First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 12. :„Nejlepší přítel."

„Jsem říkal, že tě nenechám zemřít!"

Sasuke zrychleně dýchal a v ruce třímal kus dlouhého kůlu, který předtím našel u brány. Moc dobře věděl, že s mačetou by toho proti obrovskému zvířeti moc nezmohl. Když zjistil, že blonďák s sebou nevzal ani mačetu a že bude tím pádem úplně bezbranný, vydal se za ním. Ne kvůli Hinatě, ne kvůli svědomí, ale kvůli Narutovi. Jeho příjemná pozitivní aura, byla pro něj jako droga. Jako něco důvěrně známého.

A když potom viděl Naruta s dírou v břiše, vzedmula se v něm taková vlna strachu, jakou Sasuke ještě nikdy nepocítil. Viděl sám sebe, své ruce jak se napřahují a obrovskou silou, o které vůbec netušil že jí disponuje a zabodávají kůl netvorovi do zad.

Sasuke přiskočil k Narutovi. „Ty pitomče!" řval černovlásek a zděšeně zíral na ránu na břiše, ze které už povážlivě tekla krev. „Chtěl sis hrát na hrdinu?!" černovlásek sebral ze stolu ubrus takovou rychlostí, že trochu připomínal kouzelníka, který se snaží, aby z ubrusu nespadla ani jedna sklenička. Vyhrnul Narutovi mikinu a chytl ho za boky. Na nahé kůži vypadala rána ještě děsivěji. Byla hluboká a rozšklebeně se táhla od jednoho boku k druhému. Naruto mlčel vypadalo to, že nemůže mluvit. Sasuke ho prakticky silou vůle donutil, aby si mikinu i s tričkem přidržel nahoře. Vzal ubrus a začal Narutovi obvazovat celý pas. Náhle mu v tom, ale zabránila něčí ruka. Narutova ruka. „Co děláš? Takhle to nezavážu." napomenul ho Sasuke. „To je v pořádku, Sasuke." zamumlal Naruto. „No to fakt není v pořádku. Bez toho tě zpátky nedostanu, tak nedělej blbiny!" odstrčil Narutovu ruku, ten ji tam ale znovu vrátil. „A o tom mluvím Sasuke. Nevíme kolik těch zrůd tady je. Se mnou se zpátky nikdy nedostaneš." sýpal Naruto. Na tváři se mu ale rozléval úsměv. „Jestli si myslíš, že tě tu nechám, tak na to raději rychle zapomeň. To neudělám." zadrmolil Sasuke. „Sasuke, poslouchej mě. Já se s tím smířil. Byl jsem prostě moc blbej a myslel jsem, že mám šanci to zvládnout." zasmál se Naruto. „Bože můj! Proč se směješ? Umíráš! A nechceš ať tě zachráním. Měl by jsi, alespoň projevit trochu lítosti. " Naruto si Sasukeho zkoumavě prohlížel. Jakoby snad věděl, že se kdysi znali, jako by viděl to co Sasuke, ale Sasuke věděl, že to nebylo možné. „Ptáš se proč se směju? Proč se nelituju? Protože jsem neumřel jako srab! Neukryl jsem se před monstry. Já se rozhodl bojovat! A neumřu nadarmo, chtěl jsem pomoci těm na kterých mi záleží." chraptěl Naruto, už mu nezbývalo moc slov v puse. „Tady a teď ti něco řeknu! Myslíš si, že to jestli umřeš je tvoje volba? Jenomže není! Tvůj život jsem teď zachránil, takže patří mně. A já rozhodnu jestli budeš žít a nebo ne! A uhni už s tou rukou."

Naruto ho pozoroval jak mu zavazuje ránu. Už se ho nesnažil zarazit. Sasuke si ho pak neobratně vyšvihl na záda. Pak sebral ze země Narutovu tašku a naplnil jí jídlem až po okraj taky sebral obě lahve a naplnil je vodou ze džbánů. Vratkým krokem se vydal z místnosti.

O několik hodin později

Sasuke cestou ani jednou nezastavil. Naruto mu na zádech střídavě omdléval a zase se probouzel, tudíž si Sasuke nemohl dovolit žádné zpoždění. Díky značkám, které Naruto kreslil, šla cesta mnohem lépe. Sasuke sbíral všechny síly co měl a nutil své tělo k pohybu. Díky bohu, žádné nestvůry už nepotkali.

———————-

Nad ránem se ocitli u brány. Naruto mělce dýchal a skoro už nemluvil. To Sasukeho poměrně znepokojovalo, co blonďáčka znal, stále jen mluvil. Když zrovna procházeli branou Naruto chraptivě promluvil. „Víš Sasuke, známe se sice jenom dva týdny, ale cítím se, jako bych tě už znal. Chtěl bych někoho jako jsi ty - takový by podle mě měl být, nejlepší přítel." Sasukeho bolestivě bodlo v hrudi. Nevěděl jestli může blonďáčkovi říci co ví. Ne neměl by, zatím ještě ne. Neví toho dost. „Cítím to stejně. Myslím si, že jestli tady máme zemřít, byl bych radši, kdybych mohl říct, že jsem měl nejlepšího přítele. Toho opravdovýho - na život a na smrt." Odpověděl Sasuke.

Naruto k němu natáhl ruku se vztyčeným malíčkem. Sasuke nejdřív nechápal, pak ale porozuměl a zahákl se svým malíčkem o ten Narutův, jako to dělají malé děti. Pak se usmál, což u něj nebylo zrovna zvykem a řekl.

„I když bych si býval přál aby můj nejlepší přítel byl o něco lehčí." zasmál se. „Hele náhodou já hubnu!" bránil se Naruto. Sasuke se rozesmál. Tohle byl po dlouhé době - opravdu dobrý den.

Ahoj tak dneska jedna bonusová kapitolka. Původně jsem chtěl psát až zítra, ale nakonec jsem si řekla, že když jsem předchozí vydala pozdě, tak tuhle vydán dřív.