First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 17. :„Uprchlíci."

„Promiň chlapče, jen jsem zrušil jejich spojení." řekl neznámý a stáhl si kapuci z hlavy.  Byl to muž s dlouhými ježatými vlasy. Byly takové bílé, jako sníh.
„J-jaký spojení-dattebayo?" zeptal se Naruto. Tiskl si při tom krvácející ruku k tělu.
„Spojení sledovacího zařízení tvůrců."vysvětlil chlap.
„A kdo jste vy? " zeptal se Naruto.
„Můžeš mi říkat Jiraya." usmál se chlapík.

„Tak moment! Kolik vás je? Je nás tu víc? Jak to? A jak to že sakra vůbec ještě žijete-dattebayo?!" ptal se Naruto. Nechápal co se to tady děje. Jestli šlo o nějaký zvrácený pokus, proč tenhle chlap tady stojí a dost evidentně toho ví až moc?
„V klidu chlapče. Všechno ti vysvětlím a mí přátelé už vyzvedli tvé společníky." vysvětlil mu Jiraya. V tu chvíli se Narutovi v hlavě otočily i zbývající kolečka. Sasuke? Je v pořádku? Myšlenky se mu v hlavě točily rychlostí tornáda.
„Budu ti muset tohle píchnout, nezlob se." podotkl muž a v ruce třímal injekci, velikosti ukazováčku, naplněnou až po okraj jakousi nevábnou zelenou tekutinou.
„No tak na to zapomeňte chlape! Co si myslíte, že jsem?! Feťák?!" bránil se Naruto a ruku s injekcí od sebe odstrkoval tak vehementně, že nechtěně uštědřil Jirayovi ránu do nosu.
„Bože kluku! Nemel sebou pořád! Však já tě nechci zdrogovat!" vysvětloval Jiraya.
„Tak s tím na mě tak nemiřte vy zvrhlíku!" nadával Naruto.
„Zvrhlíku?! Nikdo mě ještě nikdy takhle neurazil! Jsem jeden z přeživších! Přeživší poustevník!" lamentoval muž.
„Co to říkáte dědo? Zvrhlý poustevník?" posmíval se Naruto.
„Ty kluku mizernej, přestaň mi tak říkat!" teď už vyloženě řval Jiraya.
„Aha! A co s tím asi uděláš, zvrhlý poustevníku? Hm?" vysmíval se Naruto.
„Poslyš kluku-" začal znova muž, ale byl okamžitě přerušen.
„A taky nemám rád když mi někdo říká kluku! Mám jméno! Naruto! Na. Ru. To." slabikoval blondýn.
„To nic nemění na tom, že ti tu injekci dát musím..." odpověděl muž.
„Ale notak! Už zase s tím začínáte dědo! Už jsem vám řekl že nefetuju." podotkl podrážděně.
„Praštil ses do hlavy? Nebo seš jenom doopravdy takovej idiot?" zeptal se unaveně Jiraya.
„Tak hele! Co tím myslíte?!" urazil se Naruto.
„Kde bych tady asi sehnal fet, co? Myslíš, že nám tvůrci nechávaj krabici plnou chlastu a koupelových potřeb? Probuď se! Chtějí nás zabít!" vysvětloval rozhořčeně bělovlasý.
Naruto zrudl, bylo mu trapně a styděl se. Vůbec mu v tu chvíli nedošlo, že nejsou na svobodě. Viděl jenom jehlu a zklamaný výraz jeho matky, kdyby se se nechal zdrogovat. Tak moment! Skutečně v hlavě právě viděl jasný obraz rudovlasé ženy. Krásně modré oči jen o stupeň tmavší než ty jeho. Oči se mu naplnily slzami. Pohlédl úkosem na Jirayu a zjistil, že ho upřeně pozoruje.
„Hele kluku, promiň, nechtěl jsem na tebe křičet. Netušil jsem, že tě to takhle sebere-" začal ho chlácholit Jiraya.
„Viděl jsem ji." špitnul Naruto.
„Koho? Tu zatracenou lišku? Už je zase někde tady? Kde mám kuši?" ptal se a spěšně nabíjel onu těžkou obrovitou zbraň, kterou si s sebou přinesl.
„Ne, já viděl jsem...Viděl jsem mámu." Naruto tu větu pronesl až a posvátnou úctou. Nevěděl jak to ví, ale v moment co se mu v mysli vykreslil obraz jejího obličeje, věděl jistě o koho jde.
„Svou matku říkáš?" ujišťoval se Jiraya. „Bylo to něco jako vize? Děje se ti to často?" ptal se a soustředěně při tom krčil obočí.
„Ne, byl jenom obraz. Jako bych si najednou vzpomněl. Nikdy předtím se mi to nestalo." vysvětloval Naruto.
„Sundej si botu." přikázal bělovlasý.
„Cože to?" ptal se Naruto.
„Sundej si botu povídám!" hartusil Jiraya.
„Chlape, není to už trošičku moc? Jste fakt zvrhlík, máte úchylku na nohy?" Naruto utrousil ještě několik nejapných poznámek na mužovu adresu. Jiraya se na něj díval se směsicí vzteku a upřímného pobavení v očích. Pak jednoduše chňapl Naruta za chodidlo takovou silou, že ho převrátil na záda. Strhl mu z nohy botu a ponožku, která už notně zapáchala odhodil do trávy. Otočil mu nohu do tak nepřirozené polohy, že si myslel, že mu ji muž snad zlomí. V moment co se Jirayův pohled stočil k jeho patě, bělovlasý muž úplně strnul. Když se mu konečně povedlo natočit hlavu správným směrem, tak aby viděl na co že to ten chlap tak brejlí, ustrnul úžasem. Na noze měl tetování. Do té doby si ho nevšiml, ale nyní bylo jasně viditelné a vydávalo oslepující oranžovou záři. Nechápal, že si ho nevšiml. Bylo to sedm jednoduchých na sebe navazujících symbolů. Prvním symbolem byla hvězda, která se ale na pozdějším obrázku zvětšila a jakoby zaoblila. Třetí obrázek znázorňoval hvězdu v plné záři, na čtvrtém se po hvězdě rozrostly jakési krystalky. Na pátém obrázku byla hvězda největší a tak zaoblená, že spíš připomínala slunce. Na šestém obrázku se hvězda roztříštila do vesmíru. Sedmý obrázek znázorňoval miniaturní, přesto naprosto přesnou podobu černé díry. Celý obraz byl obkroužen dvěmi šipkami. Jedna ukazovala od obrázku sedm na obrázek jedna a druhá přesně naopak. Toto podivné tetování začínalo na patě a končilo někde zezadu kotníku. Sotva tam viděl. První dva symboly zářily jasně oranžovou barvou. A třetí vydával jemný svit podobný blikající baterce.
„Je moc brzy, sakra!" nadával Jiraya a přehraboval se v kapse pláště. Vylovil něco jako napodobeninu vysílačky složenou z drátů a posuvných koleček. Něco do té krabičky začal ťukat a tahal přitom za různé drátky a otáčel kolečky. Po chvilce se z jednoho z koleček ozval hlas.
„Jirayo? Co je Jirayo? Už máme ty děti. Kde proboha zase jsi?!" hlas ženy se rozléhal houštím tak hlasitě, že si Naruto musel zakrýt uši.
„Tsunade. Všeho nechte, řekni Orochimarovi, ať hodí zadkem a připraví neutralizaci. Ten kluk je ve třetí fázi." vysvětloval Jiraya.
„C-cože?! Jak jako?! Říkal jsi, že jsou všichni ve druhé fázi! Panebože Jirayo, jak to že ses to dozvěděl, až teď?!" hulákala žena tak, že lesní zvěř sprintem vyrazila pryč.
„Povídali jsme si, odmítal injekci, tak jsem se to snažil vysvětlit, ale začaly se mu vybavovat tváře!" odpovídal.
„Tváře? Ten kluk musí na základnu, jinak se promění přímo před tebou!" Varoval hlas ženy. Naruto byl naprosto zmatený. Jak jako že se promění? A jaký fáze.
„Dobře, dám mu injekci a hned tam budem-" ani to nestihl doříct, když ho žena přerušila.
„Na injekci ti dlabu! Nemáš na to čas!" okřikla ho.
„Ale zapamatuje si cestu-" bránil se Jiraya, byl ale znovu přerušen.
„No a co?! Tohle pravidlo jsme zavedli jen protože ty a Orochimaru jste paranoidní až hanba." odvětila tvrdohlavě.
„A pokud vím, dobře si vzpomínám, že to pravidlo se zavedlo kvůli tobě..." zamumlal si pod vousy.
„Říkal jsi něco?!" štěkla po Jirayovi tak, že se přikrčil, byl ale moc vysoký a tak vrškem hlavy srazil ze stromu veverku, která teď splašeně hopkala pryč.
„Nic Tsunade!" zasýpal. Pak otočil několika knoflíky na vysílačce a zastrčil ji do kapsy.
„Vypadá to, že tě vezmu na základnu." řekl odevzdaně.
„Jestli to nějak pomůže, tak mi tu injekci dejte."  svolil Naruto.
„A znova se s ní hádat? Přeskočilo ti snad? Copak jsi to neslyšel?" zasmál se Jiraya. Potom pohlédl na Narutovu zkrvavenou ruku a vytáhl obvaz. Rychle a ne zrovna pečlivě mu ránu omotal obvazem vyzvedl si Naruta do náruče jako zachráněnou princeznu.
„Hele chlape! Chcete si mě vzít nebo co?!" zeptal se vyděšeně blonďák. Jiraya se zasmál a odpověděl. „Ne, ale takhle to bude rychlejší. Odpusť mi ten výraz, ale vypadáš strašně. Nedivím se, taky jsem tak první týden vypadal, nebudeš asi ani úplně fit po fyzické stránce, takže to bude fakt lepší."

Bělovlasý ho chytil pevněji a rozeběhl se s ním do lesa. Úplně ignoroval Narutův výkřik. „A co moje bota?!"

———

Po asi hodině přeskakování před kameny v řece, prolézání křovisek a houští, se dostali na mýtinu. Stála tam malá chaloupka, která mohla mít nanejvýš čtyři pokoje. Rozhodně by tomuhle domečku nikdo neměl říkat "základna". Naruto byl kousek před domečkem sesazen na zem, se slovy, že už to snad ujde sám.
Noha ho studila a jemu se stýskalo po jeho druhé botě.

Před sebou, ale spatřil něco, co ho zarazilo daleko víc, než jeho bosé chodidlo. Byl to Sasuke. Zrovna vyšel z domu a teď na něj s otevřenou pusou civěl. Naruto se k němu vydal, to už ale Sasuke poklusem běžel. Trvalo asi pět vteřin, než se k sobě přitiskli v obětí. A potom, potom se Sasuke odhodlal. Udělal to, po čem už tak dlouho toužil.

Konečně spojil jejich rty.

Tak jsem tu s novou kapitolou. Tak konečně co? Dneska jsme chtěla kratší kapitolu, ale stejně má 1403 slov...No tak zase nic😅.

Ahoj
          Vaše
                    ANARKA🧡🧡🧡