je pořádně prohlédl.

„Já vás nepoznávám. Dýko, znáš ho?" „Ano znám ho, je to můj..." chtěl jsem to do říct, ale nevím, co pro mě je. „Zákonný zástupce" odpověděl Kevin za mě s jistotou v hlase. „Jo to". Nemám sice tušení, co to znamená, ale určitě to bude lepší, než abych řekl "To je muž, který mě zachránil od mého věznitele." „Určitě ho znáš? Nezníš moc přesvědčivě". „Ano znám ho" „S kým jsem před tím volal?" optal se Kevin s nadřazeností v hlase. Lucas a nezájmem zvednul ruku a jeho pohled byl pohodový, až nezajímavý. „Máš doma otce Lucasi?" optal se Kevin a tím všechny zaskočil. Chvíli jen tak stáli a civěli na sebe, než se konečně promluvit Lucas. „Proč ho chcete vidět" „Je to starý přítel a myslím, že o tom ještě neví" položil mi ruku na rameno a já zmateně hledím z Kevina na Lucase.

Nikdo se mě neptal, jestli chci vůbec jít, prostě jsem musel.

Dostali jsme sek domu, který mi byl povědomí. „Proč jsme tu. A vůbec, proč jsou tu oni". „Já tu bydlím a oni sem chodí docela často" zasmál se nad tím Lucas a já stále nechápavě pozoroval oční boj mezi Kevinem a Lucasem.