First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 15. :„Život za život."

„Co se děje?" zeptal se pospíšil si k ní.
„O-oni, oni jsou tady!" zašeptala Hinata.
Sasuke se podíval z okna a spatřil blížící se obrysy obrovských tvorů. Někdo by možná řekl - démonů.

Tak tohle nemůžeme přežít. Pomyslel si Sasuke.

Zorničkami rozšířenými strachem sledoval obrovské stíny jak se blíží, jak máchají obrovskými ocasy a demolují vše co mohou. První impuls by byl, začít křičet a rvát si vlasy. To ale Sasuke nemohl dopustit. Ne, když jich bylo devět z toho jeden momentálně stále v bezvědomí. Musel je varovat. Sebral všechnu sebekázeň co mu ještě zbyla a vydal se do vedlejší místnosti.

Všichni vedle byli evidentně tak uchlácholeni jídlem a pitím, že se uvolněně rozvalovali na zničených pohovkách nebo se prostě nacházeli v co nejpohodlnější poloze na špinavém koberci. Smáli se a klábosili, snad dokonce byli šťastní. Sasuke skoro neměl to srdce jim to zkazit.
„Co se děje Sasuke?" zeptala se Ino, když jo spatřila ve dveřích s popelavým obličejem.
„Musíme odsud zmizet!" Zaječel a začal balit do tašky obvazy a deky.
„Počkej o čem to mluvíš?" zeptala se vyděšená Ino.
„Ty stvůry se dostaly do města, máme pět minut, nanejvýš..." oznámil Sasuke.
V místnosti zavládlo naprosté ticho. Asi pět vteřin nikdo ani nehlesl. Bylo slyšet jen Sasukeho spěšné házení věcí do tašek.
A přece se někdo ozval. „Sasuke, jsi si jistý? Moc jsi poslední dobou nespal a jídla jsme neměli dost nikdo." Zeptal se Shikamaru a propletl si prsty v klíně.
„Do háje! Myslíte, že si dělám prdel?! Ne! I když vyrazíme teď tak máme malou šanci na přežití!" Ječel Sasuke jako smyslů zbavený.
„Dobře! Věříme ti. Ale zajímalo by mě proč sem šli až teď, muselo jim být jasné, že jsme tady..." přemýšlel Shikamaru. Sasuke si zrovna přehodil tašky přes ramena a jal se zapínat zip poslední kapsy.
„Od té doby co jsem jednoho z nich zabil jsem měl divný pocit..." Zamumlal jen tak pro sebe. Shikamarovi vyletělo obočí vzhůru.
„Cože jsi to právě řekl?" zeptal se pomalu.
„Vážně je to teď podstatné?" zeptal se unaveně Sasuke.
„To kurva je ty magore! Jak jsi mohl jednu z těch stvůr zabít?!" Osopil se na něj Suigetsu.
„Je pravda, že od doby co jsme se vrátili, nám ještě nestihl říci co se stalo." Připustil Shikamaru a vyhlédl ven ze zašpiněného okna.
„A nepopírám, že je podezřelé v jakém stavu se vrátil Naruto, přestože Sasuke na sobě nemá ani škrábanec..." pokračoval dál chlapec. Všichni se na něj dívali se strachem v očích, nikdo ale jeho úvahu nedokončil. Ino si přitiskla ruku na ústa a Kiba ji objal kolem ramen, blondýnka ale ucukla a pleskla ho po ruce, za což ji Kiba obdaroval ublíženým pohledem. Blondýnka mu stále neodpustila onen výstup před ostatními.

„Každopádně se to musí probrat..." mumlal dál Shikamaru.
„Zrovna teď?!" Optal se Sasuke a pomalu dostával tik do oka.
„Nech ho domluvit ty vrahu!" ozval se Suigetsu, za což si vysloužil drobný pohlavek od Tenten, která se na něj nesmlouvavě mračila.
„Co jsem zas řek?!" Zanadával Suigetsu a uraženě se otočil tak aby ani pohledem nezavadil o brunetku.
„Není potřeba se osočovat." spražil Suigetsa výchovným pohledem Shikamaru. Ten na to však reagoval jen posměšným odfrknutím.
„Přesto vše!" zvýšil hlas Shikamaru.
„Já kvůli týhle debilnilní konverzaci nechci zdechnout, takže jestli to tady nechcete ukončit, myslím že by jsme hodně rychle měli něco udělat." Dodal.
Ostatní souhlasně přikyvovali.
„Sasuke? Ujmeš se vedení?" Podíval se teď na černovláska obtěžkaného taškami.
„Já?" Zeptal se udiveně. Shikamaru se na něj dlouze zadíval. „Ano, myslím si že jsi teď něco jako vůdce skupiny a tenkrát cestou sem sis vedl mimořádně skvěle." Pochválil ho.
„Proč on má bejt vůdce?! A co nějaký hlasování?! Kde je demokracie?! Hm?!" Vykřikoval Suigetsu, Tentenina napřažená ruka ho ale rychle usměrnila.
Sasuke se na ni vděčně zašklebil a sebral ze země klacík. Pak s ním začal kreslit do prachu na zemi.
„Tak koukejte. Tady jsme my a z týhle strany se blíží ty monstra. Dle mého odhadu, tu budou asi tak za šest minut, když budeme mít štěstí." Nakreslil dva křížky a pohlédl na ostatní.
„Logickým krokem by bylo běžet zpět do těch chodeb a ztratit se jim. Ale to my neuděláme. Ne my poběžíme na sever." ukázal Sasuke z okna.
„Zbláznil ses?! Vždyť od tamtud ty monstra běží!" Přisadil si Kiba.
„Sasuke to opravdu není moc moudré..." souhlasil Shikamaru.
„Nesmíte se na to takhle dívat. Máme málo času...I kdyby se nám podařilo dostat se zpět do chodeb, neznáme je a nevím kolik těch monster je, mohlo by jich být stovky, nebo tisíce. A oni to v těch chodbách znají. Žijí tam, alespoň s odhadem. Na severu je obrovský les. Je jako džungle a je obrovský...Možná vede až do chodeb, to nevím...Všiml jsem si ho teprve nedávno. Ale za předpokladu, že by jsme se dostali do toho lesa...Měli by jsme vyhráno." Dokončil monolog Sasuke. Shikamaru pochvalně zatleskal. „Věděl jsem, že jsi na to ten pravý." Poplácal ho po zádech a Sasuke se proti své vůli potěšeně usmál.

„A co zranění?" zeptala se Ino. „Naruta je potřeba nést...Hinata se už vzbudila, ale myslím, že by to nezvládla, někdo ji bude muset vzít. Poberte to co najdete a pak poběžíme...Kdyby se cokoliv stalo běžte do toho lesa a počkejte tam." Odpověděl Sasuke.
„Vezmu Hinatu! Je to práce pro citlivého muže!" Vypískla Lee.
„Vezmu Naruta." Oznámil Kiba. Sasukemu se zatmělo před očima.
„Ne!" Vyjekl nejspíš až moc nahlas. Pokusil se uklidnit.
„Ne." Řekl znova.
„Naruta vezmu já." Z jeho hlasu bylo poznat, že jinou možnost neakceptuje. Co to s ním jen je? Proč o to tolik stojí? A proč má pocit, že s Kibou soutěží?

———
O tři minuty plné chaosu později už byli připraveni. Naruta měl pevně usazeného na zádech. Blondýnek mu spokojeně chrápal do ucha.

Sasuke předával poslední pokyny a pak dal pokyn k odchodu. Rozrazil dveře a polil ho chlad, když uviděl obrovskou želvu s třemi ocasy. Před očima se mu rozlila červená, myslel si, že ze strachu, pak si ale povšimnul, že se cítí lehčí a že Naruto, který mu až doposud spočíval na zádech z ně sklouznul a zábránil obrovskému tvoru, aby ho rozsekl vejpůl jedním tě zubů. Naruto se klepal a před sebou držel napřaženou ruku, ze které teď proudem stříkala krev.

Sasuke jako ve zpomaleném záběru viděl, jak jeho nejlepší přítel padá a jak mu tváře skrápějí krůpěje Narutovy krve.

Ne! Jen to ne!

Ahojky!
Tady je nová kapitola! A dokonce to ani netrvalo měsíc...Ne sorry, in real, právě si procházím docela nepěkným rozchodem a asi to tady nechci rozmazávat, ale někdy se holt necítím dost dobře na to, abych vám mohla dodat kapitolu v nějaké uspokojivé formě(alespoň se o to pokusit?😅)

No nic, chtěla jsem vám poděkovat za 300 přečtení s mým vydáváním je to neuvěřitelně fajn a děkuju moc, že se mnou máte trpělivost. Snažím se do té knížky dávat nějakou energii a dost vlastní fantazie, zároveň jestli máte nějakou výtku nebo připomínku, nebojte se mi napsat. Konstruktivní kritika je pro mě jako pro tvůrce neuvěřitelně důležitá.

Děkuju moc za to!

Hezký večer!🧡

ANARKA🧡🧡🧡