First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 10. :„Blázen."

Druhý den ráno, už všem pořádně kručelo v žaludku. Těla byla slabá a dlouhý půst je navíc dostal do naprosto beznadějné nálady. Nakonec to byl právě Naruto, kterému došla trpělivost. Vyšel před dvoupokojový domek ve fázi rozkladu, kam se včera uchýlili před deštěm. Nemohli zůstat venku, navíc Sasuke a Hinata potřebovali klid. K ránu se sice Sasuke probudil a v plné síle se snažil vypomáhat kde se dalo, Hinata bohužel nejevila pražádné známky brzkého probuzení. Zastihla ji vysoká horečka - alespoň to Ino tvrdila. Léky a bylinky, které Naruto přinesl, ale jakoby vždy zabíraly sotva napůl. Pro jídlo se kvůli monstrům báli vydat. Za chvíli se k němu venku přidala Ino. „Tak co?" zeptal se Naruto. „Dělám co můžu, ale obávám se, že s takovou nepřežije." vzlykla Ino. „Kolik má času?" vyhrkl Naruto. Hinatu znal stejně dlouho jako ostatní. Zhruba pět dní, ale ona rozhodně nebyla někým kdo by si zasloužil takový osud. „Možná dva dny, nemám tušení." zalykala se slzami Ino. „Prosím Naruto, nenech ji zemřít! Prosím, už žádnou další smrt." plakala a zakrývala si ústa rukou. „Neboj Ino." stiskl jí povzbudivě rameno. „Hinata nezemře. O to se postarám." Sebral ze země mačetu, kterou první den našla Hinata a zkušebně jí potěžkal v ruce. Sám měl hlad a cítil jak slábne. „Jak? Bez jídla ty léky nezaberou. Je hrozně zesláblá." ptala se Ino. „Seženu jí jídlo. Vyřiď všem, že jsem do večera zpátky!" křikl na dívku a věnoval jí zářivý úsměv. „Počkej Naruto! Zbláznil ses?!" ječela na něj. „Už dávno!" zasmál se a rozeběhl se směrem k východní bráně.

——————————

V době kdy se Naruto k bráně dostal, uběhlo od jeho odchodu již dobré půl hodiny. Naruto se chtěl rozeběhnout dál, ale něco ho srazilo k zemi. A pak ho něčí pěst zasáhla do tváře. Otočil hlavu, aby mohl spatřit útočníkovu tvář, do očí se mu upíral pohled černých onyxových očí. Pak ho černovláskova pěst udeřila znovu. „Co blbneš Sasuke?!" zasyčel Naruto přes oteklý ret. „Ty idiote! Co to do tebe vjelo?!" řval Sasuke. Naruto ho ze sebe setřásl a hřbetem ruky si setřel čerstvou krev ze spánku. „O co ti vlastně jde?!" zasyčel Naruto navztekaně. „O co mi jde?! Třeba nechci aby jsi zdechnul v nějakým podělaným bludišti úplně sám! Co z toho budeš mít?" klepal se Sasuke. „Hinata bez jídla zemře! Copak to není dostatečný důvod?!" osopil se na Sasukeho. „Jednu věc jsem nikdy nepochopil." zasmál se Sasuke. Jeho smích byl smutný a takový štěkavý. „Proč ty? Odpověz mi Naruto? Proč ne někdo jinej? Proč to do háje vždycky musíš bejt ty?! Proč?!" řval Sasuke. V jeho nitru se hromadil cizí vztek a bolest, ale teď mu tyhle pocity přišly tak děsivě povědomé. Naruto na něj ohromeně zíral. Takový výlev emocí od Sasukeho nečekal. „Sasuke, musím jít." řekl jemně modrooký. „No jasně. Musíš, ale já s tebou jít nesmím co?" odfrkl si Sasuke. „Sasuke, vždyť jsi se včera probudil! Nejsi ještě úplně v pořádku! Umřel by jsi." přesvědčoval ho Naruto. „Tak ať. Stálo by to za to." řekl černooký. „To nemyslíš vážně!" vztekal se blonďák. „A proč na tom zrovna tobě záleží? Vůbec mě neznáš. A já neznám tebe. Nevím proč jsem to tak přehnal. Promiň, když dovolíš vrátím se." „Sasuke!" zavolal na něj Naruto, ale Sasuke už se vracel zpět. Naruto se chvíli díval na jeho záda a pak se také otočil.

Dva mladíci stáli k sobě zády. Přátelé a nebo něco víc? Možná že teď už na tom nezáleží. Možná opravdu ne. Třeba už jim hvězdy nepřejí. Je to tím, že se odcizili, asi ne...Někdo jim násilně ukradl vzpomínky - vzpomínky, které mohly změnit celou povahu jejich vztahu, ale jakým směrem? Toť otázka.

Někdy jsou cesty nevyzpytatelné a tak je možná lepší brodit se řekou.

Ahoj tady jsem s další kapitolkou. Díky za všechny přečtení.

Anarka