Vešli jsme do domu a stojíme v hezky zařízeném obývacím pokoji. „Lucasi, to jsi ty?" ozval se domem hrubý hlas a poté chůze po schodech. „Jo to jsem já. Přišel jsem se starými známými". „Ale tvoje parta není stará známá, to je..." odmlčel se „...už rodina" po chvíli dořekl a já sledoval, jak hledí na Kevina. „Si to ty?" optal se dospělý muž. „Zdravím tě Liame. Už je to věčnost". Z jeho hlasu byla slyšet radost a po chvíli jen očního kontaktu se objali. Přišlo mi, že chvílemi i brečeli. „Myslel jsem, že..." opět se odmlčel a Kevin nad tím jen mávl rukou. „Proč si mě navštívil až teď Kevine, po tak dlouhé době" „Měl jsem práci" jen lehce odvětil a já stále zezadu skupinky pozoroval debatu mezi Kevinem a dospělým mužem. „Hele, kdo je ten chlap" optal jsem se kamaráda Lucase, jen si nepamatuji jeho jméno. „To je otec Lucase, jmenuje se Liam Grand". Jen jsem přitakal a dál poslouchal konverzaci. „Jaká práce, byla tak důležitá, že si nemohl přijít a pomoci mi hledat ty víš koho". „No vlastně, ostatně proto jsem přišel". Lehce se podrbal Kevin zezadu na hlavě. „Našel si ho? Víš kde je? Tak mluv už" naléhal otec Lucase. „Našel jsem ho" „No a kde je? Proč nepřišel s tebou? Neříkej mi, že ho ten hajzl zabil". Klepal se mu hlas, já jen zmateně přihlížel, a přesto ještě stále stojím v pozoru. „Nezabil, žije, jen žil deset let v zajetí a perfektně ho vycvičil k zabíjení". „Co tím myslíš Kevine". „Dýko" zvolal Kevin a to jsem k němu rázným krokem přišel. „Dovol mi Liame, abych ti představil Dýku" poukázal lehce na mě. „Dříve známý jako Jack Jagani". „Tak jsi to ty!" někdo křiknul v místnosti, všichni sebou strašně cukli, ale semnou to ani nehlo. „Jack?" znovu se optal otec Lucase. Kevin jen mlčky přikývnul a on se ke mně nahrnul s rozpjatýma rukama. Jen co byl ode mě pár centimetrů, já uhnul a nechal ho obejmout osobu, která stála zamnou. „Tak moc si mi chyběl Jacku. Ani nevíš, jak jsem o tebe bál". „Em, tati? Mohl by si mě pustit?" zmatený otec pustil svého syna a poté se rozhlížel po místnosti, až opět skončil pohledem na mě. „Ty mě nepoznáváš?" „Ne pane" „Pane?" „Liame, jak jsem řekl, Noah ho deset let věznil, trýznil, mučil a cvičil těm nejhorším způsobům". „Jak to vůbec víš Kevine" „Byl jsem tam. Od té doby, co ho chytli, to já dostal úkol ho vycvičit". Muž jen zaraženě stál a nevěděl co říct. „Kevine proč jsme tu" optal jsem se slušně. „Pamatuješ si na čas, kdy Noah zabil tvou rodinu" jen jsem přikývl. „Tvoje sestra ti řekla, aby si šel do města najít může jménem Liam Grand. Našel si ho a chvíli s ním žil v tomto domě, staral se o tebe jako o vlastního a poté tě poslal do školy, kam si ale nedošel". „Ale to už je dávno" jen jsem odvětil. „Přes deset let Jacku. Téměř deset let jsem nepřestal hledat a věřit že žiješ" pověděl Lucas a stoupl si přede mně.
Omlouvám se, tato kapitola bude kratší, ale další bude delší. Hezké počtení 😊
ČTEŠ
Fénixův Měsíc: Chci volnost
Fantasi„Jacku uteč!" křiknul táta, král všech Fénixů s posledním dechem. Jeho oči ztratili život a já poznal, že už není mezi námi. Otočil jsem se na místě s brekem v očích, pokusil se vytáhnout sestru na nohy, která sotva dýchala a snažil se, i s ní utéct...
