First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 6. :„Ostražitost a pohřeb."

„Jak se to mohlo stát?" ptala se Ino a rozvzlykala v Kibově náručí. Lee a Shikamaru mezitím odtáhli Shinovo tělo do ústraní. Nikdo se na něj nemohl podívat. Na první pohled bylo jasné, že tohle má na svědomí vrah. Nechali se ukolébat falešným pocitem bezpečí a s úlevou, která přišla s přežitím přestali myslet na hrozbu ze strany jejich vlastních řad.

Bylo ticho, dlouhé minuty, které jakoby trvaly navždy. Nikdo nechtěl být ten první kdo promluví a přeruší tím to tíživě ticho, které jim nahánělo hrůzu. Nakonec to byl Naruto kdo ono ticho přerušil . „Měli by jsme ho pohřbít...Aspoň tuhle poslední službu si od nás zaslouží." hlas se mu chvěl a postrádal obvyklou energii. Naruto jakoby v tu chvíli doopravdy prozřel a zjistil, že je to všechno reálné.
Kiba předal Ino do náruče Shikamara a přešel k Narutovi. „Já, Uhm...Tam za tím barákem vzadu jsem viděl nějaký nářadí mohli by tam být i lopaty. Zajdu tam." a s tím se pomalu vydal přes trosky mezi kterými tábořili, k nějaké budově úplně vzadu.

„Vezmu nějaké ty látky, ještě jich tam je dost a zkusím ho do nich nějak zabalit..." řekla Tenten a odešla na druhou stranu tábořiště pro látky. „Půjdu s tebou!" přihlásila se Hinata a už už se chtěla vydat za Tenten, když v tom ji přerušil Sasukeho hlas. „Ne, to nepřichází v úvahu." . Tenten se zarazila uprostřed pohybu a přimhouřila oči. „Co tím chceš říct? Že jsem vrah?" zeptala se dotčeně. „Ne nutně, ale pochop, přesně kvůli tomu Shino umřel, protože jsme si navzájem až moc věřili. Jít někam ve dvou je blbost. Ať už věříš nebo ne, prosím neriskuj tak a raději běžte tři." odpověděl Sasuke. Naruto se na něj překvapeně otočil. „Myslíš si, že by jsme si neměli věřit?" zeptal se klidně. „Na výběr zrovna nemáme." vysvětlil svou domněnku Sasuke. „To že si nebudeme věřit, by celou situaci jenom zhoršilo. Potřebujeme ostatní lidi, protože tohle jinak nebudeme schopní zvládnout. Tohle člověka zevnitř zničí. Ta smrt všude kolem. Je mi z toho zle, ale uvědomuji si, že sám bych se už složil. Zvýšíme ostražitost." dokončil Naruto. V duchu si sám myslel, že řekl pouze naprostou pravdu.

Sasuke se na něj zkoumavě zadíval. Nebyl si jistý co by na to vlastně měl říct. Naruto mu přišel jako velmi zvláštní osoba, někdo kdo hýří tak příjemnou a pozitivní aurou, on sám ale co se důvěry k ostatním týče byl daleko upjatější. Holky mezitím odešly a když se vrátily nesly v rukou hromady potrhaných látek. Pak odešly k Shinově tělu, Ino s Hinatou po chvíli nevydržely ten pohled a tak se obě odebrány do ústraní. Lee si mezitím přisedl k Tenten a pomohl jí zabalit tělo. Brzy na to se vrátil Kiba a v náručí nesl dva rýče a jednu lopatu. Naruto se chopil prvního rýče a odešel kousek dál. Za moment se vrátil a ukázal na místo, kde mezi dvěma stromy rašily výhonky sedmikrásek. „Bude to tady. Je to daleko od monster a je to relativně pěkné místo." řekl jim a sám i s rýčem přešel k místu a začal hloubit jámu. Kiba se k němu přidal a taky začal kopat.
—————-
Brzy začalo pařit Slunce a Narutovi s Kibou začalo být příšerné vedro. Sasuke, který lopatou nabíral hlínu a házel ji na hromadu vedla jámy, byl relativně ve stínu, ale oba chlapci s rýči byli přímo na slunečních paprscích, které jim rozhodně nemohly dělat dobře.
„Fuj to je vedro." zasupěl Naruto a otřel si zpocené čelo. Sundal si triko a odhodil ho o kus dál na zem. Jáma už byla z poloviny vykopaná, ale sil pomalu ubývalo.

Sasuke, který do té doby jenom pilně odhazoval hlínu se podíval na Naruta a málem mu zaskočil jazyk. Vyrýsované svaly se díky potu v jasném slunečním svitu leskly. Sasuke nevěděl jaká je jeho orientace. Na nic si nevzpomínal, ale tělo toho blonďáka na něj působilo, přímo neuvěřitelným účinkem. „Nevejrej tak na něj a radši kopej." zahučel na něj Kiba, který už byl taky do půl těla. Na Sasukeho, ale vůbec nezapůsobil tak jako Naruto. Sasuke zrudnul a obořil se na Kibu. „Kdo jako podle tebe vejrá?!". Sebral lopatu a začal zuřivě kopat. Naruto naštěstí nic neslyšel.
———————-
Večer když se už stmívalo byla jáma vykopaná. Lee a Shikamaru donesli Shinovo tělo k jámě a opatrně ho do ní svalili. Holky vzaly květiny, které samy natrhaly a hodily kytice k tělu. Pak Lee a Suigetsu zasypali jámu hlínou a položili na ni kámen.

Nikdo se nemodlil nikdo se neloučil, další bolest už se do nikoho nevešla a slzy už jim nezbyly. Pár minut tam všichni mlčky stáli a pak se odebrali do tábora.
—————-
„Zítra se musíme podívat po vodě a po jídle." konstatoval Shikamaru ještě té noci večer. „Měli by jsme." souhlasil Sasuke. Naruto přikývnul a ostatní jen cosi zahučeli.

Jak čas běžel setmělo se úplně. Zpoza trosek se náhle ozval šramot. Chvíli si toho nikdo nevšímal, když náhle spatřili poblíž osobu. Rudovlasý chlapec s tyrkysovýma očima se bázlivě krčil na zemi. Když k němu Sasuke přistoupil kluk vykřiknul a začal si cosi mumlat. „Kdo jsi?" zeptal se Shikamaru, který se k nim pomalu přiloudal. „Jsem Gaara, mám předat zprávu." oznámil hlubokým hlasem. Sasukemu bylo jasné co se žene hlavou všem ostatním.

Co když tu nejsme úplně sami?

Tak jsem tu s novou kapitolou. Snad se líbila.

Anarka