First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 11. :„Za branami."

Sasuke pomalu kráčel zpět. Proč jsem mu do háje vyléval srdíčko, jako nějaká zlomená třináctka? A za co jsem ho to vlastně seřval? Za chyby minulosti které si nepamatuje a o kterých já sám pořádně nic nevím? Jsem idiot! Nadával si v duchu Sasuke. Nechtěl si ani představit, co si o něm Naruto teď musel myslet. Sasuke netušil co to do něj vjelo. Ten naprosto nepochopitelný pocit strachu ho ochromil a spoutal jeho myšlenky. Co ho vůbec mohlo dohnat k takovému výbuchu? A jak má proboha vysvětlit, že Naruta praštil? Ty sklony k násilí, které se v tu chvíli projevily ho nehorázně děsily. Mohl bych to být já? Ptal se sám sebe. Mohl bych být tím vrahem? Pak ho napadla ta nejděsivější myšlenka. Zabil jsem už někoho? Mohu to dělat nevědomě? Sasuke si sedl na balvan, který stál u cesty a chytil se za hlavu. Bože...Ne, já ne. Já to rozhodně nejsem! Nemůžu být...Nezabil bych. A nebo ano? Sasuke se natáhl pod jeden ze stromů a zavřel oči. Únava ho zmáhala, ani si neuvědomil jak je unavený. A za chvíli, už ho pohltila tma.

Flahback

Sasuke byl překvapený. Tentokrát neslyšel zvonění a hlava ho vůbec nebolela. Vzpomínka ho obestřela jako studená bílá mlha. Tentokrát se objevil v místnosti, kterou musel být s největší pravděpodobností obývák. Viděl sám sebe,  jak sedí na pohodlné žluté pohovce vedle rudovlasé ženy. Bylo to vlastně poprvé co se v jeho snech neobjevil Naruto. Rudovláska seděla v proutěném křesle naproti němu a v ruce třímala žlutou obálku. „Minato je příliš čestný Sasuke, takže bude respektovat Narutovu volbu. Já toho, ale nejsem schopna. A vím že ty taky ne." Rudovláska podala Sasukemu obálku. „Na, ty víš co to je." usmála se a Sasuke prkenně přikývl. „Sasuke ze všech Narutových blízkých, ti věřím nejvíc. A bůh ví, že to tak má i Naruto. Proto tě prosím. Jako matka, jako Narutova matka. Zachraň ho. Nenech ho zemřít. To bude tvůj, jediný a největší úkol. Protože nikdo jiný to nezvládne." ukončila rozhovor. „Nemějte strach Kushino." odpověděl rozvážně Sasuke a k hrudi si přitiskl onu žlutou obálku. „Raději bych sám zemřel, než abych nechal zemřít Naruta." řekl naprosto bohorovně Sasuke.

End of flashback

Sasuke se pomalu probudil a zjistil, že už je tma. Trochu ho to vyděsilo, protože byl nemalý kousek od brány. Nebyl zrovna v bezpečí. Sasuke se chtěl zvednout, ale v tom mu pohled padl na bránu. Ještě se nevrátil? Podivil se. Věděl to, neboť ležel kousek od místa, odkud Naruto odešel. A stopy vedly jen pryč. Ke svému zděšení v trávě nalezl i Narutovu mačetu. Co by měl dělat?

————————————

Když Sasuke odešel rozhodl se Naruto, že by se měl taky vydat na cestu. Vzhledem k tomu, že neznal cestu a netušil jestli jídlo vůbec najde, musel si pospíšit. I tak mu, ale Sasukeho chování nešlo do hlavy. Co to s ním jen bylo? Ptal se Naruto. Nezná mě. Proč o mě má strach? Naruto zápasil se svými myšlenkami a nevšiml si, že už vyšel z brány.

Naruto nastražil uši. Hlavou mu běžely vzpomínky na to vše co se událo za branami. Bylo to kruté a nelidské, nehledě na to, že existoval někdo kdo to mohl zastavit. Někdo, kdo mohl ukončit jejich utrpení. Někdo kdo jim mohl vrátit životy. Jen tohle vědomí ho dohánělo k šílenství. Nedokázal ani vyslovit jak moc ho drásalo pomyšlení na to že Hinata umírá a někdo se na to dívá. Možná se dokonce usmívá a bere to jako obyčejnou telenovelu. Ale tohle nebyl televizní pořad, který je možné přetočit, zastavit nebo změnit hlasitost, tohle byla realita. Do uší řvoucí realita. Byl to jejich život. Jejich vzpomínky a jejich budoucnost. Vše zničené a pošlapané někým kdo se ukrýval pod pomyslnou maskou "Tvůrce". A oni nemohli dělat nic jiného, než se stát loutkami v nechutném představení někoho jiného. A Naruto nevěděl o kolik víc chvil jim ještě bude dáno.

Blonďáček zatřásl hlavou, jako by se snažil zbavit otravného hmyzu. Nebyl čas na tyhle depresivní myšlenky. Musel jednat. Takže, kdybych byl extra kořeněný rámen, kde bych byl? Říkal si v duchu. Sebral ze země malý oblázek a nakreslil jím na kamennou podlahu velký kříž a k němu šipku. I přesto co si o něm lidé často mysleli, Naruto nebyl idiot. Moc dobře věděl, co si o něm kdo myslí a jak má ke komu mluvit. Jenomže ne vždy měl náladu něco z toho dodržovat. Takže něco jako zapomenout si značit cestu tam a zpět, opravdu neměl v plánu. Vybral náhodnou chodbu a vydal se vstříc dobrodružství

O několik hodin později.

Naruto byl v koncích. Naprosto v koncích. Nejen, že nenašel jedinou stopu po jídle, zároveň ho ale, i když by to nikdy nikomu nepřiznal, spaloval strach a nejistota. Za každým rohem slyšel zavrčení a všechny stíny, jako by na něj cenily zuby. I přesto přeze všechno, kráčel Naruto odhodlaně dál. Dlouhými kroky rázoval chodbami bludiště. Pravda, nešlo mu to zrovna nejlépe. Každou chvíli musel zastavovat a značit cestu.

Pomalu se stmívalo. Naruto věděl, že tak daleko v bludišti ještě nebyl. Stěny tu byly vyšší od shora až dolů poškrábané obřími drápy. Naruto to začínal vzdávat. Nechápejte to špatně, vzdávání neměl Naruto v krvi. Ale už pár dní nejedl a přísun vody byl taky omezený. A tak ho tahle fyzická aktivita poměrně zmáhala. Snažil se v hlavě udržet představu Hinaty, která je v pořádku a usmívá se. Moc to ale nepomáhalo. Naopak se mu do mysli neustále vkrádal jeden nejmenovaný černovlásek. Upřímně, vrátit se s prázdnou by už kvůli němu nebylo to co Naruto chtěl. Poprali se spolu a on na něj řval, že to má smysl. Jak by pak vypadal, kdyby se vrátil s prázdnou.

Zrovna se otáčel, že změní směr, když najednou spatřil ve zdi dveře. Pomalu vzal za kliku a zjistil, že nejsou zamčené. Otevřel je a vstoupil. A v tu chvíli mu došly slova. Za dveřmi se ukrývala mýtina, uprostřed níž stál kamenný stůl skýtající pohled na největší hostinu Narutova života. Kolem na stromech rostly banány a kokosy. Naruto se rozesmál a rozeběhl se do místnosti. Sebral ze stolu kuřecí stehýnko a hladově se do něj zakousnul. Chutnalo ještě líp než vypadalo. Svalil se do trávy k odpočinku, náhle se ale tě stropu zřítilo něco velkého a modrého. Obrovská kočka, jak Naruto poznal vzápětí, s obrovskými ostrými zuby a drápy. Kočka neváhala ani vteřinku a obrovským drápem zajela Narutovi přímo do žaludku. Narutovi se v břiše rozlila obrovská bolest a z rány se mu téměř okamžitě vyvalila krev. Kočka se rozmáchla podruhé a Narutovi v hlavě proběhlo. Tak takhle umřu? Když tak nad tím přemýšlím to stehýnko za to nestálo. Naruto nezavřel oči, ani neuhnul, hrdě se díval smrti do očí. Prohlédl si dva obrovské ocasy, kterými kočka mávala ve vzduchu. Dráp se blížil a Naruto se cítil nezvykle klidný. Najednou se ale pohyb kočky zastavil. Z úst jí vytékala krev a ona se zhroutila k zemi. Za ní stál, nemohl tomu uvěřit, stál tam Sasuke a v ruce třímal kus zlomeného trámu, který evidentně před chvílí bodl kočce do zad.

Sasuke zrychleně dýchal a díval se Narutovi do očí.

„Jsem říkal, že tě nenechám zemřít!"

Ahoj tady je nová kapitola a omlouvám se, že ji píšu o asi dva dny později než jsem slíbila - ráda bych měla nějakou výmluvu, jakože mi kámoš přejel Křečka koloběžkou, ale fakt je ten, že jsem byla líná a nechtělo se mi.

Doufám, že se bude líbit😅!