„Jacku uteč!" křiknul táta, král všech Fénixů s posledním dechem. Jeho oči ztratili život a já poznal, že už není mezi námi. Otočil jsem se na místě s brekem v očích, pokusil se vytáhnout sestru na nohy, která sotva dýchala a snažil se, i s ní utéct...
Když už konečně stál na nohou a znovu mi vysvětlil celou situaci, i to, že jsem vlastně princ Fénixů, tak jsem byl ještě víc zmatený, než když mě unesli. „Princi, měl byste se vrátit domů". Tak rychle jsem ho zpražil pohledem, tak jako ještě nikdy. „Domů? Děláš si ze mě srandu?" falešně jsem se na něj usmál a on poznal, co udělal špatně. „Já, myslel jsem to jinak, myslel jsem domů ke svým. Musíte nastoupit na trůn a dát vše zase do pořádku". „Nemůžu nastoupit na trůn, když ani pořádně nevím, jak žít". Dupnul jsem si a on dobře věděl, že mě nepřesvědčí. „Co navrhujete Princi" „Jako první mi neříkej "princ", ale Dýka". Pootočil jsem se k němu zády. „Ale-" „To nebyla žádost". Otočil jsem se opět čelem k němu a on zmlknul. „Chci do té školy jít. Chci vědět, zda ti mladí muži jsou v pořádku". „Jsou" „Chci to vidět na vlastní oči". Proč se mě snaží přesvědčit, abych tam nechodil.
Jelikož už bylo pozdě, vydali jsme se na jeho žádost do jeho domu. Neměl jsem námitky, chtěl jsem ze sebe smýt tu krev.
„Tady je koupelna Dýko", jen jsem kývnul hlavou jako poděkování a zalezl si dovnitř. Nestihl jsem ani zavřít dveře a už k nim přiskočil a v ruce držel nějaké věci. „Tohle si obleč. Špinavé oblečení hoď do umyvadla, pak je rovnou vyhodím". „Rozumím", zavřel jsem a zalezl do sprchového koutu. Pustil na sebe studenou vodu a mírně se zachvěl. Umyl jsem si vlasy, celé tělo, a nakonec i křídla. Nerozumím tomu, proč se stala černými, když byla krásně čistě bílá.
Vylezl jsem ze sprchy a začal se sušit. Oblékl jsem si věci, které mi Kevin připravil a zahleděl se na sebe do zrcadla.
Po nějaké době jsem konečně vyšel z koupelny a zamířil si to někam do chodby, která vedla do obýváku. Kevin seděl na gauči a prohlížel nějaké papíry. „Dýko, už jsi venku, to je super. Mám tu pro tebe pár papírů, které musíš podepsat". Nechápavě k němu přijdu a posadím se o jedno místo vedle něj. Převezmu si papíry a prohlédnu si je. "Žádost o studium" stojí na hlavní straně a já zvednu pohled ke Kevinovi. „Co to je" „Chtěl si přece, aby ses dostal do školy ne? Jiná cesta nevede. Navíc si měl pravdu s tím, že nevíš, jak se pořádně žije, proto jsem tě přihlásil na školu, kde tě všechno naučí. Po čase budeš moct konečně nastoupit na trůn a vládnout". V jeho očích byli vidět jiskřičky naděje. Jen jsem přitakal jako idiot a začal podepisovat papíry. Do té školy musím jít.
Podepsané papíry jsem mu opět předal a on se podepsal, jako můj zákonný zástupce. „Mám na tebe prosbu" pootočil hlavu mým směrem, ale očima ještě kontroval papíry. „Potřebuji, aby si mi ostříhal vlasy". „Ale proč?" On sám měl totiž dost dlouhé vlasy, takže je nosil v culíku. „Nestříhal jsem je od doby, co..." odmlčel jsem se na nějakou dobu, a to ho donutilo oči zvednout. „Chápu" mírně se pousmál a bez dalšího slova vstal.
Vrátil se i s nůžkami v ruce a jen naznačil, ať jdu za ním. Rukou poukázal, ať se posadím na židli v kuchyni a já tak učinil. Ani je nečesal a rovnou stříhal.
Nějakou dobu to trvalo, ale když konečně skončil a podal mi malé zrcátko. Připadal jsem si skvěle. Začal jsem si uvědomovat, že jsem volný a sám od sebe vytáhnul křídla. „Dýko koukej" zvolal Kevin a já se na něj otočil. Všiml jsem si černých peří ve vzduchu a viděl, jak má dosud černá křídla mění barvu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
