First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 4. : „Shledání."

Kdyby si měl Sasuke vybrat, rozhodně by si jako způsob smrti nevybral sežrání obřím naštvaným mývalem. Byl by se této ironii i zasmál, žel bohu na této situaci nebylo vtipného, ani co by se za nehet vešlo.

I přestože měl Sasuke každou chvíli skončit jako mývalí oběd, jeho mozek byl v pohotovosti. Tam vzadu byla přece přes zeď natažená síť, která zahrazovala průchod do další chodby., všiml si toho když přišli. Byla moc vysoká, přelézt by ji nestihli, za netvorem nebylo dost místa, dostal by je. Ale dole, úplně u země, byla trocha místa kudy by snad bylo možné se protáhnout. Sasuke věděl, že jeho jen tak rozhodně nikdo poslouchat nebude. Takže se rozhodl pro názornou ukázku.

Rozeběhl se a cestou křik na Juuga „Všichni sem!". Nevěděl jestli to Juugo pochopil a nebo ne, on sám se ale momentálně soustředil na tento gymnastický výkon. Nikdy se nepovažoval za nějakého extra atleta, ale věděl, že silný býval dost. Jeho vzpomínky byly sice celé naopak a nedávaly smysl, ale některé střípky se sem tam spojovaly.

Běžel a kus před sítí sklouzl na zem, mýval si toho všiml a chňapl po něm drápy, Sasuke cítil jak mu drápy zajely hluboko do kůže na rameni. Do očí mu vhrkly slzy, ale klouzal stále dál. Nabral rychlost a i s ránou na ruce, ze které mu už povážlivě tekla krev, se protáhl mezerou pod sítí a zastavil se na druhé straně.

Slzy mu tekly z očí, poněvadž ho ruka nesmírně bolela. Ostatní nejistě koukali na Juuga a pak na Sasukeho. Juugo jako by neviděl, že jim nezbývá čas. „Utečeme mu pojďte!" zařval Juugo a hnal se pryč, v tom ho ale zarazil Sasukeho hlas „Ty idiote! Nemáte dost času! Ta věc vás zabije ani si toho nevšimnete!".

Sasuke nechápal jak může být někdo tak zoufale zabedněný. Ovšem ostatnî členové nejevili zrovna ochotu nechat se jen tak roztrhat. Tři se s ním rozběhli pryč a odlákali tak tu věc na sebe. Mezitím se Sasukemu podařilo dostat za síť i ostatní. Teď ale viděli, jak Juugo letí na druhou stranu a naráží do protější zdi. A ke své hrůze zjišťují, že má v hrudi obrovskou díru po drápu. Dívky se rozvzlykaly a chlapci i se Sasukem vyděšeně zírali na nejsilnějšího z nich, jak se mrtvý válí na zemi, jako kus hadru.

Ostatní ze skupiny taky neměli štěstí, za sítí byli čtyři, další dva čekali na smrt a ti poslední dva byli mrtví. Oni však najednou otočili svůj běh směrem k síti a v tu chvíli Sasuke věděl, že přežije jen jeden. Druhý kluk už od začátku zaostával, byl zavalitý a malý. Sasuke si vzpomněl že se jmenoval Chouji.

Chouji se belhal směrem k nim, na noze měl obrovský škrábanec o šířce mandarinky. Jeho nohy se vratce nakláněly a druhý chlapec ho jen tak tak přidržoval, aby nespadl. Chouji ještě chvíli držel rovnováhu pak, ale upadl a šeptem řekl chlapci „Nech mě tu." . Druhý chlapec vrtěl hlavou, ale nakonec to vzdal a rozeběhl se k síti. Mýval už stál za Choujiho zády, všichni se otočili. Nikdo už by další smrt vidět nezvládl. Sasuke pomohl otřesenému chlapci podlézt pod sítí.

Sasuke v duchu opakoval jednu a tu samou větu.

Bylo nás 8, teď je nás pět.

Sasuke se mlčky vydal do další chodby, snažící se ignorovat zvuky bolesti ozývající se zezadu. Nemohl mu pomoci. Nebylo jak.
——————-

Naruto a ostatní mezitím procházeli uličkami starého města. Nebylo tu ani živáčka. Po první obhlídce jim bylo jasné, že jsou úplně sami.

Na každé světové straně byla brána, označená příslušnou světovou stranou. Rozmazaná písmena pod nimi, stále nedávala smysl a zpoza bran se ozývalo vrčení.

Navečer se začalo stmívat, nebe pomalu modralo a šedlo a čím dál víc připomínalo šmoulovou zmrzlinu na silnici. Naruto s ostatními se rozhodli, že rozdělají oheň. Jistě, byli díky němu viditelní, ale zahřál je dostatečně. Kromě jídla jak to tak vypadalo, se tu dalo najít snad úplně vše. Jeden kluk - Kiba dokonce odněkud vyhrabal noty a všem kdo ho byli ochotni poslouchat tvrdil, že určitě býval operním pěvcem. Jeho zpěv, bohužel zněl jako když se kočky tahají za ocas.

Všichni si polehali do kruhu okolo ohně a přikryli se hadrami, plnými děr, které Ino našla bůh ví kde.

Na kus starého kartonu napsali uhlíkem jména všech z jejich skupiny a ty zemřelé označili tečkou vedle jména.

1. Kiba
2. Neji •
3. Lee
4. Ino
5. Hinata
6. Sai •
7. Naruto

Rozhodli se, že tam Nejiho přidají, bylo by smutné, kdyby na něj všichni zapomněli. Neji byl ten chlapec, co projevil odpor Shizune.
————
Byl již večer, Naruto měl sice držet hlídku, ale po zážitcích dneška nikdo neusnul a tak jen mlčky zírali do ohně. Zanedlouho se zpoza sutin kde tábořili ozval šramot. Naruto se přikrčil a popadl první věc, která byla v jeho blízkosti. Při bližším pohledu zjistil, že jsi jako svou zbraň vybral zkroucenou mosaznou vidličku. Ostatní byli ve výběru zbraně podobně kreativní. Ino například držela v ruce housle s přetrhanými strunami, které se nyní výhružně leskly. Kiba zase sebral něco co až přehnaně připomínalo kus okénka z letadla. A Hinata, malá drobná milá Hinata popadla mačetu, která pro ni stejně byla příliš těžká. A Lee sebral ze země jakýsi kastrol a narazil si ho na hlavu jako přilbu.

Naruto bojovně zavolal „Máme zbraně! Nepřibližujte se!" hlas se mu trochu třásl, když myslel na další smrt, která by nejspíš mohla nastat. „Ne-nestřílejte! Nejsme nepřátelé!" koktal někdo. Za chvíli zpoza hromady k údivu všech vyšel Sasuke a za ním se belhal ubohý zbytek jeho skupiny.

„Sasuke?" řekl vyděšeně Naruto když spatřil ránu na chlapcově rameni. Taky si všimnul, že jeho skupinka prořídla.

„A ostatní?" zeptal se Naruto i když už předem znal odpověď.

Sasuke zavrtěl hlavou a měl co dělat, aby se nesložil. V tu chvíli ho, ale objaly dvě silné paže. Naruto tak jak tam stál ho prostě jen tak objal a Sasuke věděl, že to bylo přesně to co potřeboval. Narutovi blesklo hlavou:

Jak tohle vůbec můžeme zvládnout?

Ahoj, tuhle kapitolu dopisuju v letadle tak uvidíme jak se vám bude líbit.

Anarka