First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 9. :„Vize."

Hinata ležela na zemi pokryté prachem a zmítala se v křečích. Nikdo z přítomných chvíli nereagoval. Co by měli dělat. Hinata zrovna zakřičela v jedné obzvlášť bolestivé křeči. Naruto k ní přiskočil a chytil jí hlavu, aby se nemohla praštit o žádný z kamenů. Hinata se vzepjala a podívala se hluboko do Narutových očí. „Gaara mě vede dál. Něco mi šeptá...Já nechci jít s ním, nechci!" vyjekla Hinata a z očí jí vytryskly slzy. „Nemusíš, to je v pořádku Hin, nechoď s ním." konejšil ji Naruto. Položil si ji do klína a hladil ji po vlasech. „Šhhh...Klid, všechno bude v pořádku. Slyšíš? Budeš v pořádku. Nic se ti nestane to ti slibuju." šeptal Naruto a kamarádsky jí výskal po vlasech.
„Co ti říká?" zeptal se ho Shikamaru. Naruto na něj varovně zavrtěl hlavou, Shikamaru, ale pokračoval. „Hinato, slyšela jsi jak Naruto četl tu báseň?" dívka sotva neznatelně kývla. „Byla mi podezřelá už od začátku. Nedávala smysl a pak mi to došlo. To co se v té básni popisuje, nejsou věci, jsou to lidi! Jsi ta devátá. Ino přečti kousek!" Ino ze země sebrala pohozenou báseň a četla:

„Poslední ta s dobrým srdcem,
Vidí vize z různých časů,
Však pozor
Může slyšet i budoucnosti hlasů."

Ino se tázavě podívala na Shikamara. Ten, ale jako by rozuměl celému textu ještě dřív než ho Ino přečetla. „Chápete? Ona má vizi. Musí jít za Gaarou, ať už ji zavede kamkoli." řekl Shikamaru. Naruto se smutně rozhlédl po ostatních a pak pohlédl na dívku ve svém náručí, která sebou stále divoce škubala. „Dobře." odpověděl zamyšleně. „Hin? Hin zlato, slyšíš mě?" promluvil na ni jemně. Dívka slabě kývla hlavou. „Prosím tě poslouchej mě, potřebujeme, aby jsi šla s Gaarou a řekla nám co ti povídá. Musíš to říct nahlas." Hinata divoce vrtěla hlavou. „N-ne! Ne! Já nechci!" křičela a divoce máchala nohama, přičemž Shikamara bolestivě nakopla do nosu. „Poslouchej mě...Jsem tu s tebou nic ti nehrozí." Hinata přerývaně dýchala a pomalu se uklidňovala. „Tak dobře. Půjdu za ním." zamumlala ztěžka.

Náhle se Hinata vzepjala a začal rychle mumlat, nějaká slova. „Otoč se k severu, vítr fouká zleva doprava." Škubla sebou doleva a pokračovala. Shikamaru mezitím sebral kus uhlu a starý karton a začal její slova zapisovat. „Pak otoč se k východu, vítr fouká za písmenem O a pak zpátky." na chvíli se uklidnila a pak mluvila dál. „Obrať se! K jihu, vítr fouká zprava doleva. Na západě zůstaň v řadě. Pořadí je dáno životem zbylým. Pozor na ty bez očí!" Hinata sebou naposledy slabě zatřásla a pak omdlela.
———————

Sasuke seděl na jedné z trosek a držel se za hlavu. Znovu slyšel ten zvon. Zase ho bolela hlava, on už ale teď věděl co přijde. Naposledy mu to koneckonců taky způsobila věta, kterou Naruto řekl. Věděl to jakmile dozněla poslední slova té věty. Vlastně se těšil i přes bolest ho uklidňovalo zjištění, že má nějaké vzpomínky.

„Poslouchej mě...Jsem tu s tebou nic ti nehrozí."

Sasukemu se začaly dělat mžitky, před očima a on se zcela odevzdaně ponořil do tmy. Nemusel čekat dlouho, před očima mu vytanula nová vzpomínka.

Flashback

Sasuke viděl sám sebe ležet na zemi v jakési místnosti, kterou musel být nejspíš obývák. Jeho mladší já byli - slušně řečeno - zpité až pod obraz. Mladší Sasuke v ruce třímal lahev od nějakého super předraženého alkoholu. V tu chvíli do místnosti vtrhnul blonďáček. Naruto se rozhlédl a pak mu pohled sjel přímo na Sasukeho. „Sasuke?!" vyjekl vyděšeně. „Aaaahoj Naru." broukl opile Sasuke. „Proč jsi se proboha tak děsně opil?" ptal se modrooký. „To kvůli tobě!" Sasuke vyčítavě namířil prst na Naruta, bohužel v jeho stavu nemohl postřehnout, že míří spíš na ledničku na opačné straně místnosti, než na chlapce před sebou. „K-kvůli mě?" zakoktal se Naruto. „Odjíždíš! Necháváš mě tu a je ti to jedno!" zaútočil Sasuke a z hrdla se mu vydral potlačovaný vzlyk. Narutův pohled zněžněl. Posadil se na zem vedle Sasukeho. Sasuke popotáhl a přisedl si blíž k blondýnovi. Opřel se hlavou o jeho rameno. Naruto ho těšitelsky hladil po hlavě a šeptal. „Bude to dobrý, přece nejdu navždy." šeptal modrooký. „Ale jo! Víš, že je malá šance na přežití! A stejné jdeš." vyjekl Sasuke. Sasuke zrychleně dýchal a oči mu těkaly ze strany na stranu. „Jak?" zašeptal, ale slova mu sama sklouzla z jazyku zpátky do krku. „Jak mě můžeš opustit?" vydechl nakonec. Narutovi do očí vhrkly slzy. Podíval se Sasukemu do očí a objal ho „Poslouchej mě...Jsem tu s tebou nic ti nehrozí." drmolil a z očí se jim oběma valily slzy. „Víš, že musím odejít, že ano?" zeptal se Naruto. Sasuke chvíli váhal a pak odpověděl. „Nemusíš, ale já ti v tom nikdy nemohl zabránit, už jsi se rozhodnul." A pak obraz zčernal.

End of flashback

Sasuke otevřel oči. Ležel v jakési místnosti na staré omšelé posteli. Na druhé straně pokoje byla další postel. Se zavřenýma očima a provizorním obkladem na čele, na ní ležela Hinata. Alespoň si teď někdo všiml, že jsem omdlel. Pomyslel si Sasuke. Dovnitř zatékalo, pravidelné kapání nutilo Sasukeho přemýšlet.

Byli jsme přátelé a nebo něco víc?

Ahojky, tady jsem s novou kapitolou.

Anarka