First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 13. :„Zdání může klamat."

Naruto a Sasuke brzy dorazili zpět. Sasuke zrychleně dýchal a celý se třásl. Pod Narutovou vahou se pomalu klátil dozadu. Jediné co ho udrželo na nohou, bylo vědomí, že Naruto může každou chvíli zemřít. Od jejich rozhovoru uplynula asi půl hodina. Naruto se střídavě ocital v mdlobách. Častěji než dřív. Sasuke se obával nejhoršího. Na zádech cítil Narutovu krev, která mu smáčela oblečení. Nevadilo mu to. Byl sám na sebe tak naštvaný, že kdyby neměl na zádech Naruta, vrhl by se z první střechy kterou by našel. „Jsem takový idiot." zandával pro sebe, vidíc před sebou malý dvoupokojový domeček, kde na ně už museli čekat jeho přátelé. Ano, přátelé, po tom co spolu zažili by jim těžko mohl říkat "známí". Pohlédl na Naruta, popravdě si musel prakticky vykloubit páteř, aby na něj viděl. Jeho špinavá tvář byla nezvykle klidná. „Neměl jsem tě nechávat samotného." zamumlal Sasuke. Znovu se podíval na nezvykle klidnou tvář blondýnka. Byl tak klidný. Jako by ani nedýchal. Vážně to vypadalo jako by nedýchal. Sasukemu se pochopením rozšířili oči. „Naruto!" vykřikl zděšeně a rozeběhl se směrem k domku. „Vydrž, vydrž prosím tě." mumlal Sasuke spíš sám pro sebe než k nehybnému blondýnkovi.

——————————
Ino s Kibou zatím seděli uvnitř domku. Ostatní už vedle spali a s Hinatou to nevypadalo moc dobře. Ani jeden nevěděli jestli se Naruto se Sasukem někdy vrátí. Když Sasuke o chvíli po Narutovi zmizel, všem bylo jasné kam šel. I přesto, že Kiba strávil většinu dne, tím že ujišťoval ostatní, že Naruto se určitě vrátí ani on sám se nemohl zbavit strachu, že se blonďák nevrátí. Sice neměl toho černovlasého kluka moc rád, ale i když by to nikdy nepřiznal, nikdy by mu nepřál smrt. Rozhodně ne takovou jaká na ostatní číhala v chodbách jejich vězení.

Spolu s Ino našli někde v polici láhev nějakého starého alkoholu a ten společně upíjeli. Ino vzal flašku za hrdlo a vyklopila do sebe velké množství zlatavé tekutiny. Několik kapek jí dokonce ulpělo na bradě. „Hele! Možná bychom měli trošku zpomalit." řekl Kiba a jal se odstranit hrozbu v podobě flašky z dívčiných rukou. Ino se ale opilé ohnala a praštila Kibu flaškou, ten se svalil na zaprášenou zem a bolestně se držel za hlavu. Ino se zatím ne zrovna moc elegantně postavila a vrávoraně došla až k polorozpadlému stolku, který prakticky nikdy nestál ve vzpřímené poloze. Jednou rukou se o něj opřela a následoval zvuk tříštěného skla, když se  už skoro prázdná lahev rozbila a Ino se svalila do střepů.

Kiba se mezitím zvedla teď hleděl na blondýnku, která se válela ve střepech z rukou ve které ještě svírala kus hradla lahve se jí ve stroužcích řinula krev. Smála se. Smála se a z očí jí tekly slzy. Postavila se na očividně vratké nohy a začala křičet. „Moji přátelé jsou mrtví! Ty hnusný monstra jim rozpárají těla. Je to moje vina!" Kiba k ní ihned přiskočil a snažil se jí zacpat pusu, ona ale dál vzlykala a smála se. Při dalším hysterickém výkřiku se Kiba rozhodl jednat. Přivinul si ji k sobě a políbil ji. Ino se mu přestala zmítat v náručí a strnule mu hleděla do očí. „Jestli ty vedle vzbudíš, bude to na mě. A to doopravdy nechci." zamumlal jí do rtů.

Najednou se rozletěly dveře a dovnitř vpadl Sasuke. Celé oblečení měl pokryté krví a na zádech mu visel Naruto. Vypadal, že je v mdlobách. A nebo možná něco daleko horšího. Ino se okamžitě odtrhla od Kiby a zrudlé tváře se pokusila zakrýt náhlým kašlem. Kiba se na ni zazubil a mrkl. Na tváři jí to na malou chvíli vykouzlilo úsměv. Ten ale okamžitě zmizel, když spatřila své dva kamarády z toho jednoho z nich pravděpodobně mrtvého. „Pomož mu!" vykřikl Sasuke a zničeně se svalil na zem. Přičemž blonďáka položil na pohovku prožranou moly. Kiba z blonďáčka serval kus něčeho co snad kdysi mohlo být bílým ubrusem, teď však byl celý nasáklý krví, čímž odhalil obrovskou ránu na břiše. Sasuke zakňučel a popadl Naruta za ruku. „Prosím vstávej. Prosím." šeptal a sledoval Ino jak se snaží zastavit krvácení. „Nejde to!" vzlykla. „Krvácí to tak moc že to nemůžu zastavit. Pořád to protýká. Nejde to! Kibo, co mám dělat." Kiba zděšeně zíral na blonďáčka vždycky tak veselého a milého. Nyní popelavě bledého a s oblečením od krve. „Měl jsem tě zastavit." šeptal Sasuke a z očí se mu řinuly slzy. „Měl jsem tě donutit zůstat." mumlal Sasuke a křečovitě svíral Narutovu ruku. „Dělej něco. Prosím zachraň ho!" ječel na Ino, která neustále vzlykala. „Dělej! Komu tím pomůžeš, musíš ho zachránit." Ino sebou škubla a ublíženě se na Sasukeho podívala. Pak ale popotáhla a rozhodně sevřela pěsti. „Zvládneme to." zašeptala a povzbudivě stiskla Sasukemu rameno. „Kibo dones jehlu a nit a taky ty obvazy co Naruto předtím přinesl!" zaúkolovala Kibu Ino a jala se zkoumat Narutovu ránu. „Nic neslibuju, ale zkusím to." řekla Sasukemu. Její ruka ještě stále krvácela. „Mohl by být klidně mrtvý..." zamumlala a cítila jak se jí do očí už zase derou slzy.

Najednou kapka krve z její ruky spadla přímo do Narutovy rány. „Ježiš, ještě kvůli mě dostane infekci." zanadávala Ino a snažila se utřít si ruku do oblečení. Když tu najednou se Narutova rána rozzářila. Přesněji řečeno ta malá kapka krve začala vydávat neuvěřitelné množství zeleného světla. Sasuke musel zavřít oči, protože světlo bylo příliš jasné.

Když světlo zmizelo pohlédli na Narutovu ránu a zjistili, že je zacelená. Na hladké pokožce se nacházela už jen tenká bílá jizva. „Hádám, že ty obvazy už potřebovat nebudete co?" zeptal se ohromeně Kiba když se vrátil s plnou náručí obvazů, které se teď válely na zemi.

Sasuke cítil jak se ruka, kterou držel pohnula. Narutův malíček jemně zahákl za ten Sasukeho. „Naruto..." zasýpal Sasuke a slzy mu skrápěly poslední čistá místa na oblečení. „J-jsi nejlepší přítel, jakého si člověk může přát..." a pak se jeho azurové oči otevřely.

Zázrak

Tak jsem tu s novou kapitolou.