Fénixův Měsíc: Chci volnost

-14-

„Kdo zvoní tak brzo ráno" zvolal otevírající mladý muž a já na něj jen zmateně hleděl. „Přejete si?" „Zdravím bydlí zde Liam Grand?" „Bohužel, před týdnem zemřel. Jste tu na pohřeb?" „Co? On zemřel?" moje kolena se začala třást, až jsem skoro ztratil balanc. „Jardo, kdo je to" ve dveřích se náhle objevil Lucas celý v černým a černým šátkem na čele. „Jacku" klesnul hlasem a nenadál jsem se a už byl kolem mého krku. Co mám teď dělat? Odstrčit ho? Objat ho? Takové lidské emoce neznám. Stále je to pro mě neznáme a Fénixové ve vesnici tolik pocity nedávají najevo, aspoň ne tolik. Něčí ruce chytli ty mé a dali na jeho záda. Pohledem jsem zavadil o Scotta, na kterém byla vidět lítost a hned na to mi to došlo. Jeho otec zemřel. Sevřel jsem ho pevněji a lehce hladil po zádech.

Pozval mě i mé přátelé dovnitř a já chtěl zjistit, jak co se stalo.

Zavedl nás někam hlouběji do domu. Byla tu spousta lidí v černém. Divné, že jsem ještě stále nepotkal Kevina.

„Vy jste Jackovi přátelé?" optal se opatrně. Kývli i s úsměvem a oba podali ruku. „Jsem Lucas, jste taky Fénixové?" otázku položil velmi tiše. „Ano, já jsem Scott". „Já Leon". Podali si navzájem ruce a poté se opět věnoval mě. „Tak co se stalo" „Jacku, rodině jsme řekli, že to byla strašlivá nehoda, ale ve skutečnosti to nehoda vůbec nebyla. Byla to vražda". „Kdo to udělal, kdo by to vůbec udělal tvému otci, vždyť byl tak milý". Na Lucasovi tváři se značila zloba, která nenabírala konce.

„Byl to Noah Ball". Po chvíli pověděl a já zatajil dech. „Myslíš ten, který tak dlouho držel Jacka?" „Víte o tom?" promluvil Leon a já ihned reagoval. „Víme, promiň Jacku. Řekl nám to Gus pár dní po tom, co viděl, že jsme se sblížili". Obhájil sebe i Leona Scott, já jim to však za zlé neměl. „Co vůbec stalo, proč myslíš že to byla vražda" lehce jsem se optal, ale ani já nebyl zrovna dvakrát v klidu. „Protože ho zabil přímo přede mnou, ještě pořád myslíš že to byla nehoda" „Ne, ani jsem si to nemyslel, vím dobře čeho je on schopný". Jen co jsem hlesl hlasem, přiřítil se někdo pro mě cizí. „Lucasi, funus už začíná" v jeho očích se značili slzy a červené oči toho byli i důkazem. „Promiň Jacku, už musím jít, jsem rád že si se vrátil, potom si promluvíme". Pověděl slabě a odešel. „Hlídejte ho" zavelel jsem bez milosti a oni ihned poslechli. „Kam jdeš ty" optali se, než jsem stihl plně zmizet. „Navštívit starého známého". Odešel jsem rovnou za ním.

Téměř se to tu nezměnilo. Nějakou záhadou jsem našel školu, ve které jsem strávil sotva hodinu. Samozřejmě jsem nešel dovnitř, jen prošel a začal hledat místo, kde by se asi mohl nacházet.

Tahle lesní cesta mi je povědomá. Něco ve mně mi říkalo, abych se vydal tudy. Můj šestý smysl mě nikdy nezklamal. Poslechl jsem svůj smysl a vydal se cestičkou směr les, který byl temnějším každým krokem.

Po pár minutách strašidelné cesty jsem dorazil k domu, který vypadal znovu podvědomě, jen nevím odkud.

Skryl jsem ve křoví zakrytý stromy, jakmile jsem uslyšel hlasy. Z boku velkého domu se objevili tři postavy, jedna si utírala ruce do nějakého ručníku nebo utěrky, či co to bylo, další dvě postavy za ním někoho táhli. Byl to mladý Fénix. Mohlo mu být sotva patnáct. Zmlácený až do krve, kulhá a jeho křídla nevypadají moc dobře. Měl jsem tušení správné, našel jsem to místo. Krev ve mně doslova vřela a já je chtěl na místě zabít.

Jakmile jsem vycítil příležitost a pomoci nebohému Fénixovi, sotva jsem se pořádně postavil a udělal krok, někdo mi dal ruku před pusu a silně stáhl k zemi. Leknutím jsem zavřel oči. „Buď ticho", špitla osoba a já oči lehce pootevřel. Hledím na Kevina, který se stále dívá směrem, kterým jsem se chystal vydat.

Po chvíli mě pustil a já ihned zjistil, jaká je situace. Byli pryč. Zmizeli v domě a já ztratil příležitost. „Proč si to udělal, mohl jsem mu pomoct" vyjel jsem po něm velmi naštvaným tónem a hleděl mu přímo do očí. „Zapomněl si snad čeho jsou schopni? Co kdyby tě taky dostali? Fénixové by to bez tebe nepřežili a ty mi dáváš za vinu, že se tě snažím zachránit?" až agresivně po mě vyjel a rukou naznačil, abychom se okamžitě, ale tiše vrátili. Neměl jsem, jak odpovědět.

Opět jsme se vrátili k domu Lucase a Kevin beze slova vešel. Byl na něm vidět ten nekonečný vztek.

„Princi, jsi zpět" zvolal Scott a já jen mírně přikývl. „Nevíte, kde Je Lucas?" ozvalo se hrubým hlasem kolem mého ucha, jako vítr. „Je vzadu v kuchyni" odpověděl Leon bez váhání a lehce poukázal prstem. Jakmile zmizel opět ve dveřích, každý se postavil z jedné strany a hned chtěli vědět, co se stalo. Řekl jsem jim vše, i důvod, proč jsem šel zrovna tam.

„Princi, Kevin vás chtěl pouze chránit, nemáte mu to snad za zlé, nebo snad jo?" „Říkal jsem vám to už kdysi, můžete mi říkat čistě jen Jack". Jen přitakali. „Ne, to nemám". Povzdychl jsem si a zahleděl se ven z okna. „Jsem si vědom, že jsem se mohl dostat do velmi špatné situace, ale když jsem viděl toho Fénixe, který musel strašlivě trpět, zuřil jsem". „My tě chápeme Princi, teda Jacku" za koktnul se Leon a já se nad tím pousmál. „Ale Kevin má pravdu, pokud by se ti něco stalo, náš druh nemá vůdce" dopověděl svým skleslým hlasem. „Jacku?" ozvalo se v místnosti a já ihned zpozorněl.